Americká krása

Osobně si myslím, že Americká krása byla tak dobře přijatá ne proto, že by byla bůhvíjak sžíravou satirou, ale proto, že se tak jen tváří a ve skutečnosti po hollywoodsku dbá na to, aby se dotkla co nejméně lidí. Sexuální a násilné scény sledují jediný cíl - umožnit publiku říct si "To jsme ale odvážní, když chválíme tak drsný film." Jenže to je jen "odvaha" pubertálních chlapců špikovat každou druhou větu sexuálními narážkami ve snaze vypadat dospělejší. Kdybych uděloval nějaké ceny filmu, který nejlépe demaskoval usměvavý americký sen, o medailové pozice by se nejspíš podělili Střihoruký Edward, Válka Roseových a Byl jsem při tom. 60% (20.02.2007)

Alan Ball má moc rád povídání o obyčejném nudném životě. A proč? Protože ví, že není nic zajímavějšího než obyčejný nudný život. Ví, že zdánlivý obraz obyčejného člověka spokojeného s každodenní rutinou je klam. Ví, že za každým tím človíčkem pachtícím se v práci, v manželství, v životě, je něco víc. Ať už je to rozháraná duše, krize středního věku, nebo třeba jenom znudění životem, něco víc tam vždycky je. A Alan Ball tohle umí nádherně vyprávět a prodat. Ať už v jeho mistrovském seriálu Six Feet Under, nebo právě v Americké kráse. Ta je proto pro mě svým způsobem snad nejupřímnějším filmem vůbec. Je jako políčkem do tváře, jako voláním, abyste se probudili, abyste něco dělali. Protože ví, že nejste spokojení. Ví, že chcete víc. A jestli víc nechcete, můžete být zrovna tak mrtví. Hlavní hrdina Americké krásy Lester Burnham (skutečně vynikající Spacey, ale to snad netřeba říkat) je v podstatě jenom spratek, co si uvědomil, že ho nebaví být dospělý a zodpovědný, ale copak mu to může někdo z nás vyčítat? Copak vy nechcete někdy prostě jen vstát a dělat si, co vás napadne? (jestli vás ovšem napadají věci jako strkání lidí pod metro nebo najíždění do davu se svým novým Hummerem, tak to prosím nedělejte) Samozřejmě, že chcete. Ale nikdy to neuděláte, protože si uvědomujete, že to bude mít následky. A proto budete dál hnít ve svém nudném obyčejném zodpovědném životě. Budete dospělí ve své každodenní rutině. A tak je to správně. Nic ale nedáte za to, když si tu rebélii prožijete aspoň prostřednictvím Lestera Burnhama. (13.06.2007)

Na Americkou krásu se musím podívat ještě jednou. Tohle je ÚŽASNÝ film, po jehož shlédnutí se mi chtělo tleskat. Kevin Spacey hraje Lestera, muže, který prožívá krizi středního věku a touží po kamarádce své dcery. Spacey je bez debat nejlepší dramatický herec vůbec. Jestli je na filmu něco vyjímečného, je to určitě příběh, který je neobvyklý a jedinečný, odehrávající se mezi několika rodinami v anonymním americkém předměstí. Natočeno je to opravdu krásně. Jistým způsobem to dělá film střídavě veselým, srdervoucím a strašným. Je určen především pro zralé publikum. Je zde trocha toho násilí a skoronahých scén (ovšem obojí je zde velmi vkusně zpracováno). Ovšem i starší školáci by si film mohli užít. Podívejte se nato. Nebudete litovat. (14.06.2005)

Film, který rozbrečel Stevena Spielberga. Mendesova jistá invenční režie, chytrý scenář nemilosrdně tepající do pokrytecké morálky a pokřivených rodinných vztahů průměrné americké rodiny a fenomenální herecké výkony, včetně vedlejších rolí (vynikající CHris Cooper!!) udělaly z tohoto nenápadného filmu zaslouženě filmovou událost roku. Emocionální konec pak jen podtrhuje mimořádný a hluboký zážitek. Když jsme s kamarádem odcházeli z kina domů, skoro jsme nepromluvili ani slovo, jak nás to hluboce vzalo. MUST SEE! (03.09.2002)

Film mého srdce. Negativa: žádná Pozitiva: úžasný scénář, přesná hudba i režie a samozřejmě výborní herci: hlavně Spacey můj oblíbenec, ale Beningová (měla dostat Oscara) a Birchová s Bentleyem. A mistrovský závěr - který kupodivu na mě díky komentáři působí spíše uklidňujícím dojmem než depresivním. I ten tančící pytlík mi opravdu přišel poetický. Jeden z nejzaslouženějších Oscarů za nejlepší film. (07.06.2003)