Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (114)

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Jako dokument o stavbě Dalešické přehrady by to možná nebylo zas tak špatne. Ono to totiž v některých pasážích skoro jako dokument vypadá. Sledujete různé stavební stroje či auta jak jezdí sem a zase tam. Jediné štěstí, že doprovodná hudba Angela Michajlova se vážně povedla. Za zmínku snad ještě stojí ona "civilní" zápletka o tom, jak pobyt na stavbě jednoho mladíky (Jan Hrušínský) totálně odpoutá od jeho milé, kterou si chtěl před tím vzít. Konec mě tím vyústěním téhle dějové linky vážně naštval. Nezbylo pak už totiž nic, než ono staveniště. ()

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

Aby si mohl notorický provokatér Menzel po kritice komunismu, věhlasném snímku 'Skřivánci na niti', který nakonec musel na dvacet producírovat do trezoru, prakticky točit co chce, musel se soudruhům vykoupit touto brainwashing propagandistickou celovečerní reklamou - tak mu to nemějme za zlé. Lehkou ironií je, že za šest let si nedaleko od natáčecího místa téhle normalizační koláže natočil kultovní poetickou rapsodii 'Postřižiny' - co naplat, Dalešice prostě stojej za hovno.... ()

Reklama

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Kdo? To Menzel našel "zlaté" dno své tvorby i svých životních kroků. V budovatelská romantice, kterou si pojistil možnost točit kvalitní díla, jež omlouvala jeho ústupek, za nějž byl ze všech stran odsuzován. Výsledné dílko však nedopadlo příliš černě, ani samotné prostředí nebylo Menzelovi příliš cizí - postavičky dělníků na stavbě přehrady totiž mohl pojmout tak trochu "hrabalovsky" a udělat z nich sympatické, nezkažené lidi. Celá argumentace se však zde staví na hlavu - poetičnost, kterou kritizoval podmaněnou inteligenci ve Skřiváncích na niti se zde přesouvá na každodenní práci staronových hrdinů - budovatelů, kteří svojí existenci vidí v těch nejlepších barvách a netrápí je pochybnosti. Všednost a bezprostřednost, jakou nová vlna nahlížela rozbujelé měšťáctví, se kterým socialismus svůj boj prohrál, se zde opakuje v docela povedeném a formanovsky trefném úvodu u televize , ale záhy se stane docela překotnou záminkou hrdiny najít život někde jinde, v čistším a nezatuchlém prostředí a brzy se setkává se známkami toho, že učinil dobře a že jedině v pracovním kolektivu má život smysl. Film tak postupně ztrácí to, čím se odlišuje od ostatních dobových blábolů (autenticita ve vystupování postav, jejich velkoryse předkládaná nedokonalost a nečernobílost) a zbývá jen banální historka, která je ke konci už dosti směšná a tezovitá, čím dál více se utápějící v monumentálních Šofrových záběrech gigantické stavby, do níž zní oslavná romantická hudba. Jakoby si mocenský diktát postupně snímek podmaňoval a Menzelova náznaková osobitost se definitivně vytratila. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Nejlepší budovatelský film co jen mohl být natočen. Režie Menzel. Film připravil mimo jiné půdu pro Postřižiny (točeno v Dalešicích a Kožíchovicích). Všichni na tento film zvracejí zcela zbytečně a neoprávněně. Není to primárně o přehradě. Je to o rozhodování mladého kluka, který kvůli holce chce vydělávat peníze. Navíc doma žije v hrozných podmínkách. S tou holkou to dopadne blbě. Kluk na stavbě už zůstává. Totéž se stalo mě, akorát jsem skončil na stavbě 10 km jihovýchodně. Taky jsem tam skejsnul na 30 let a taky to s tou holkou blbě dopadlo. Spíš na tom filmu hledejte krásný Svěrákův humor a nejhezčí normalizační nohy Jany Giergielové. Husák: "Slečno, my tu máme prachu. A když zaprší, je tu marast. Teď tu je tu prach. Ale když zaprší, samej marast". Myslíková hraje Marcelu. Marcela je terénní, prohlašuje o ní její manžel a ona je. Giergielová, ač neherečka tam vykouzlila postavu pražské krásky, kvůli které nejen, že se odchází na stavbu ale i skáče z Nuselského mostu! http://www.youtube.com/watch?v=lu8_LpgDZZU&feature=related ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle příběh má na svědomí Menzel. Musela jsem se o tom přesvědčit na vlastní oči v titulkách. Menzel vlastně tímto kouskem splnil to, co se po něm chtělo. Vlk se nažral a koza tak mohla zůstat celá. Nepovažuju tenhle film za paskvil. Dá se skouknout v pohodě a bez ujmy na zdraví. Je to obyčejný příběh o mladém člověku, který si musí vyšlapat cestičku ve svém životě a podle toho samozřejmě koná. Má taky určité ideály a přesvědčení. Jenom byl takový až moc nezkažený dobou. Akorát si nejsem jistá, že by tak mladého kluka pustili za volant tatry nebo bagru. Tou nejzajímavější věcí z celého filmu jsou nakonec tatry a stavba Dalešické přehrady. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (22)

  • Jiří Menzel později psal o tom, jak si při natáčení všiml jednoho z mnoha paradoxů, vytvořených komunistickým režimem: "Dalešickou přehradu dostal za úkol veliký stavební podnik, tuším, že se jmenoval Ingstav Brno. O tuhle zakázku nestál, ale musel ji proti své vůli přijmout. Šlo o vládní úkol a Ingstav ho začal využívat alespoň jako odkladiště nepohodlných lidí. To bylo v době po normalizačních čistkách, kdy měl každý nově dosazený ředitel podniku pod sebou někoho, kdo byl na jeho místě před ním a byl lepší. Aby se jim necítil ohrožen, odvelel ho na tu nežádoucí stavbu, na Dalešickou přehradu. A tak se tam tehdy sešli ti nejlepší, skuteční odborníci, většinou čerstvě vyloučení straníci. Zatímco jejich původní místa v ostatních střediscích Ingstavu zaplácli komunističtí kariéristé, tady se sešla báječná parta politicky nespolehlivých techniků a stavařů a inženýrů a ekonomů, kteří rozuměli své práci." (NIRO)
  • Ceny: XIII. FČSF 1975: Zvláštní cena poroty za kameru, XIII. FFM Trutnov 1975: Malé zlaté slunce za mužský herecký výkon - Július Pántik. [LFŠ 2010] (Krouťák)
  • Původně plánovaný název "Frajeři na blátě" se v průběhu natáčení začal s obsahem filmu samovolně rozcházet. Jiří Menzel: "Mělo být všude bláto, a zrovna byl suchý rok. Bylo nádherné horké léto, místo bláta samý prach. Věděli jsme, že musíme hledat jiný titul. Frajeří se z filmu taky vytratili. Stavba pokračovala bez ohledu na nás a my jsme se museli přizpůsobovat podle toho, jak probíhala. Harmonogram jízd jejich náklaďáků, pohyb nákladní lanovky nad přehradou a mnoho dalších věcí nás nutilo vynalézat, měnit scénář za pochodu, řešit denně spoustu věcí. Byla to obrovská škola improvizace a musím přiznat, že bez ohledu na téma a velké obtíže nás práce těšila, a s odstupem času jsem dokonce pyšný, jak jsme to tehdy zvládli." Později Menzel navrhoval název "Nežebrám, nekradu," ale vedení Barrandova se nelíbil. Nakonec tedy přišel s poněkud krkolomným Kdo hledá zlaté dno, který se naopak moc nelíbil jemu, ale smířil se s ním. (NIRO)

Reklama

Reklama