Konec starých časů

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu. (24.02.2008)

Josef Abrhám v roli, ve které ho neznám. Aby Kratochvíli obrátil vzhůru nohama, to je fakt husarský kousek. A ty staročeské hlášky byly opravdu trefné a přiléhavé. Ovšem nechápu, jak se mu mohlo podařit získat kteroukoli ženu v baráku. Asi pro svou nonkonformitu. Mě by však neoslovil. Velmi dobře hrál Marián Labuda a Jaromír Hanzlík, nemluvě o Janu Hartlovi (bez brýlí vypadá jako krtek). Takové typické české povahy. Jo a ještě mi přišlo, že se to ve filmu míhá nadrženými chlapy. Každopádně to filmu neuškodilo, naopak příjemně okořenilo. Menzel to ztvárnil stylově s humorem sobě vlastním. (30.06.2008)

Je úplně jedno, jestli pan Menzel použije podklad od Bohumila Hrabala nebo Vladislava Vančury. Jeho způsob filmování je nádherně nostalgicky melancholický a pokaždé v něm dokáže naprosto dokonalým způsobem zahrnout neotřelý vtip, díky kterému si herce tehdejší doby prostě zamilujete. V tomto případě se například jedná o podle mě nejvýznamnější roli pana Abrháma. A všichni ostatní jej v příběhu nonšalantně doplňují. (14.01.2019)

Velice roztomilá záležitost, po dlouhý době jsem viděl film zajímavej nejenom atmosférou, herecky, ale hlavně příběhem. Ale herecky to je samozřejmě paráda, Abrhám je tu nejspíš v životní roli. 🔝 Nakonec ještě hvězdičku přidám, protože jsem film za poslední půlrok viděl asi čtyřikrát. Takhle milej a zábavnej film jsem už dlouho neviděl. (21.09.2020)

Od Vladislava Vančury jsem přečetl pouze "Pole orná a válečná" a i přestože to dílo bylo místy až nechutné, jeho jazyk je tak složitý (ale krásný), že více jsem nezvládl. I proto jsem vděčný - v tomto případě - Jiřímu Menzelovi, že mi jeho dílo zpřístupnil ve filmovém podání. Nevím sice, jak moc se knižní předloha liší od filmu, ale i tak považuji toto dílo za nádherné (a to se podívejte na rok vzniku!). Hlavní role jsou geniálně obsazeny, neskutečně se mi líbí postavy Josefa Abrháma, Josefa Somra, Jana Hrušínského, Labudy, Hanzlíka a dalších...pro mě filmová klasika z vrcholu zlatého fondu naší kinematografie. Chyba ve filmu: když Jan Hrušínský laškuje při honu s dcerou zámeckého pána, je vidět, jak jejich koně drží člověk ze štábu, schovaný za stromem. Zajímavost: syn Rudolfa Hrušínského Jan hraje ve filmu syna postavy Rudolfa Hrušínského, Jana. Rudolf Hrušínský ho tedy představí "Toto je můj syn Jan." (11.12.2010)