Those Wonderful Men with a Crank
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského kumštu. Scenáristé Oldřich Vlček a Jiří Menzel se nesnažili zastírat, že jejich příběh je sice fabulován s licencí umělecké nadsázky, že se však zná ke svému konkrétnímu historickému předobrazu. V roli kouzelníka pana Pasparta, kterou ztvárňuje Rudolf Hrušínský, není tedy těžké odhalit inspiraci osudem eskamotéra a kouzelníka Dismase Šlambora, kterému byla na jeho umělecké jméno Viktor Ponrepo vystavena kinematografická licence na první pražské stálé kino, otevřené 15. září 1907 v domě u Modré štiky v Karlově ulici. I Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další hrají ve filmu postavy, které se znají ke svému historickému vzoru – prvnímu českému filmovému herci, kabaretiéru Josefu Švábovi-Malostranskému, režiséru a kameramanovi našich prvních filmových snímků Janu Kříženeckému a mnoha jiným z těch, kteří na přelomu 19. a 20. století propadli vábení sirén kinematografu. Historici spočítali, že mezi lety 1896–1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho tři čtvrtiny domácím provozovatelům. Koncem roku 1909 měla Praha už 6 stálých kin, o rok později pak už třikrát tolik. Svá kina měly už i Brno, Bratislava, Košice a další města. Když v červnu 1912 vznikal Spolek českých majitelů kinematografů v království českém, byl provoz kin regulován už i množstvím úředních vyhlášek, cenzurních předpisů a dalších omezení. A tak film o báječných mužích s klikou není jen nostalgickou vzpomínkou, ale také holdem všem, kteří v časech pionýrských i později prošlapávali našemu filmovému umění cesty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Ten film je úžasné vnímat jako exkurzi do patologie mysli Jiřího Menzela, kde sám sebe obsadí do role kinematografického průkopníka, který přináší pokrok a hodnoty. Tradičně oslizlé je zpodobnění žen, o něž jeví Menzelův hrdina ostentativní nezájem (ale ony ho tak moc chtějí!), i když film samotný tráví procenty vyjádřitelnou porci stopáže jejich očumováním/ponižováním/lhaním jim. Je to zručně natočeno, má to hezky povalečskou a košilatou atmosféru a je to opravdu velmi chytře a vtíravě vyvedený egotrip starého (tehdy vlastně relativně mladého) prasáka s mesiášským komplexem. Je to čímsi fascinující. Velmi příjemný film, ve kterém může dojít jen tak mimochodem k pokusu o znásilnění, aniž by to znamenalo větší problém pro kohokoliv a mělo nějak zabránit nostalgické pohodě. Vlastně je to na studii - natočit tak absurdně amorální film jako tak krásný. Dnešná generace českých komediálních tvůrců tuhle schopnost už nemá. ()
O lásce k filmu, o toulavých botách, o lidské posedlosti a o těžkosti života. Takhle krásně to mohl natočit snad jen Jiří Menzel. Hrušínského, Menšíka a Somra jsem spolu už viděl a nebyl to radostný pohled. Dobří holubi jsou sice technicky vzato komedie, ale snad až příliš hořká. Ani tady se nedají čekat záchvaty smíchu. Úsměvných a laskavých situací je ovšem každá scéna plná. ()
Ze všech Menzelových filmů jsou Báječní muži s klikou jakoby nejnenápadnější, nejšedivější a nejméně reprízovaní. Ale to je chyba, není to špatný film. Mile ironizovaný pohled na průkopníky české kinematografie, který by se mohl promítat i v rámci školní výuky. Jen mi nedochází, proč jsou změněna jména. Proč se Ponrepovi říká Pasparte, Kříženeckému Kolenatý atd. 70% ()
Silný autorský film Jiřího Menzela s pro něj netypickým prvkem osobní angažovanosti. Z dějového rámce je hodně patrné, jak moc považuje obecné dějiny (nemluvě o té české) kinematografie za své... Nostalgická stylizace do poetiky přelomu 19. a 20. století se Jiřímu Menzelovi a jeho téměř dvornímu kameramanu Jaromíru Šofrovi povedla na výbornou, stejně jako čistě vyfabulovaný námět a hlavní dějová osa jen rámcově popisující skutečné pionýry českého filmu, výslednému nostalgicky-romantickému duchu hodně napomáhá melancholická klavírní hudba Jiřího Šusta. Jestliže kinematograf staví filmovou pietu, pak by měla být zrealizována přesně takto vkusně a sofistikovaně, jak se to stalo ve snímku páně Menzela. Báječní muži s klikou - rozpohybované romantické představy v duchu opojení magií pohyblivých obrázků... ()
Už vtedy na počiatkoch kinematografie sa niekto snažil bojovať s nedostatkom, presnejšie úplnou absenciou domácej filmovej tvorby. Nebavilo ho púšťať vo svojom biografe stále dookola americkú, nemeckú alebo francúzsku tvorbu, aj keď tie párminútové veselohry boli rozkošné. Na film so sprievodom živého klavíra a akútnym nebezpečenstvom požiaru z premietačky s kľukou si už nemôžu zaspomínať ani tí najväčší pamätníci. Práve na takéto pripomenutie je film vhodný, je príjemný český komediálny, ale na príbehu veľmi popracované nebolo a ustúpil do úzadia výtvarnej štylizácii filmu. ()
Galerie (18)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jiří Kučera
Zajímavosti (6)
- Všechny grotesky ve filmu si točili tvůrci sami. Následně v jedné dobové kritice vyšlo, že se ve filmu objevují neznámé archivní snímky. (cariada)
- Aby se nemuseli tvůrci otrocky držet historických faktů a mohli popustit uzdu své fantazii, přikročili ke kompetní změně jmen. Z Ponrepa se tak stal pan Pasparte, z Kříženeckého Kolenatý a ze Švába-Malostranského kabaretiér Šlapeto. (hippyman)
- Aby kameraman Jaromír Šofr podpořil barevnou tonalitu filmu, používal nejen korekčních filtrů, ale nechal celý magazín filmu naexponovat na bílou barvu. Následně přes takto naexponovanou surovinu film natočil. (tommiss007)
Reklama