Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)
(více)Recenze (573)
Poetický film, ve kterém se Menzelovi podařilo zachytit původní atmosféru Hrabalova textu na výbornou. I hercům se skvěle podařilo ztělesnit osobité figurky z Nymburka. Ale pět bodů dávám Hrabalově textu, film je prostě o něco slabší. ()
Jiří Menzel uměl krásně vykouzlit atmosféru dob dávno minulých, prosluněné malé městečko a jeho svérázné postavičky. Pivo a ženská krása:) ()
Poetické, na můj vkus až moc... ()
Tady není co by, ten film neklame a nikdy nezklame :o) Hlavně když pan doktor naslouchá srdíčku :o)) ()
Klenot české kinematografie, za který si pan Menzel zaslouží potlesk. Dalšími šperky jsou pak Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina ()
Omlouvám se, pravděpodobně nemám náturu na to, abych tuhletu klasiku buď pochopil nebo jí aspoň trošku dokázal porozumět. Tento film mě naprosto minul a ani při třetím zhlédnutí jsem v něm tu poetičnost a oblíbenost, který u něj v Česku vládne, nenašel. Odmítám se tím dále zabývat, zřejmě bude opravdu v tomto případě chyba ve mě. Ale já se jednodušše protrápil a unudil... ()
Magda ... kdysi ve filmech byly krásné ženy ... teď už skoro nejsou ... ()
Tenhle film jsem se značným sebezapřením dokoukal jen jednou v životě. Moc nechápu, v čem je tak skvělý, přijde mi bez děje, bez zápletky, bez spádu, bez pointy. Asi jsem něco nepochopil. ()
"KERÁ PAK VY JSTE ASI OSOBA, NEJSTE ŠVAGROVÁ!?" A už Pepin jede .. [80%] ()
Jeden z nejlaskavějších filmů, co znám! ()
Pro mě je tohle naprostá srdcová záležitost a možná nejlepší český film vůbec. Herci krásně vystihli Hrabalovy figurky, nejvíc se mi asi líbil strýc Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka. Film má úžasně poetickou náladu, spoustu vypointovaných scén a dobrých hlášek. Postřižiny pro mě spadají do kategorie "můžu je vidět znovu a nepřestanou mě bavit" ()
Piva moc nevypiju a přesto se na Postřižiny někdy zas rád podivám, protože Hanzlík v nich doslova exceluje. Sice netuším, zda- li je tak vobtížnej, jak byl ve filmu, i ve skutečnosti, ale zahrál to věrohodně. Za život jsem zažil pár podobných a někdy je i "Pepinama" nazval a mělo to, kupodivu, na ně někdy i tlumící účinek. Nevím, jak by film dopadl bez týhle výrazný postavy, a proto se mělo dílo jmenovat Pepin a né podle vlasů. ()
Kráska, pivo, zabijačka... Co víc si přát? Okouzlující poetická a příjemná nálada okořeněné přiměřenou dávkou humoru dělají z Postřižin jeden z mých oblíbených filmů. A taky nezapomenutelný Pepin... :D ()
krásna Magda Vášáryová a tie jej vlasy=chápem prečo ju má lasica za ženu, oslava piva a zabíjačky. Hlasne ukecaný Jaromír Hanzlík nemá tiež chybu, povedal by som ale že je to skor poetický film ako komédia. ()
Když na komín, tak na komín!!! Tady nelze nic vytknout! ()
Krásný film od Hrabala, velmi dobře obsazený – nezapomenutelný Pepin Jaromíra Hanzlíka. "Co tady tak řvete, vy huláni!? My si hrajeme na vojenskou školu! A nemůžete si hrát někde jinde? A kde si máme hrát? Pro mě za mě si vylezte třeba na komín. Když na komín, tak na komín." ()
radi sme si ho viackrát pozreli...ale neočarila nás Magda, skôr atmosféra poetiky. Nám pripadala hlavná predstaviteľka prehrávaná, asi preto, že v skutočnosti je skôr dominantnou , troška despotickou a veľmi vážnou a váženou "dámou". ()
Absolutní klasika. ()
Menzel cítil ako Hrabal by točil ,alebo naopak ? Typická Hrabalovská poetika , zas ako vždy dokonalý Hrušínsky a konečne raz neofektovaná milo nežná M. Vašáryová. Príbeh z Hrabaloveho života, obalený do bavlnky poetiky , romantiky a všetkého čo môžu spomienky na blízkych vyvolávať. Keď som čítala Hrabalove dielo ,kde opisoval ako strýc Pepin kričal , uverila som , že to bolo presne tak ako kričal Hanzlík.... ()
Milá klasika, ke které jsem se dostal po letech. Legendární scény snídání vepřových přírodních řízků s pivem - i takhle stylově lze začít den. Pepin křičel moc a návštěva správní rady je vždy událostí, z které nelze moc získat, jen něco ztratit, takže se musí obezřetně a velmi opatrně - to znám i já. Vylezme na komín! Takový poklidný poetický večer s lahví plzeňského to včera byl... 90%. ()
Reklama