Babie leto
Autumn Spring
Režie:
Vladimír MichálekScénář:
Jiří HubačKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michał LorencHrají:
Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Stanislav Zindulka, Ondřej Vetchý, Petra Špalková, Jiří Lábus, Zita Kabátová, Kateřina Pindejová, Lubomír Kostelka (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Tragikomický příběh mladého pětasedmdesátníka, věčného snílka, pábitele a recesisty (V. Brodský), který na rozdíl od své milované, ustarané maželky (S. Zázvorková), se odmítá smířit s údělem rezignujícího stáří a žije svůj život jako nikdy nekončící výzvu, v níž každý den se pro něho stává báječnou příležitostí k novému dobrodružství. Spolu se svým věrným a oddaným kamarádem z operety přenáší divadelní role do života a splňuje si tak své nesplněné sny. Vystupuje jako emeritní člen Metropolitní operety, který kupuje zámky, jako revizor, horolezec a dobrodinec. V řadě vděčných komických situací, plných jemného i černého humoru, válčí s manželkou o svou bezstarostnost a nezávislost, s níž vždy znova dokazuje, co je to UMĚNÍ ŽÍT. Tento film o přátelství, lásce a neumírání je věnován Vlastimilu Brodskému. (Česká televize)
(více)Recenze (349)
Velice lidský film, který diváka dojímá, ale citově nevydírá. Pomáhá vcítit se do pocitů lidí, o kterých je společnost přesvědčena, že už patří do starého železa, ikdyž oni sami se tak ještě necítí. Před všemi 3 hlavními protagonisty smekám klobouk, opravdu výborné herecké výkony (ale dobrá byla i menší role Zity Kabátové), dále se mi moc líbila hudba a samozřejmě mě oslovilo poselství/hlavní myšlenka filmu. Ikdyž je Babí léto ve své podstatě docela depresivní, kvůli tomu konci z něj mám dobrý pocit. Pro mě 5* záležitost, na kterou se v budoucnu znovu rád podívám. ()
Chápu, že herec Vlastimil Brodský zemřel krátce po tomto filmu tragickou smrtí... A asi jim ten film dal práci.. Pravděpodobně.. A nebo taky ne, že?! Totiž v dnešní době je důchodců pomalu více, než lidí v produktivní skupině národa. Nebaví mě sledovat s nimi komedie, dramata a ani nic podobného. Nebaví mě poslouchat kolik zaplatili za nějaký hrob(někdy mě napadá spásná myšlenka, že by si do něj mohli pomalu, ale jistě lehnout) a kolik stojí salám v kauflandu. Rozhodně mě nebaví poslouchat, že nevědí jak se jmenují jejich vnoučata a kolik stál pohřeb toho a tamtoho nebožtíka - ooo a to nádherné parte! Já se jen divím proč je tu zase ta hvězdná obloha?! To jste se všichni doslova zbláznili? No tak tedy dobrá... Aneb jak ovce hodnotí film o nikom a ničem s nezábavným a pomalu se válejícím dějem. ()
Velký epilog mimořádného herce, který si Bróďa, jak mu říkali všichni jeho přátelé ze všech generací, s nimiž se dostal kdy do kontaktu, říkali, nepochybně zasloužil. Takřka vždy, když v polistopadové kinematografii hraného filmu zavadíme o skutečnou kvalitu, děje se tak proto, že pod projektem i realizací jsou podepsána stará známá jména. Zdůrazňuji to proto, že to v žádném případě není důvod k radosti; dýchavičné má být totiž stáří, nikoliv mládí, které - podle stále antikvovanější představy - se má vyznačovat křídly a rozletem. Nosný námět - v této souvislosti se nemůže nevybavit např. ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU či LÁSKA JAKO TRÁM - má v našem prostředí už svou důstojnou tradici a vynikající předchůdce. Hubačova i Michálkova úloha tím byly značně ztíženy. Přesto zásluhou mimořádného hereckého tria Brodský, Zázvorková, Zindulka, jemuž skvěle sekundovali jejich další kolegové - za všechny bych uvedl Vetchého a Špalkovou, která zde hraje jednu ze svých vůbec nejlepších filmových rolí - vzniklo silné, nosné dílo, která v mnoha ohledech vyznívá - i pro velmi zasvěceného diváka - jako oslava kreativního ne mužství - zde je to jaksi samozřejmé a rozumí se to samo sebou - ale ženství. A to ženství ne dychtivého, mladého, dívčího v rozpuku let, ale zralého, vlastně na konci své cesty. Žalostný nechtěný triumf domnělé ksantipy, která je v hloubi svého srdce vším možným, jen ne tím, čím navenek působí, způsobí v něžném milujícím srdci staré ženy přímo palácový převrat. Doposud zdánlivě přízemní tvor vylézá - protože skutečně, krví svého srdce i mozku, celou houbkou citu i rozumu, miluje svého stále klukovského manžela - ze své životní ulity a oddaně se dává všanc blouznivě šíleným kreacím věčně mladého partnera. A mládne s ním. Charakteristiky dalších postav třebaže film spíše dokreslujících než prohlubujících, jsou rovněž jadrné a vícerozměrové. Syn Ondřeje Vetchého opakuje pábitelství svého nestárnoucího otce ve svých poněkud přemnožených manželstvích, v nichž dosud nestačil zcela dospět; starý druh Eda, věrný průvodce Františkova (Brodského) života, se pohybuje na úrovni asi nejlepšího Zindulkova výstupu jeho umělecké dráhy na stříbrném plátně i modravé obrazovce - seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE; mistrovsky svůj nesnadný part zvládla i legenda stříbrného plátna Zita Kabátová z generace prvorepublikových krásek třicátých let. Optimismus, který z LÉTA milostivě babího vyvěrá snad v každém záběru, nutí připomenout i Michálkovu mediálně poněkud "upozaděnou" režii. Je paradoxní, že ze seniorského kvartetu dnes žijí dva - ten nejmladší a ta nejstarší. Jakoby to potvrzovalo a utvrzovalo oprávněnost Hubačova základního záměru - oslavy moudrého, vědoucího stáří, které si nic neulehčuje a právě proto také nic nevzdává. Stará pravda, kterou vyjádřil již Marcus Tullius Cicero ve svém proslulém dialogu O STÁŘÍ, ve svém novém rouchu k nám přistupuje osvěžena, omlazena, nestárnoucí. Ne jako Elena Makropulos, ale jako bohyně Lada donekonečna rozhazující svůj věnec pučících květů lučních, polních i lesních do světa svých milovaných lidí. () (méně) (více)
Michálek splatil svůj dluh vůči důchodcům. Jim ještě nevěnoval žádný ze svých filmů. Angažoval trio Brodský- Zázvorková-Zindulka, které možná mělo z hereckého hlediska to nejlepší už za sebou. Těžko však tihle herci mohli něco zkazit. A zážitek z filmu silně vylepšují. A dokonce předvádějí i nový rozměr svého herectví, patrné je to hlavně u hereckého chameleóna Brodského. Dojem kazila mizerná technická kvalita filmu. Především bych pracky zlámal zvukaři. Hercům nebylo mnohdy jeho vinou rozumět, do mikrofonu se nachytaly všemožné okolní rušivé srance. Dialogy byly originální, komfortní poslech nebyl umožněn, neb zvukař měl zřejmě k dispozici jen bambusovou tyč na konci obalenou molitanem. Ale ani obrazově film neexceluje. Celou dobu má film televizní proporce, ze kterých nesleví. Vše působí dost levným dojmem. Jako televizní film ideální, do kina nevhodně natočeno. Asi tahle, kdo zná Hubačovu scenáristikou tvorbu, ví přesně, co od toho může očekávat. Mě zesnulý Hubač příjemně překvapil, protože šedivost stáří má z jeho pohledu rozměr ironického nadhledu, který značně umocňuje vhodně zvolená herecká sestava. U dvou protagonistů, Brodský a Zázvorková, se jednalo o jakési neoficiální uzavření jejich bohaté herecké kariéry. Bylo by tedy z mé strany neuctivé poslat jeden z jejich posledních filmů do spodních polic jejich tvorby jen proto, že film měl slabé technické zázemí. Michálek je poměrně zajímavý režisér, který si s nástrahami náročného scénáře poradil dobře. Televizní obrazovka citlivě, vtipně i nadneseně natočenému snímku sluší dokonale. 60% ()
Kdykoli si vzpomenu, jak v tomhle filmu V.Brodský "žertuje" s rekvizitou pistole a tím, jak to skoncuje a pak si uvědomím, jak ve skutečnosti odešel z tohoto světa, napadne mě Morpheova věta z Matrixu: "Osud zdá se, má zvláštní smysl pro ironii." Každopádně je to pokaždé vedle Tajností, Obecné školy a Musíme si pomáhat můj nejsilnější porevoluční filmový zážitek. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (18)
- Režiséru Vladimíru Michálkovi se zpočátku scénář nelíbil a odmítl jej natočit. Přesvědčila ho až ochota Jiřího Hubače k předělávkám podle jeho připomínek. (Olík)
- František Hána (Vlastimil Brodský) mluví ve filmu o tom, že nejlepší způsob dobrovolného odchodu ze světa je střelit se do srdce. Zhruba rok od uvedení snímku do kin se Vlastimil Brodský zastřelil ránou do hlavy. (klukluka)
Reklama