Americká krása

Americká krása se mi velice dlouho dobu vyhýbala. Chtěl jsem jí vidět, strašně moc, ale příležitostí bylo jen málo. Můj vztah k ní je zvláštní, přestože se jedná o slavný snímek, který velice lidí pokládá za klenot kinematografie a jasný důkaz, že ještě nevymřela, nevěděl jsem o něm dopředu vůbec nic. Neměl jsem tušení o tom, jaký příběh vypráví a dokonce ani o tom, jaké herce tam uvidím - i když režiséra a hlavního herce jsem znal, to je zase pravda. A tento přístup se mi vyplatil a to myslím vážně. Dnes, když jsem konečně Americkou krásu viděl mám velice smíšené pocity. Je to úžasný film, skvěle natočený, ale bohužel ve mě nedokázal vzbudit byť jednu jedinou emoci, což rozhodně nepokládám za klad. Nepřičítám to však nikomu ze štábu, ale české jazykové verzi, která podobné věci prostě způsobuje. Přesto jsem však toho názoru, že se jedná o nadhodnocený film, který je sice velice kvalitní, ale rozhodně existuje i mnohem více lepších. Jednou věcí jsou věci, jako nevyužitý potenciál, který přímo bije do oči. Jedna z nejlepších odlehčených scén snímku se odehrává u výdejového okénka fast-foodu, všichni co snímek viděli jistě vědí o čem mluvím. Myslel jsem si, že bude skvostná a tvůrci ji bez jediného zaváhání dovedou ke skvělému konci, jenže to se nestalo. Až mě zamrazilo, jak je nakonec neúplná. Celkově tak považuji za vrchol záběr na rudé dveře, protože to je opravdu paráda. Gratuluji režisérovi a kameramanovi za tuhle scénku. 80% (05.06.2006)

Skvělý psychologický film, který schválně vyzdvihuje určité části lidské osobnosti, a tak tu máme možnost poznat pestrou přehlídku zajímavých postav. Postupně se s nimi seznamujete, poznáváte jejich city, jejich vlastní, ať pravé nebo vsugerované já. Velice působivý je fakt, že od začátku víte, jaký bude konec. A tato myšlenka vás provází celým příběhem a vy se soustředíte i na věci, kterých byste si normálně asi ani nevšimli. Velice působivé drama. (25.03.2008)

Bezesporu skvěle natočený počin od Sama Mendese, jen to na mě asi nezapůsobilo tolik, jako na ostatní. Je to napsané tak krásně a člověk u toho tají dech. Aby byl film skvělý, musí na tom mít největší zásluhu herecké výkony. Ovšem Kevin Spacey předvedl víc než to, ten tu roli prožíval...75% (13.08.2013)

Americká krása je neuvěřitelně filozofický film hlavně díky hlavní postavě Kevina Spaceye. Tomu se rozpadá manželství a k tomu se zamiluje do kámošky svojí dcery, kterou původně měla hrát Kirsten Dunst. Má to zapeklité, ale když vidím v čem žije ani se mu nedivím. Jeho role se Kevin zhostil naprosto skvěle a je vidět, že do filmu dává všechno a že právě on je ta hlavní hvězda filmu i když kolem něj je početný zástup neméně zajímavých herců a hereček, kteří v jeho životě také nemálo zasáhnou. Na úkor příběhu, který je nabyt zvraty od začátku do konce a hlavně díky muzice, která je překvapivě jednoduchá, ale notně působivá, jsem se prostě musel skvěle bavil. Jediné co bych mohl vytknout tak přílišnou překombinovanost děje. Ale co, je to debut režiséra, který má hvězdnou kariéru zajištěnou a právě tento film ho nakopl do pověstných výšin. Co k tomu dodat? Snad jen to, že pokaždé, když tento film vidím, mám z něj neuvěřitelnou radost, z oné atmosféry, která Vám vnutí sledovat scénu, kde si vítr hraje s plastovým pytlíkem a jinak neuvěřitelně nudná scéná, zde na Vás stejně jako na mě absolutně nechápavě zapůsobí. Za to také může excelentní muzika v podání skladatele Thomase Newmana (Zelená míle, Road to Perdition), ale taky fakt, že režisér to s kamerou a lidmi kolem ní opravdu umí. --- Začínám mí pocit, že narůstá propast mezi tebou a Jane. - Nenávidí mě. - Je jenom tvrdohlavá. - Tebe nenávidí taky. (03.07.2007)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)