Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (984)
Tak túto pohodovú komédiu, spoločne so Slavnostmi sněženek a Postřižinami mám z Menzlovej tvorby najradšej. Vôbec mi neprekáža, že ukazuje nereálne idylický obraz socialistickej strediskovej vesničky. Dôležité je, že príjemný pocit zo sledovania radostí a strastí drobných lidiček pretrváva aj po skončení filmu. Ani pri dnešnom x-tom sledovaní som nebol otrávený, ako pri iných filmoch, kde už prvá repríza znamená pre mňa nadľudský výkon. Napriek plnému počtu hviezdičiek si nemyslím, že by tento film mal figurovať v prvej päťdesiatke najlepších filmov všetkých čias. Jeho plná zrozumiteľnosť je predsa len obmedzená hranicami niekdajšieho Československa. A keď som si ho pozrel začiatkom roka 2014, tak mi štyri hviezdičky pripadli primeranejšie. ()
Několik podařených postav, zahraných skvělými českými herci ze starší generace, tvoří dohromady jeden na první pohled jednoduchý příběh z české vesničky. Omlouvám se, že jsem tomuhle filmu vždycky křivdila, aniž bych ho viděla celý od začátku do konce. Je pravda, že má spoustu skvělých hlášek a povedených scén. ~(4,0★)~ ()
"Vo každým teleti si vedu agendu... co otec, jakej to byl bejk, co matka, jaká to byla kráva." Po ránu vyskočím z postele, posnídám rohlík, vyvenčím Karla von Bahnhof, trochu se pokochám při jízdě a spěchám do práce, abych pomohl Pávkovi zbourat Pražákovi sloupek. Po práci si dám pivo ze sedmého schodu, skočím si do kina na senzační rumunský film a popřemýšlím o prohlídce pelhřimovského krematoria. Jsem sice momentálně poněkud zaostálý, ale snad to na funkci nebude mít vliv a budu se moci u tohoto snímku ještě mnohokrát pobavit. ()
Co k tomuhle filmu dodávat. Já myslím, že není třeba velkých slov. Každý, kdo to viděl, jistě uzná, že jde o špičkovou podívanou s vynikajícími herci a spoustou milého a nenásilného humoru. Každý, kdo to neviděl, by neměl dlouho váhat a někde si ten film sehnat, půjčit, v horším případě ukrást. :) Protože jde o klasické dílo českého filmu, o kterém se jednou budou možná děti učit ve školách. :) ()
Galerie (14)
Zajímavosti (116)
- Režisér Jiří Menzel k úspěchu filmu v prostředí komunistického organizačního labyrintu napsal: "Existoval plán, kolik filmů se musí vyrobit ročně a kolik se za ně má utratit. Tvůrci byli vedeni k hospodárnosti výroby, ale ne ke kvalitě filmů. Někteří kolegové pochopili správně, že se od nich nechce, aby film byl dobrý, ale aby se při jeho tvorbě plnil a překračoval plán výroby. Za ušetřený čas, ušetřené peníze a ušetřenou filmovou surovinu se rozdávaly prémie, a tak se u nás filmy vyráběly jako cvičky. Za nějaký čas si filmoví papaláši povšimli, že se na české filmy nějak málo chodí, a aby povzbudili tvůrce k respektu k náštěvnosti českých filmů, odvodili soustavu prémií od tohoto ukazatele. Pokud film překročil počet sto tisíc diváků, vyplácela se podle nějakých tabulek prémie režisérovi a ostatním tvůrcům. Ta se s každým padesátitisícím divákem navíc zvyšovala. Problém ředitelům nastal, když Vesnička získala skoro čtyři a půl milionu diváků. Podle těch tabulek by nám měli vyplatit tolik, že by nic nezbylo na další filmy. Rozhodli se moudře. Nedali nám nic." (NIRO)
- V televizi v čase 21:50 zazní píseň „Praha už volá“. Hudbu k písni zkomponoval hudebník Dalibor Basler a text napsal Václav Babula – český lékař, textař, básník a literát. (sator)
- Ve scéně, kdy přilétá pilot Štefan (Julius Satinský) se svým letounem Z-37 Čmelák, je možné si při přistání všimnout, že v kokpitu sedí jiný pilot. (tommahol)
parta jak má bejt, když se dneska porozhlídnete po nějaký takový vsi, už ji nenajdete, teď je to samej kroužek v nose a talíř na střeše,,,,jednou takovou projíždím několikrát do tejdne takže vím vo čem mluvím... vede to tam místní smetánka votrhanejch vlasáčů,a bavěj se házením frisbee v poli makovic,,,,většinou ji prosvištím 47km/hod., takže toho moc neregistruju, jenom vím že v květnu na mě nějakej místní mával a volal ČAU PRAŽÁKU,,,zprvu sem nevěděl proč mi tak říká, ale když sem se pak zamyslel, a zkusil pochopit způsob myšlení domorodých obyvatel, došlo mi, že takovejch inteligentních, na pohled vzdělanejch a voňavejch lidi tam asi moc nepotkaj, navíc na takovým nóbl kole co mám já,extrémě rychlým i bez klínovejch řemenů v koleni, prostě né žádná ta plečka bez rámu, s hliníkovým zvonkem a řidítkama ve tvaru Ú,na kterejch jezdej voni... to člověk holt už musí bejt z velkoměsta aby to všchno štymovalo,,,příští den sem kontroval a byl zdvořilej zase já...... NAZDAR PEPÍCI , povídám v trysku a smekám kšilta....pak jednoho dne, asi o týden pepíkování později, mě jeden místí vešel do cesty a přinutil mě brzdit...HELE PROČ NÁM TAK ŘÍKÁŠ , TO ŽE SME Z VESNICE PŘECE NEZNAMENÁ ŽE SE MUSÍME VŠICHNI MENOVAT PEPÍK...za normálních okolností by asi nastala chvíle trapnýho ticha, tu ale rozsek jeho kámoš , HELE JOSEF VYSER SE NA NĚJ A POĎ HRÁT......minulej čtvrtek sem u nich byl přinucenej zastavit znova,,,něco se slunilo na cestě a na spomalovací práh to bylo prostě příliš chlupatý, CO TO KURVA JE? ptám se jentak sám pro sebe, KOČKA VOLE, TO U VÁS NEMÁTE CO?....přišel sem blíž a zahrál jim divadlo Č Č ČČČČČČ ...Č ČČČČČČ NO TY SEŠ ALE PĚKNÁ, NA, JÁ TI DÁM PIŠKOTEK...hodil sem na ní piškot.... A TU MÁŠ JEŠTĚ JEDEN PRO KAMARÁDKU, hodil sem další i tý druhý, bezhlavý půlce kočky.....místní to docela pobavilo a zeptali se mě jestli nemám chuť na mlíko a tak sem šel...nakonec, když se setmělo a došla zeleň, sem si řek že už je načase zmizet,,,, když sem nasedal na kolo, jeden z nich mě poplácal po zádech a povídá ZABALIL JSEM TI NĚCO NA CESTU, ABYS NEPŘIŠEL ZKRÁTKA, poděkoval sem mu, mávnul i na vostatní pepíky a vydal se domů...asi ve čtyry ráno, když už mi zbejvalo do baráku pár set metrů, na me zničeho nic přislo sraní, ale zatraceně náhlý,,,když sem si pak utřel komín a vrátil se k závodce,,,narazil sem na souseda: COS ĎÁL V LESE, PŘIŠLO NA TEBE SRANÍ CO?...povídá mi s usměvem,,,a i když ho moc neznám, vypadal jako ten žertovnej typ, tak sem chtěl pronýstt taky něco ultra vtipnýho, ale všechnu energii sem vypotřebal na směrování střev ....a víte moji drazí,jakej je rozdíl mezi městským humorem a tím vesnickým?,,,,městkej humor vypadá tak, že když se vás soused zeptá, co ste ďáli v lese , odpovíte POTŘEBOVAL SEM TAM ZAKOPAT TĚLO, a vesnicekej humor, ten zase vypadá tak, že vám někdo do batohu zabalí mrtvou kočku, takže když pak nasedáte na kolo, spocenej, špinavej, s rukama vod hlíny, jak ste hledali po tmě ňáký to listí a po zádech vám přitom stejká na zem čerstvá krev,,,můžou se u vás zanedlouho vobjevit dva chlapíci v uniformách a žádat vysvětlení () (méně) (více)