Zločin v dívčí škole

Tri jednoduche kriminalni povidky s lehkym nadechem humoru. Po technicke strance je nejpovedenejsi, stylova povidka Jiriho Menzela, ktery dal predzvest sve uspesne zacinajici kariere. Dejove nejvice zaujme ta prvni, jen nechapu, jak Ivo Novak a spol mohli ve filmu ponechat takovou fatalni chybu (Lipsky za jizdy vystupuje z auta). (17.03.2013)

Celkem mě pobavila první povídka, kde oni 2 horolezci co sedí na špičce skály společně s obětí a že prej nemůžou slézt, aby se policie mohla vyšplhat po jejich lanech. Potom co se kriminalisté za dobrou štvrthodinu vyšplhají až navrchol, kde provádějí ohledání všichni zase sešplhají na zem i mrtvolu spustí po laně. Horolezec si jentak mimoděk vzpomene, že se bokem dá na vrchol vyjít bez výstroje asi za 2 minuty. Prej že ta cesta je pro amatéry, tak i vrah aby si připadal profesionálně se na onon vrchol zpouštěl ve stylu Tarzana z jiného ještě vyššího kopce, prostě lol. (30.08.2007)

Poněkud nevyvážený soubor povídek - první dvě ve vážnějším duchu, poslední lehce do komična. Ona je Menzelova povídka vlastně velmi podařená a uvítal jsem šest černých dívek. Jenže když člověk viděl ty báječné interiéry a pohled na budovu zvenku, tak jsem si jen povzdechl - dodat bouři, mlhu, vypustit šaškování, z černých dívek udělat temný kult, trocha pavučin a tajemné sklepení + mrazivou hudbu - byl by z toho pěkný gotický horor....ale také úplně jiný film. Na jednu stranu jsem si snímek příjemně užil, na druhou ale hodnotím jako slušný průměr. (28.03.2020)

"PROČ SE NA TO PTÁTE?" - "ABYCH TO VĚDĚL." První povídka je perfektní půlhodinová komorní detektivka - v neokoukaném a dobře nasnímaném horském prostředí se za zvuků atmosférické znepokojivé hudby nastolí palčivá záhada, která je ve finále uspokojivě objasněna, a vylepšil by ji snad jen hollywoodštější konec, jaký měla v knižní podobě (pachatel spáchal sebevraždu skokem ze skály). Ve druhé a třetí povídce napětí postupně ustupuje humoru (v obou se objevuje prvek "šesti černých dívek" - v jednom případě tanečnic v šantánu, v druhém gangu nezbedných středoškolaček) a poslední povídka film vysloveně odlehčuje. Poručík Borůvka, detektiv řešící všechny tři případy a mezitím filozofující o detektivním žánru, je v podání Lubomíra Lipského neškodně až ňoumovitě vyhlížejícím, ovšem velmi schopným kriminalistou marpleovského/columbovského typu. (30.01.2014)

Knihu jsem četl před pár lety pořád dokola a dokola, protože jsem se nemohl nabažit Škvoreckého spisovatelského umění - jak přirozeně umí vyprávět, jak skvěle pracuje zejména s náznakovými, napřímo nevyřčenými vtipy. Nedávno jsem viděl tento film a bohužel, atmosféra z knihy se na plátno přenést vůbec nepodařila. Lipského mám jako herce rád, ale do téhle role se vůbec nehodil. V předloze byl poručík Borůvka těžce melancholický, usmýkaný svými komplexy a nepříliš přátelským rodinným prostředím, představovaným zejména dominantní náročnou manželkou, takže se není co divit, že měl každou chvíli na tváři hluboký výraz smutku. Lipský, při vší vůli, hrál spíše svého tradičního rychle mluvícího mělkého popletu a jeho řídké chvíle neveselosti byly zcela nedůvěryhodné. Krásnou příslušnici jsem si představoval krásnější a Zuzanku né jako chodící mrtvolu. No a poslední povídka, podle které se celý film jmenuje, tak ta má s knihou společný pouze název, a taky je to na její úrovni vidět. (23.03.2013)