Konec starých časů

Poetický návrat do starých časů. Až nadpozemsky poklidná atmosféra, jemný humor, Josef Abrhám v jedné ze svých nejlepších rolí, výborný Josef Somr. Zajímavá paralela k době vzniku filmu - konec starých časů aneb konec jedné éry tuzemského filmu. Jiří Menzel a jeho na dlouhou dobu poslední mistrovské dílo. 95%. (19.12.2006)

Přestože hlavní roli ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších českých herců, film pro mě nebyl žádným speciálním zážitkem. Kromě hereckých výkonů, několika vtipných hlášek a zvláštní snové atmosféry aristokratické první republiky působil Konec starých časů matným až mdlým dojmem. Postrádal jsem více vtipných scének, emoce nebo dramatické momenty zůstaly stranou úplně, na čtyři hvězdy mě film nepřesvědčil. (10.03.2013)

Nějakým zázrakem se mi povedlo tento film přes třicet let míjet. O to víc jsem se těšil, protože současná tvorba komedií nějak vázne. Konec starých časů má v případě tohoto filmu trochu trpký nádech. Jde o poslední film Jiřího Menzela, který za něco stojí. Postava knížete Alexandra, tak může představovat nejen konec šlechty, ale také konec éry filmů, kde se ta menzolovská umělecká manýra krásně doplňovala s vypravěčským mistrovsvím Hrabala, Svěráka nebo v tomto případě Vančury. Teď zpětně může tento název symbolizovat i konec komunismu, ale bohužel také konec filmařiny, na kterou jsme mohli být pyšní. Potenciál tolika skvělých herců v jednom filmu, se po roce 1989 podařilo zužitkovat snad jen Svěrákovi se Smoljakem. A právě díky hercům je tento film víc, než labutí píseň režiséra, který nám dal několik filmových skvostů. Scénáristicky to bylo tentokrát slabší, chyběla mi výraznější ženská postava a možná i zajímavější hudba. Přesto toho Konec starých časů nabízí divákovi o dost víc, než většina současných filmů. (15.05.2021)

Neinteligentní, nelogický a slizce prasácký humor, který nepřísluší zápletce, nedejbože Vančurově předloze, ale vychází z benevolence a nevkusu autora filmu, a snaha nenápadně to natočit tak, aby se nikdo nenadřel, ale nadělalo se hodně muziky, mě tu bolí až fyzicky. Menzel nikdy nebyl můj oblíbenec, těch několik málo vydařených kusů se mu podle mého povedlo proto, že to svým železným jemnocitem, logikou a ironií zachraňovali přísnější a morálnější autority jako Václav Havel (Žebrácká opera), Zdeněk Svěrák (Na samotě, Vesničko...) a jiní, a naopak Konec starých časů a Obsluhoval jsem... řadím mezi nejtrapnější přehmaty v posuzování, co patří mezi vyšší české filmové umění. Je mi líto, že na Vančuru sahal tak často zrovna on, protože jen opájel publikum větami, jimž vlastně nerozuměl, a zasazoval je do kontextu, kde z nich svévolně dělal skoro absurdní laciný poetistický kontrapunkt. To, čeho tím chtěl dosahovat, uměl jen Hrabal. Menzel byl v mých očích pucflekem mistrů slovesného umění, kteří ho o celou míru pochopení převyšovali integritou a morálkou a jejichž práci dělal medvědí službu. *** Nečekala jsem, že si to s Menzelem vyřídím zrovna u tohohle filmu, který jsem si pustila z nostalgie po Abrhámovi, ale budiž, jednou to asi přijít muselo. *~ (27.05.2022)

Nádherná hra slov v podání famózního Josefa Abrháma, toť vskutku aristokratický zjev. Skvěle zrežírovaná, dokonale obsazená filmová lahůdka s nádhernou hudbou. Menzel byl vynikající režisér patřící do staré školy kumštýřů, jenž už bohužel není. Za mne spokojený plný počet. PS: ne vše od Vančury je čtivé, toto ano. (06.03.2021)