Konec starých časů

Chápu, že košatý strom Vančurovy epiky, a lyriky zároveň - je potřeba pro film trochu ořezat. Nevhodné větve odstranit, aby vynikl - jak říkají zahrádkáři - habitus příslušného taxonu. Pokud se to nezdaří, pak strom nekvete a nerodí, nebo je z něj prostě zmetek. Nejhorší je ale, když se na něj začne něco roubovat: pak třeba z epického romantického rozjímání vznikne česká komedie sedmdesátých nebo osmdesátých let. A to by nebylo správné, protože Vančurovi není nic cizejšího než komedie; Vančura je decentní, uvážlivý a jeho humor je zakotven v českém jazyce a jeho mudrosloví: nezná pobíhání, zakopávání a padání, výskání, pískání a ječení, ani házení věcmi (jako v před-závěrečné scéně, kterou lze nazvat "Hry s nočníkem šálivé"). A tak kmen filmu tvoří pár Vančurových maxim (občas dobově modifikovaných), na jehož přistřižených větvích roste ovoce povadlé estetiky konce osmdesátých let. A výkvět českého herectví? Snad Hanzlík, Abrahám hraje někoho jiného než Vančurova knížete Alexeje; domnívám se, že na přečtení jeho knihy si nenašel čas (není to také jednoduché). Pozn. 1: Jako alternativu doporučuji knihu nebo četbu na pokračování z roku 2012 (čte Ladislav Mrkvička). Pozn. 2: Vančura by si nejspíš vybral jiného režiséra než toho, jehož "Staré časy" jsou již předzvěstí propadáku "Anglického krále". (15.11.2015)

Šarmantní a švihácký kníže, zbohatlík postrádající grácii aristokratů, ženy okouzlené nově příchozím svůdníkem a sluha vzpomínající na ony staré dobré časy. Josef Abrhám svým razantním přístupem zcela obrací zámecký život naruby, znepřáteluje si nudné a namyšlené muže a navozuje tu pravou zavátou atmosféru minulých dob. Vynikající herecké výkony přítomných a humor, s jakým hlavní postava jedná s druhými, vás (snad) jako mne naprosto uchvátí. (27.11.2006)

100% za dramaturgii - tekuté a téměř neuchopitelné téma české identity ve svém specifickém dějinném období, navíc točeno za komoušů.. Klobouku dolů! O první republice toho po etnografické stránce reálně víme naprosté minimum, resp. naše schopnost porozumění té době je z principu velice omezená - jsme v lepším případě obětí dějepisných floskulí (a v různých jejich variantách) a látka samotná je velmi složitá. Na hlavní otázky o tom, kdo to "my konečně svobodní" jsme a kam jdeme, v kontextu prvních let samostatné existence po pádu c. a k., budeme včele s historiky odpovídat přerývavě a příliš analyticky ještě dlouho, resp. postupujeme zdařile k tomu, abychom plně neodpověděli nikdy. Ano, to je docela přirozené a není se moc čemu divit, ale ta věčná a obsedantní tendence tak učinit je zrovna v tomto případě velmi silná. No nic. Bylo by dobré přečíst si Vančurovu předlohu, protože mi cosi říká, že můj obdiv by měl spíše patřit jemu. Film samotný pak považuju za velmi zdařilý, plný a konzistentní a zcela poplatný úrovni, neobyčejnosti a rukopisu Jiřího Menzela, jakkoliv jeho režie dialogů občas zakolísá (některé texty Abrhám recituje jako ze čtecího zařízení). (09.04.2013)

Po dlhšom čase mi opäť sadol nejaký Menzel. Film pôsobí tak trochu televízne, čo je ale v tomto prípade plus a najmä menej poeticky až lyricky, čo mi pri Menzelovi častokrát značne lezie na nervy. Pretvárka a smotánkovstvo vyšších vrstiev dostávajú na frak od záhadného "Barona Prášila", ale takým spôsobom, aby neboli zosmiešnení ako jednorozmerné karikatúry. On ani ten Baron Prášil v podaní Josefa Abrháma nie je tak úplne nad vecou, ako si sám myslí. Táto naznačená ambivalentnosť postáv ma presvedčila o štvrtej hviezde. (13.12.2014)

Jelikož neznám knižní předlohu a ani další Vančurova díla, nemohu posoudit, jestli je lepší knižní originál, nebo tento film. Z filmového hlediska musím říct, že jsem byl tímto filmem mile překvapen. Pohled do přelomové doby začátku 20tého století, je pro mě vždy zajímavým tématem. Zvlášť pokud se toho ujme Jiří Menzel, kterého pokládám za nejlepšího našeho režiséra všech dob. Není to sice jeho stěžejní dílo, přesto kvality svého tvůrce, film nezapře. Velice se mi líbil Josef Abrhám, který zklame málokdy, i v takto dosti netradiční a náročné roli, které se zhostil velmi profesionálně. Ostatní herci perfektně sekundují i když je potřeba podotknout, že je Abrhám mírně zastiňuje svým skvělým výkonem. Celkově filmu dýchá krásná nostalgie a atmosféra začátku 20tého století, jelikož pan Menzel uměl vždy důvěryhodně převést na plátno atmosféru doby, ve které se jeho filmy odehrávají. Zkrátka za tento film, mu patří další moje upřímná poklona. (20.11.2008)