Zločin v šantánu

Zvažte, jestli máte rádi Škvoreckého dílka, važte, zda se chcete půldruhé hodiny bavit při hudební komedii s detektivní zápletkou a uvažte, zde při hodnocení zohledníte, podobně jako já, jazykový vtip, herecký um, nadsázku… „Poslední přání?“ - „My si chceme zazpívat.“ Zajímavý komentář: sportovec. (02.12.2009)

ŠANTÁN zaujímá v menzelovské filmografii specifické místo. Podle vlastních Menzelových slov to měla být jakási syntéza prvorepublikové detektivky fričovského střihu, živená zřejmě i "drsnou školou" (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA?), muzikálu a ještě čehosi navíc.(Pilarová, vedená Menzelem "neherecky", v klidu a přirozeně hraje sebe samu a z tohoto hlediska film zvlášť nebrzdí;spíš naopak.) Ale během dívání na film se mi asociuují i další souvislosti: MONSIEUR VERDOUX, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, ale také KONEC AGENTA W 4 C (Vodička jako agent pro zvláštní úkoly) prvorepublikového ministra spravedlnosti (v Brodského pojetí této role se zase objevují reminiscence na jeho inspektora drah v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH). Šlitr se Suchým ve svých partech asi právě tady mají nejblíže k Voskovcovi a Werichovi např. ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. Výčet těchto možných interpretací, daných mj. i Škvoreckého vstupy, jistěže ne vyčerpávající a v mnoha ohledech ne zcela přesný, jen naznačuje důvod rozporuplných Menzelových prohlášení o jeho vztahu k tomuto napůl zapomenutému dílku, jehož cestu po našich kinech záhy začala komplikovat sílící husákovská normalizace. Menzelova rezervovanost však má i svůj pozitivní rub. Pokus o reminiscence starých dob nebyl zcela bezúspěšný a jeho torzovitost je paralelně na pomezí vcelku zdařilé syntézy. Prolnutí blíže necharakterizované totality s muzikálově pojatými hudebními čísly nese celou řadu stalinistických konotací (Mňačkova povídka JAK CHUTNÁ MOC), hudební projev je naopak v řadě klíčových míst (Suchého zatčení; jméno přidělené postavy záměrně neuvádím; pro vyznění filmu není totiž podstatné) i faktovým přínosem klíčový a často se přitom jedná o vrcholná díla semaforských tvůrců; pěvecké výstupy mladé, nad očekávání sličné Pilarové jsou pověstnou třešinkou na tomto pomyslném filmařsky chutném dortu. Po čtyřiceti letech tak pamětník vidí film, jemuž lze s trochou nadsázky ledacos vyčíst - velké oči jeho tvůrců zejména - , který se však přesto zařazuje důstojným způsobem a nanejvýš osobitě do naší pověstné filmové vlny šedesátých let, a spoluvytváří a dotváří tu nepříliš lichotivou odezvu srovnání s polistopadovou filmovovou zdánlivě bezuzdně volnou tvorbou. Uzavřená minulost je tedy v tomto případě až překvapivě živou výpovědí ne o dějích, ale o soudobé a nečekaně aktuální sebereflexi událostí bouřlivého roku 1968. (05.07.2008)

Škoda, že ve filmu nebylo víc dialogů S&Š podobných tomu v cele před popravou, kde jaksi i otrlý velebníček v podání Hrušínského jen nevěřícně koukal. Ale z míry se vyvést nenechal, neb měl křesťanskou dialektiku zmáknutou na jedničku ("buďte vděční, že jste odsouzeni nespravedlivě, aspoň po smrti půjdete rovnou do nebe"). Z velmi silného závěru mrazí, oba odsouzení proti svému konci nemohou nic dělat, kromě toho, natáhnout ho písní o pár chvil, pomoc nemá šanci přijít... Kapku mi vadila neustále opakovaná píseň Pilarové, tradičně skvělý výkon (a to i po fyzické stránce!) podal Libíček, a Rowanu Atkinsonovi vážná role sedla daleko víc, než jeho (hodně) neúspěšné pokusy o postavy vtipné. (03.03.2013)

"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. (11.11.2015)

"Vás dva může ještě v poslední chvilce hřát svědomí, že jste svou smrtí přispěli k udržení a oslavení neotřesitelných ideálů práva a spravedlnosti." Kriminálka je to mizerná, ale jako absurdita a rýpnutí do státní moci to funguje dokonale. A ty postavy jsou prostě báječný - nadrženej ministr, angažovanej státní žalobce, žárlivej skákač Ikaro, hopsavá Stella, demagogickej farář, odhodlanej agent pro zvláštní úkoly, tupej Pepíček s ještě tupějším JUDr. Bojanovským a mnoho dalších. Mě bavili v podstatě všichni, ale nejvíc mě dostal detektiv vyrážející dveře hlavou. Hlavně že spravedlnost vždycky zvítězí. (30.11.2021)