Postřižiny

K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (28.05.2011)

90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně. (14.11.2006)

Co může člověka na světe asi tak potěšit? Galerie toho nejúdernějšího, nejopravdovějšího a nejtrvalejšího se nám tu rozkládá před očima, ať se jedná o vykuchané prasátko proměnivší se v horu nejdráždivějších laskomin, žlutavý mok ladně kanoucí do bezedných hrdel, ideálně se klenoucí poprsí plně krásné Magdy Vašáryové nebo řeřavá poezie komínové eskapády. Požitkářství všech druhů, avšak pouze jedné, té nejvyšší úrovně. (26.04.2005)

Ano, bylo to velmi poetické odpoledne a jestliže „nahé ženské koleno je druhé jméno Ducha svatého“ říká pan děkan, bude na tom snad něco pravdy. Ale co ten Podskalský a jeho podskalské hlášky? Co ten mladší Hrušínský pořád někam padající? Vím, ilustruje většinový obsah Pepinových promluv. Já jsem ale jako Francin: nejlépe se mi líbí úvod, než se Pepin objeví. To je čistá oslava (ne však pro vegetariány). A špatně slyšitelná vzdálená mluva paní správcové při zabijačce skutečně vyvolává dojem vzpomínky na matku a pradomov před vlastním narozením. Všechno pak spěje k početí budoucího Bohumila. Nu, už proto sem Pepin patří (jako sudička; a pan režisér naštěstí projevil dost soudnosti, když ho obsadil Hanzlíkem a ne doporučovaným Menšíkem). Vcelku je ale škoda, že Menzel není ke svým Postřižinám podobně přísný jako k Rozmarnému létu. Čímž nemyslím věrnost předloze (Postřižiny jsem nečetl), nýbrž věrnost vlastní adaptaci. Rovněž ho mohlo napadnout nestrkat sem dvě komparsní ženské figury, čímž by paní správcová byla jedinou ženou v celém filmu se vyskytující. Upozorňuji na mlčícího Donutila u koní, který i pro konfrontaci s Pepinem stojí za povšimnutí spíše než sebepoškozující Hrušínský ml. Co říci závěrem: Vondruška, Vozáb, Hraběta. Komentáře: Šandík (neznám předlohu, ale souhlasím), Radek99 (nesouhlasím, ale doporučuji), NinadeL (krásná citace, díky za její zaznamenání). (23.03.2012)

ŽENA, to je na světě jediné dobro, které máme. Pšššt, ale neříkej(me)te jim to chlapi, nebo s nima nevydržíme. Už tak je to ( někdy ) boj :o) Ještěže tu máme tu druhou věc.....no přece PIVO :o) Nádherná Hrabalova poetika ožívá díky režisérovi Jiřímu Menzelovi přímo před divákovýma očima. Ať už je to kouzelně uřvaný Pepin ( v podání vynikajicího Jaromíra Hanzlíka ), krásná Magda Vašáryová ( coby paní správcová Maryška ), či doktor Gruntorád v podání R. Hrušínského a mnoho dalších.... Zde netřeba jakéhokoliv komentáře, toto je KLASIKA a jedním slovem nádhera! p.s. byl to poeticky strávený Ne večer nad tímto Hrabalovým ( Menzelovým ) skvostem :o) (10.10.2010)