Konec starých časů

Ač Jiřího Menzela jako režiséra uznávám, v kombinaci s Vančurou mě film Konec starých časů odrazoval. Přesto jsem se do něj nakonec pustil, zejména z pocty k Josefu Abrhámovi. Ten svoji postavu zahrál povedeně. Nicméně podobné postavy mě vždycky… iritovaly. Domnělý ruský kníže Megalrogov mi byl od začátku protivný a jeho sebevědomé světáctví ve mně vzbuzovalo touhu ho ze zámku vyhodit. Celou dobu mě štvaly všechny ostatní postavy, že to nedokázaly udělat. Komentářů a poznámek měl spousty a opravdu vtipných bylo jen pár. Příběh prakticky neexistuje a děj se odehrává v podivném bezčasí. Film sice má svoji poetickou atmosféru, ale i ta šla tentokrát mimo mě a působila celou dobu podivně utahaně. Když se na film musím dodívat na sílu, je to hodně špatně… dvě hvězdy. (07.10.2022)

Práce s knižní předlohou je v tomto filmu vcelku vynalézavá a přestože smysl a základní kostru předlohy na plátno převádí celkem věrně, nebojí se s nimi tvůrčím způsobem pracovat, doplňovat a měnit. Ve filmovém podání působí ovšem vyznění příběhu daleko bezstarostněji a rozmarněji. Film je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také partajním hrátkám v nichž jde především o to, jak druhého využít k vlastnímu prospěchu nebo naopak a ze stejného důvodu jej elegantně dostat ze hry. Naproti tomu je kniha, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal, ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Jednotlivé postavy příběhu jsou ve filmu obsazeny poměrně přesně. Samozřejmě pomineme-li ne nepodstatný fakt, že v knize sice Jeho Jasnost kromě ruštiny, francouzštiny, italštiny a angličtiny vskutku hovoří také česky, ovšem se silným ruským přízvukem a sluha Váňa jiným jazykům než ruštině nevládne vůbec. Herecké výkony jsou opravdu nadprůměrné, prakticky bez slabších míst. Za všechny stačí zmínit například skvostně zahraný part Jiřího Adamíry. Šofrova kamera je tradičně nadprůměrná a exteriéry podzimního parku i prosvětlené zámecké interiéry filmu svědčí opravdu mimořádně. Konec starých časů není film nikterak omračující, nýbrž spíše tichý a civilní. Rozhodně je však řemeslně velmi slušně natočený. Je otázka, byl-li by někdo z našich režisérů schopen lépe vystihnout onu temnou a existenciální stránku děje jíž Menzel zcela pomíjí... Možná František Vláčil, pokud by měl tu příležitost a také, pokud by se toho po martyriu s Markétou odvážil... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Tosim, jatamansi, Lewaso (20.08.2008)

Precizně provedená Menzelova práce, která dokonale život zbohatlíků za první republiky. Zámek, zahrada, bohaté stoly, takové to nóbl chování a oblečení stylu anglických gentlemanů, bohaté švédské stoly... hezky se na to dívá. Ještě krásnější je to v barvách podzimu, kam Menzel tento svůj film zasadil. Ten podzim tomu dává takovou zvláštní atmosféru, něco jako ve SLAVNOSTECH SNĚŽENEK. Jenže jak je to krásně natočené, tak je to bohužel i zároveň strašně vleklé, až nudné. [7877. hodnocení, 197. komentář, 78%] (04.12.2020)

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu. (24.02.2008)

Poměrně bezdějový snímek, jehož plynutí je potřeba si vychutnat, protože on sám příliš strhující není. S jedinou výjimkou, kterou je Josef Abrhám. Naprosto geniální herecký výkon je pro mne osobně tím nejlepším, co jsem doposud v jeho podání zažil. Ten hurónský smích, který se nese celým zámkem, "rumcajský" plnovous, kabát jako od Jethro Tull, zjev dřevorubce, jenž vyšel z lesů a s jistotou aristokrata a filozofií "žít pro dnešek" se rozhodl zahrát si dnes na knížete a zítra zase na něco jiného - to vše a mnohem více obsahuje Abrhámův famózní projev. Film samotný je pak panoptikem nejrůznějších typů postav od dobráckého, ale mírně buranského regenta, přes úlisného a slizkého advokáta (proti typu obsazený Jan Hartl), trochu zmateného knihovníka, sluhu ze staré školy, až po děti, které jediné jsou ochotny naplno uvěřit evidentně "prášilovskému" a nápaditému knížeti. Poněkud problematické pro mne bylo uchopit film, který de facto nevypráví žádný příběh a navíc divákovi ani nejde příliš naproti, čímž mne Menzel poměrně překvapil. K některým postavám jsem si hledal cestu podobně jako k bezdějovosti (např. advokát Pustina Jana Hartla či méně výrazná role Rudolfa Hrušínského st.) - tedy kostrbatě. Když se ale divák sžije s tempem filmu a s tím, že zde vpodstatě nejde o nic jiného, než o oslavu "prášilovského" ducha a evokaci dob minulých a jejich atmosféry, může se příjemně bavit. Snímek, který je v určitých momentech a celkovým vyzněním dále, než jen u pouhé "hřejivosti". (25.02.2010)