Konec starých časů

Méně známý Menzel, který si zde odskočil od hrabalovských adaptací k Vančurovi, a velmi se mu to povedlo. Jak film, tak knižní předloha stojí za seznámení. Na Konci starých časů mě baví symbolická analogie mezi koncem aristokratické éry na poč. 20. stol. a politickou situací končícího "totáče" r. 89, která dodává této retro komedii plusové body. Přijde mi, že se poslední dobou tento film objevuje v televizi výrazně dříve než v minulosti, ostatně dlouho jsem o něm vůbec neslyšel. O to příjemnějším překvapením pro mě byl objev tohoto filmu - Menzel měl již v minulosti na kontě jinou zdařilou vančurovskou adaptaci v podobě Rozmarného léta z r. 1967, nemohl tedy zklamat ani v tomto případě. Po Anglickém králi asi můj neoblíbenější Menzel. (08.06.2011)

Od Vladislava Vančury jsem přečetl pouze "Pole orná a válečná" a i přestože to dílo bylo místy až nechutné, jeho jazyk je tak složitý (ale krásný), že více jsem nezvládl. I proto jsem vděčný - v tomto případě - Jiřímu Menzelovi, že mi jeho dílo zpřístupnil ve filmovém podání. Nevím sice, jak moc se knižní předloha liší od filmu, ale i tak považuji toto dílo za nádherné (a to se podívejte na rok vzniku!). Hlavní role jsou geniálně obsazeny, neskutečně se mi líbí postavy Josefa Abrháma, Josefa Somra, Jana Hrušínského, Labudy, Hanzlíka a dalších...pro mě filmová klasika z vrcholu zlatého fondu naší kinematografie. Chyba ve filmu: když Jan Hrušínský laškuje při honu s dcerou zámeckého pána, je vidět, jak jejich koně drží člověk ze štábu, schovaný za stromem. Zajímavost: syn Rudolfa Hrušínského Jan hraje ve filmu syna postavy Rudolfa Hrušínského, Jana. Rudolf Hrušínský ho tedy představí "Toto je můj syn Jan." (11.12.2010)

Laskavý a vtipný vypravěč, mistrný Menzel za kamerou a skvostný Abrhám před ní - a k němu tucet dalších českých nej nej herců a hereček. Myslím, že se všichni při natáčení výborně bavili, je to znát. Ve filmu jde podle mě spíš o formu než obsah a ta je rozhodně parádní. Byla jsem mile překvapena a krapet se stydím, že mi doteď film unikal. Ten bych fakt měla znát.... (27.02.2012)

Vančura jako vyšitý, včetně uhlazené mluvy a elegantních postav, navíc s přídavkem menzelovského požitkářství a životní chuti. Jedinečný příběh o rozpadu starých jistot, který u nás vlastně ani neměl šanci proběhnout, a tak jsme si na něj paradoxně počkali až do dob mladé republiky. Příběh, který je nejlépe charakterizován už svým názvem, a který toho, kdo má chuť naslouchat a v tomto případě sledovat, zanese do dob, kdy se za vůdčí nositele noblesy a starých dobrých pořádků považovali vypasení a polovzdělaní továrníci, na kterých visely chuchvalce pijavic. To, že nejvíce elánu, podnikavosti a chuti do života si mohla uchovat právě jedna taková pijavice (Dokonale starorusky zarostlý Josef Abrhám), nám vypráví právě tato perla české literatury i filmu. (23.12.2004)

Velmi zajímavý film v kterém vlastně tak 2x o nic nejde a je to vlastně pořád to samé, ale nějak to stále funguje. Abrhám zahrál excelentně a byl tahounem celého děje a k tomu mu sekundovaly velká jména českého filmu. Co se děje týče, tak ten zná snad každý ještě ze školy. Zajímavé je, jak podvodník dokáže všechny přesvědčit o tom kdo by měl být a každý ho tím pádem považuje za knížete. Slabší 4z5 (27.02.2012)