Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Václav Neckář, Josef Somr, Vlastimil Brodský, Vladimír Valenta, Alois Vachek, Ferdinand Krůta, Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková (více)Obsahy(1)
První celovečerní film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky vznikl v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne a Sběrné surovosti je i tento film dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těšil mezi mladými umělci. Přepis útlé novely se vyznačuje na svou dobu originálním spojením nepatetického líčení okupačních let, jak se projevují na malém venkovském nádražíčku, a soukromých trablů jednotlivých hrdinů. Film ve své době vzbudil mimořádnou pozornost doma i v zahraničí, hlavně pro něžný i drsný humor, který prostupoval příběh o nelehkém dospívání mladého železničáře, i pro neobvyklý pohled na válečné dění. Snímek získal mnoho domácích i mezinárodních cen, mezi nimi i druhého Oscara pro naši kinematografii. Jako jediný zástupce naší kinematografie byl zařazen i mezi sto nejlepších filmů světa. Znovu budete mít možnost posoudit míru hereckého talentu Václava Neckáře, který v tomto filmu vytvořil svou první filmovou roli. Z dalších výborných hereckých výkonů připomeneme výpravčího Hubičku v interpretaci Josefa Somra, přednostu stanice v podání neherce Vladimíra Valenty, lidsky hřejivou paní přednostovou Libuše Havelkové a Vlastimila Brodského v roli kolaborantského rady. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (488)
Zatímco knihu tvořil spíše mozaikovitý soubor tragikomických příběhů, který teprve v závěru stmelí válka, film je vyprávěn chronologicky, s pevnou logickou návazností jednotlivých scén. Přesto nepostrádá charakteristickou hrabalovskou poetiku (Hrabal údajně preferoval filmovou adaptaci před vlastní knihou). Jde hlavně o smířlivé nahlížené figurky, o jejich drobné strasti a radosti, nadšení i zklamání ze života. Teprve na konci filmu se dostává do popředí tragický dobový kontext, druhá světová válka. Je pravda, že Hrmova bezbřehá naivita působila na papíře lépe, než při Neckářově monotónním přednesu, ten ale svým elévským výrazem do role pasuje dokonale a jeho prostomyslné pronikání (penetrování, chcete-li) do světa dospělých dodává filmu nadčasové kvality. 85% Zajímavé komentáře: B!shop, Anderas ()
Kedysi a kdesi som napísal, že z filmových adaptácií Hrabalovho diela mám najradšej Postřižiny, Slavnosti sněženek a Ostře sledované vlaky. Včera som si po dlhšej dobe pozrel posledne menované a dnes by som už zmienený názor nenapísal. Myslím si, že Hrabalova novela sfilmovaním hodne stratila a nedokážem posúdiť, či to spôsobil Menzel alebo nesfilmovateľnosť predlohy. V každom prípade považujem Vlaky za nadpriemerný a vydarený film. Len som si ho včera užil menej, ako kedykoľvek predtým. ()
Čtvrtou hvězdičku přihazuju za vynikajícího Vlastimila Brodského a jeho geniální hrátky s mapou. Hromadný ústup na všech frontách prostě pro Němce znamenalo nalákat spojence do jasné pasti:) Jinak na mě film po těch letech nepůsobí nějakým extra dojmem. Trošku se divím, že Ostře sledované vlaky získaly Oscara když jsme natočili i o něco lepší filmy. 80% ()
Ostře sledované vlaky jsou ostře sledovanou klasikou snad víc ve světě než u nás?! Film oceňován za svojí tématiku a oceněn kvůli tomu Oscarem je pomalu plynoucí dramou plnou úsměvných scén a herecky skvěle zvládnutých výkonů Somra s Neckářem. Ale ja prostě Menzlovi moc na chuť nepřišel, takže pro mě další československý film, který mi způsoboval nudu. Závěr je hodně ušmiklý a není vůbec gradován, což je škoda. ()
Zas jednou budu ztrestán filmovým peklem. Dlouhých 12 let na databázi jsem přemýšlel, co o tomto filmu napsat a za celou dobu mě nenapadlo nic jiného než to, že mě to proklatě nudilo. Čistě z mého osobního hlediska je to takový kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara, že to snad ani nemohl být větší kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (73)
- Na jaře roku 1968 přišel Jiřímu Menzelovi do pražských Strašnic tento dopis z New Yorku (zkráceno): "Milý pane Menzele, (...) od té doby, kdy jsem s Vámi mluvil telefonicky za té Vaší předešlé návštěvy u nás, jsem jen pár dní na to spatřil vaše VLAKY - dávno před tím, než vyhrály v Holých Vodách Oscara. Musím Vám odporovat v tom, co jste mi tehdy říkal, že je to špatnej film. Velice mne dojal, pobavil a rozčílil. Myslím, že je to film překrásnej, a při tom někde nějak chápu, že jste s ním nespokojen. Zdálo se mi že, má místy, hlavně v první třetině či tak, kapku vadný rytmus. Jako kdyby se Vám bylo nepodařilo vyvážit a dokonale proplést souběžné podlinie osobních dějů, než později splynou v jedinou. Měl jsem pocit improvisace, která nevyšla, nebo jejíž okraje byly roztřepené. Připadalo mi, že byste některé chvíle v té první části (nikoli prolog, který je nádherný) byl chtěl přetočit nebo dotočit - ale nemohl jste, snad z produkčních či rozpočtových důvodů. Jsem vedle? Možná, že mi hlavně vadí jeden herecký výkon, a ten že mi v těch začátcích překážel. Mluvím o přednostovi stanice. Když jednou to ptactvo nakrmí, což dělá neodolatelně, tak si už nevrzne. Přestal jsem mu věřit. Byl jako ze starejch českejch filmů z třicátejch let. Ale všechno ostatní je skvost. Postava hrdiny a její vývoj a růst, Brodský na tom úchvatném pitomém autu bez gum, všichni ostatní herci a herečky - smutná noc lásky u strýce fotografa -- příšernost a dada tragikomedie sebevraždy, kterou jste nádherně vyvrcholil svým deprimovaným medikem či doktorem... báječnej výkon. No a ovšem poslední díl filmu, s tou lehounkou srandou, s jakou náš konečně zmužnělý Romeo provede jakoby ve snu a s úsměvem děcka tu sabotáž, ten camusovskej absurdní kulomet co ho zaštěká k smrti, a ten apokalyptickej výbuch s vichřicí, co přižene tý holčičce průkaznou čepici -- když si představím, jak je to vše kraťounký a napařený jak jelito filmovou pravdou, bez fórů, bez parády, bez 'dramatických komentářů' a ozdobenin -- tak vám hned udílím svého ušmudlaného osobního Oskaříčka, o kterém nikdo neví, ale já jej z duše myslím. Děkuju. (...) Ze srdce Váš, a doufám na shledanou, Jiří Voskovec." (NIRO)
- Scénář vznikal při dlouhých procházkách Bohumila Hrabala (autora předlohy) a Jiřího Menzela po Nymburku a Praze. (Silencia90)
- V úvodní scéně se objeví sovětský tank SU-152, přezdívaný „zabiják tanků“. (HellFire)
Reklama