Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (986)
Mnoho komedií může nabídnout pár hlášek nebo jednu dobře napsanou postavu. Tady se však Svěrák předvedl v životní formě a celý film je složený výhradně z kultovních replik, které jsou nejen vtipné, ale ještě se strefují do pomalu se rozpadajícího socialistického skanzenu, jenž už nefunguje ani na vesnici. Nejlepší možné herecké obsazení, které bylo k dispozici, tomu pak dává potvrzení nepřekonatelného mistrovského díla. ()
Další z komedií, která patří mezi ty natočené v době, kdy bylo počasí řízeno mocným ÚV KSČ, a na které se rád podívám i dnes. Zdeněk Svěrák mě sice často štve svými politickými názory, ale jeho scénáře jsou podle mého názoru přímo geniální a u Vesničky se to jen potvrdilo. U filmu se může pobavit snad každý, jednodušší divák se hodně nasměje, ten bystřejší se kromě toho má i nad čím zamyslet, a hlavně je snímek, jak je to pro Zdeňka Svěráka typické, tak nějak lidský a laskavý. O tom kolik hlášek z něj mě provází životem ani nemluvě. ()
Poetický, leč mírně zkreslený pohled, na socialistickou vesničku. Pivo se zde pije ze sedmého schodu, chlapi lijí pivo oknem, večeru vládne obrazovka se zavražděným Bradleym, v kině dávají úžasné rumunské filmy a nevěra bují za každého režimu. Vesnička je zaplněna svéráznými obyvateli - zásobovač autoopraven Dr. Skružný se za jízdy stále kochá, momentálně zaostalý rohlíkožrout Otík obdivně splachuje záchod a funkce rostlináře Jaromíra není ohrožena ani s popáleným penisem. Vlastně proč by to tak nemohlo být? ()
V najlepšom zmysle slova laskavá česká horká komédia. Dnes je to vďaka Hrebejkovi (ale už aj Sverákovi) a spol. obávaný temín. Pre zúčasnených role ich životov. Mne film pripadá dnes už trošku, ale vážne iba trošku, tezovitý a zjednodušene moralizujúci. Neopozeratelná záležitosť a na komunizmus aj dosť odvážna. Najvtipnejšia scéna: "Trasenie" so Šafránkovej hlavou. Mne bráni najvyššiemu hodnoteniu povesť snáď najlepšieho československého filmu, alebo komédie všetkých čias. Výčitky voči scenáru, réžii, alebo hereckým výkonom totiž nemám, okrem tých spomenutých nepodstatných drobností, žiadne. ()
Jedna z nejlepších československých komedií, které znám. Ňouma Otík a excelentní Marián Labuda. Parťáci do (no většinou) nepohody, ale prdel musí být i v práci. Výborně vyvážený příběh, ve kterém nechybí spousta humorných situací, nezapomenutelných hlášek, výborných hereckých výkonů, emocí a tvůrčí důvtip. Kdo to neviděl, jakoby nebyl. Prostě paráda, která snad nikdy neomrzí. Jiří Menzel se opravdu vytáhl se vší parádou. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (116)
- Škoda 100 L, kterou jezdí MUDr. Skružný (Rudolf Hrušínský), byla k filmování vybrána a filmaři na Benešovsku zakoupena, právě kvůli svému poměrně zuboženému stavu. Po skončení natáčení byla zakoupena jednou z obyvatelek vesnice, kde se natáčelo, přelakována na červeno a provozována až do roku 1999, kdy byla sešrotována. (cundak)
- V průběhu filmu několikrát zazní známá píseň Josefa Leopolda Zvonaře „Vlastenecké hory“, více známá pod názvem „Čechy krásné, Čechy mé“. Tato skladba se objevila i v dalším oblíbeném snímku režiséra Jiřího Menzela Slavnosti sněženek. (majky19)
- Jiří Menzel v knize "Rozmarná léta" vzpomínal, že "problém byl najít hezkou vesničku. Kvůli penězům a dojíždění jsme nechtěli točit daleko od Prahy, a tak jsme ji objížděli kolem dokola v čím dál tím větších kruzích a marně hledali použitelnou vesnici. Na rozdíl od Moravy nebo jižních Čech bylo okolí Prahy zdevastované. Všechno veřejné, co patřilo obcím, bylo zanedbané. Všude kopřivy, zarostlé příkopy, neudržované silnice, rozpadlá stavení, veřejné přístavby, narychlo postavené krabice pro samoobsluhy, čekárny na autobus, všechno strašně ošklivé. Jen tu a tam byly soukromé vily jak ze škatulky, ale o to víc byl ten obecní bordel vidět. Nakonec jsme Otíkovu vesničku našli až šedesát kilometrů od Prahy, v Křečovicích, rodné vísce Josefa Suka. Patřila do sedlčanské oblasti, kde měl za války vojenský prostor wehrmacht. V podstatě ta vesnička vypadala jako normální česká vesnice, nebyla moc hezká, ale ani ne zas moc zplundrovaná. Museli jsme jen udělat malé úpravy, dvorek pod hřbitovní zdí a podobně." (NIRO)
Reklama