Babí léto

Film je zajímavý jen tím, že je to poslední velká šance pro velké herecké mistry. Sem nezařazuji S. Zindulku. To pro mě není velký herec. Ale obsah filmu je smutný. Má to být o veselém stáří, ale ve skutečnosti je to neúcta k stáří, k jeho smutkům, a Brodský hraje postavu člověka, který blbne jako puberťák a ne jako člověk, který má smrt na jazyku. Nikdy jsem to celé pořádně neviděl, protože nikdy mě to nezaujalo, nepřišlo mi na tom nic zábavného, neb stáří není často veselé, ale je to přece jediný způsob jak pobýt na zemi v kůži člověka déle. (04.09.2010)

Vyzrálý herecký kumšt na sklonku života Vlastimila Brodského musí každého inteligentního diváka zaujmout. Co na tom, že je to film o starých lidech a někdo nad takovým filmem pohrdne. Buď šťastliv ty člověče, kterýž na konec svého vlastního života budeš nahlížet se stejným nadhledem, jako to dokázal ve své roli Vlastimil Brodský. Všechna čest jeho hereckému umění. Má úcta i hereckému podání Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky. (11.07.2007)

Jako na jaře probouzí se příroda, tak i v člověku počne probublávat pramínek života počínající dětstvím. Jaro střídá léto, pro někoho nejkrásnější roční období, které považuje většina z nás za nejúžasnější část života. Z dítěte se stává dospělý člověk, jenž musí čelit radostem a strastem, které mu byly postaveny do cesty. Všechno ale jednou končí, a proto jak čas plyne, léto překlene podzim, známý pro svou nevlídnou náruč. Nezmínila jsem však jednu část roku…babí léto. Stejně jako to chodí v přírodě a v babím létě rozkvétají poslední květiny, tak i lidská duše přijímá poslední zbytky paprsků. Tragikomický příběh o stáří, se kterým se hlavní hrdina Fanda odmítá smířit. Bojuje proti stereotypu, naplňuje své sny, zkrátka se pokouší navrátit do let raného mládí. Proč ne? Vždyť koho by bavilo věčné stěžování si na život, čekání na smrt, které je tak depresivní. Aneb staří jsme natolik, nakolik se cítíme, a proto mi byla postava Fandy obzvláště sympatická. Ve filmu se prolínají špičkové herecké výkony postavené především na Vlastimilu Brodském a Stele Zázvorkové, jejichž filmový vztah mne dokonale odzbrojil. To dokonalé soužití, pochopení, obrovská míra tolerance, která je pro úspěšný vztah hodně důležitá a vlastně i zvyk jednoho na druhého…Jak je možné, aby se tolik odlišní lidé milovali po celý život? On s věčným optimismem, ona úplný opak. Po partnerské krizi se Fanda naprosto změní, snaží se vyhovět manželčiným požadavkům, proto ztrácí elán, chuť do života a vše mu začíná být lhostejné. Nic ho netěší, jen tupě zírá z okna… Žena záhy zjistí, že ho miluje takového, jaký je. Dojemné vyprávění dvou starých lidí, který otevřel dvířka do mého nitra. (21.03.2008)

Kdykoli si vzpomenu, jak v tomhle filmu V.Brodský "žertuje" s rekvizitou pistole a tím, jak to skoncuje a pak si uvědomím, jak ve skutečnosti odešel z tohoto světa, napadne mě Morpheova věta z Matrixu: "Osud zdá se, má zvláštní smysl pro ironii." Každopádně je to pokaždé vedle Tajností, Obecné školy a Musíme si pomáhat můj nejsilnější porevoluční filmový zážitek. (17.12.2007)

Kruto tvrdý film o starnutí, po ktorého videní by človek najradšej zomrel mladý. Tento film však stavia na neobyčajnej veci a tou je nuda. Nedivil by som sa keby thriller k tomuto filmu bol sediaci Brodský na lavičke a 5 minút by iba sedel. Tragikomédia, ktorá ak vás nechytí za srdce, nezíska si vás. Ja som ju pochopil, je to dobrý opis, ale cez to všetko si ma až tak nezískala, možno to bolo konaním postáv, ktorým nevadí vyvádzať aj keď by si srandu mohli užiť aj normálnejšie. (09.06.2012)