Larks on a String
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil... Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (392)
Rudolf Hrušínský coby hebefilní budovatel šťastných zítřků. Jinak mnoho motivů, typických pro Hrabalovu poetiku, pro spoustu nezasvěcených nepochopitelných. Pavel Hvězdář jako silně věřící adventista (setkání s adventity na Hrabala udělalo veliký dojem - ve filmu pak ještě zmiňme postavu hranou Valerií Kaplanovou v Něžném barbarovi), jemuž jeho pokornou a přesto hlubokou víru nikdo nevezme, cikánská kráska, která žije úplně v jiném světě, paranáboženské motivy (Jaroslav Satoránský si svou ženu představuje jako Pannu Marii a ona se tak i svým způsobem chová), k tomu dělnická přízemnost, v níž je však plno poezie. V žádném případě Hrabalovu tvorbu (a tuto Menzelovu adaptaci) vůbec neberu jako nějakou intelektuální kritiku stalinismu typu Ucha, Smuteční slavnosti či Žertu. ()
Skřivánci na niti mají pomalejší rozjezd, a i když jde na první pohled o takřka všední zobrazení rutinní práce v ocelárnách, na druhý pohled se jedná o provokativně nastavené zrcadlo pohnuté doby, jež nebyla vůbec jednoduchá. Vztahové dějové linie - Pavel-Jitka a Anděl-Terezka - byly milé a neuvěřitelně absurdní zároveň - zejména svatba prvně jmenovaného páru. Podobně jako nejednoho zdejšího uživatele, tak i mě nejvíce ohromila vrstevnatá a nejednoznačná postava Rudolfa Hrušínského. Scény se Zdeňkem Svěrákem, Jiřinou Štěpničkovou či Věrou Galatíkovou na mě i přes svou krátkou stopáž rovněž zapůsobily. Člověk si jen stěží dokáže představit tehdejší poměry, ale věřím, že Skřivánci nebyli daleko od pravdy. ()
Hlavními hrdiny tohoto snímku, který byl mnoho let ozdobou komunistických trezorů, jsou intelektuálové odměnění, díky svému nesouhlasu s politikou strany a vlády, manuální prací v ocelárnách. Jejich hromadná úchylka ve vyjadřování svobodného názoru je nejlepší cestou k pohodové prácičce v uranových dolech, ale než se tam všichni sejdou, tak si ještě stačí mnohokrát nevděčně rýpnout do režimu, který jim dal jedinečnou možnost opovrhovat hmotnými statky. ()
I když pravděpodobně riskuju že budu dost neoblíbenej, tak nebudu jak ostatní, a řeknu že horší Český film jsem neviděl. Celý film jen hloupé řeči, a i když herci ušly tak je to fakt šílenost. Příběh je skoro neustále na jednom místě, a dialogy jsou šílené. BTW Dost ale opravdu dost mě dostávají komentáře některých uživatelů, kteří "vědí" jak všechno bylo:-DD ()
Tolikrát jsem to viděl, a teprve včera jsem si uvědomil, že tam hraje i Svěrák. Hrabal mi nikdy k srdci nepřirostl, nicméně "Inzerát" jsem byl nucen v rámci středoškolské povinné literatury vstřebat. Díky tomuto porovnání vím, že je mi opravdu bližší na plátně (pokud mi sedne, což není zdaleka vždy) v Menzelově zpracování než skrze tištěné řádky. Ze všech nejvíc mě vždy upoutají Galatíková coby kovaná ideoložka (vidíte ty přisluhovačky imperialismu) a Šmeralovo roztomilé podání prof. Nejedlého (s neroztomilým dopadem): "A chleba bude. A máslo bude. I smetana bude. I Fibich a Dvořák. - Ano, hudba se ztratila, ale oni se taky ztrácejí lidi." ()
Galerie (43)
Zajímavosti (24)
- Když se v úvodu filmu Anděl (Jaroslav Satoranský) rozhlíží přes sluneční brýle na oblohu, je vidět v horní části obrazovky mikrofon. (Terva)
- Režisér Jiří Menzel ve své knize "Rozmarná léta" komentoval období, v němž film vzniknul a co jím vlastně chtěl říct k systému, který v zemi panoval: "Tvrdý bolševický režim, který panoval v padesátých letech, jsem prožil jako pionýr a pak jako svazák. Jak jsem si pamatoval, byl pro tu dobu charakteristický schizofrenní stav mysli většiny občanů, kteří museli jinak myslet a jinak mluvit. Vyrostl jsem v ní a myslel jsem si, že to tak asi musí být. S odstupem dvaceti let se mi režim jevil jen jako doba směšná - v pitomých zákazech, v nesmyslné a zbytečné krutosti. A řekl jsem si: pojďme si raději z těch padesátých let udělat legraci, jako z něčeho, co bylo a co se už nemůže opakovat. Znamenalo to zachovat úhel pohledu pana Hrabala, jeho ironii a zvlátní druh laskavosti k surovcům, poučenější a účinnější. Ne vyprávět o kruté době vážně, ale popisovat ji s nevinným úsměvem, který krutost lépe obnažuje. Atmosféra v Československu byla v té chvíli taková, že jsem si po sovětské invazi ještě několik měsíců snad ani neuměl představit, že by se mohly opakovat stejné chyby nebo že by snad náš film chtěli zakázat. Dokonce jsem si myslel - tak jsem byl hloupej -, že film bude správně pochopen jako varování před hloupostmi padesátých let, kdy všichni komunisti byli ještě mladí, horliví, zbrklí bezohlední a blbí; že tohle připomenutí padesátých let může mít i pro bolševika užitek. Věřil jsem, že komunisti přiznali svoje chyby a že se z nich poučili. Byl to můj omyl. Bolševici byli a chtěli zůstat stejně blbý. Myslím, že to je Fučíkův výrok: 'My komunisti jsme ukuti ze zvláštní hmoty.' - Rudolf Hrušínský k tomu dodával: 'A já vím z který!'" (NIRO)
- Film byl předán Ústřední půjčovně filmů 30. 10. 1969, a protože nebyl schválen do distribuce, uskutečnila se premiéra až v roce 1990. (ČSFD)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
57. ročník Německého Berlinale odtajněn!
Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)
Reklama