Vesničko má středisková

Hrabalovský pábitelský romantismus, jeden z velkých přínosů šedesátých let, našel v Jiřím Menzelovi nejlepšího filmového ztělesnitele předlouhých i přerývaných souvětí a příběhů, které z nich jsou složeny. S jistou dávkou nadsázky se tu dá mluvit o romantismu chalupářského věku, o specifické podobě osvojování a splývání s přírodou v nezaměnitelném období privátního, až "ventilového" chalupářství a jeho splývání s "živou" vesnicí JZD. Podaří-li se to všechno s cimrmanovským přídavkem, který tak pronikavě a pozitivně vstoupil do našeho normalizačního hraného filmu, jsme náhle jakoby svědky renesance československé filmové vlny šedesátých let. Zjišťujeme s překvapením, že vlastně máme úžasné režiséry, skvělé scénáristy a až nepřeberně vynikajících herců obého pohlaví. Idyla se tu střídá s drsnou skutečností doby (nomenklaturní snaha zakoupit se za každou cenu na "vyvolené chalupě, osud vesnického, pudově reagujícího prosťáčka, milostné aféry jednoho až nadmíru přehledného lidského mraveniště), která jakoby chytala druhý dech (srovnání s CHALUPÁŘI). Bohumil Hrabal i Jiří Menzel jsou a zůstanou specifickými fenomény sedmdesátých a zejména osmdesátých let minulého století. Fenomény určitě nadčasovými. (27.08.2007)

Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". (08.07.2008)

Tohle je klasika. Nádherná milá inteligentní vtipná česká komedie, která nepotřebuje žádné pokleslé vtípky k tomu, aby byla dokonalou. Dokonalou jí dělá bravurní scénář a citlivá režie pana Menzela. Tohle je prostě film, který nelze nevychválit. Naprostá paráda a jednoznačně film, který patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo. Pět hvězdiček! (03.01.2008)

Výborný film z domácej produkcie, veľa vtipu, skvelé herecké výkony, klasika ako vyšitá so skvelými heftami, napríklad naprávanie kroku, či scénkami ako riadenie nákladiaku, otáčanie okna v meste chlapcom z dediny, no za socializmu vedeli natočiť aj neidelogistické dobré filmy. Musím sa však priznať, že až tak rád to nepozerám, niečo mi tam k piatim hviezdam chýba, lebo extra nadšenie z toho nemám, ono je to aj výberom scén, nie všetky sú super vtipné a občas je to také prázdne, ale je to na druhej strane skvelá vtipná oddychovka. (11.06.2012)

Je to jasné, Zdeněk Svěrák je génius! Člověk extrémně produktivní, přitom snad každé jeho dílo je skvost! Ať jsou to filmové scénáře, divadlo Járy Cimrmana, nebo texty písní. Jeho humor je nezaměnitelný, tak laskavý, jemný a inteligentní, až zůstává rozum stát. A scénář k Vesničce je jeden z absolutních vrcholů jeho tvorby, jde tedy o dílo jedinečné! Dohromady s úžasnou režií Jířího Menzela a superhvězdným obsazením to dalo vzniknout jednomu z nejlepších filmů v československé historii a v oblasti komedií tomu nejlepšímu vůbec! Film, který jsem viděl (nekecám) alespoň třicetkrát a který mě stále dokáže odrovnat, ačkoli ho znám nazpamět (ačkoli tohle lze říct o většině vecí z pera Svěrákova – vedle všech her DJC ještě Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Trhák, Kulový blesk, Vrchní prchni, Jáchyme, Obecná škola, Kolja a nově i Vratné láhve)! Přesto Vesnička nad ostatními mírně vyčnívá svou dojemnou laskavostí a atmosférou! Tolik kultovních hlášek, které vstoupily do obecného povědomí – pivo se „sedmého“, „ja celej se otáčet můžeš?“ „jeď do Pelhřimova.“,„to neděláš dobře, Jaromíre“, „vy jste se zase kochal.“……Vesničko má středisková je geniální dílo bez slabého místa! (07.01.2008)