Režie:
Vladimír MichálekScénář:
Jiří KřižanKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michał LorencHrají:
Bogusław Linda, Olaf Lubaszenko, Jiří Bartoška, Agnieszka Sitek, Vlasta Chramostová, Ľudovít Cittel, Martin Sitta, Jiří Holý, Milan Riehs, Anton Šulík st. (více)Obsahy(1)
V létě roku 1943 do moravské vesnice uprostřed Hané jako by válečné události ještě ani nedolehly. Dvanáct bohatých statkářů zde žije ve strachu z nemanželského syna jednoho z nich. Sekal (B. Linda) má za sebou krušné dětství nemanželského dítěte, kterým všichni pohrdají, nic mu nepatří, slušné děvče si ho ani nevšimne. Je zatrpklý a krutý, nenávidí všechno a všechny. S protektorátem přišel jeho čas. Udává sedláky ze zločinů proti Říši a za odměnu dostává jejich majetky. Sedláci v obavách nejen o majetek, ale i ze strachu o život, dospějí k rozhodnutí, že je třeba se Sekala zbavit. K samotnému činu však využijí kováře Juru Barana (O. Lubaszenko), který se ve vesnici skrývá před německými okupanty. Oba muži se tak proti své vůli musí střetnout v souboji na život a na smrt. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (530)
Film, kterému v zásadě nemám co vytknout... Velmi silný, ale také hluboce pravdivý příběh, který zcela nesentimentálním způsobem popisuje život na vesnici. Nacistická okupace a vzniklé dusno je zde jenom rámem, který dá plasticky vystoupit odvěkým vztahům mezi sedláky a "zbytkem" vesnického "světa", který zde velmi trefně reprezentují bastardi. Zcela syrová odpověď na "populární" otázku po kořenech zla. Nejsou to bastradi, ale nejsou to nakonec ani sedláci... Je jím všudypřítomná tradice, dnes tolikrát opěvovaná? Tradice, proti níž se Jura Baran vymezuje? Možná... Řekněme raději řád... Odvěký řád, který na jedné straně určuje nepřekročitelná pravidla, ale přitom na straně druhé umožňuje přežít. Ne jednotlivci, ale celku... PS: Jestli ten příběh někomu připadá nepravdivý a přitažený za vlasy, může mi buďto věřit, že ani v nejmenším, nebo se přímo začít brodit vhodnou literaturou a dochovanými historickými doklady... Skoro se mi nechce uvěřit, že předlohou nebyl nějaký konkretní příběh konkrétního člověka, jak přesný popis to je... PPS: Nemyslím, že by ve filmu šlo zrovna o "českou povahu". Národní odlišnosti zde hrají daleko menší roli, než bychom si ve svém sebemskačství mohli připustit... Zajímavé komentáře: Pohrobek, Gemini, Dr.film, sud, Anglie, Kroupa, Austen, lumtr ()
Tento vysoce oceňovaný film mě vůbec nezaujal. Očekávala jsem nějaké silné drama a dostala jen nevýrazný příběh o sousedských vztazích. Skupenství místních obyvatel sedí okolo stolu ve světnici, s pivkem před sebou a vedou konverzace, kterak vyřešit problém s nepohodlným a nenávistným občanem Sekalem. Rozlehlé pole, foukající větřík, ostré slunce, občasná rozmluva, rvačka a jinak nic. Námět je poutavý, ale v celkově průměrném zpracování se jaksi ztrácí. Děj mi přišel obsahově takový nijaký, nedotáhlý, bez emocí. Nějak mě to nechytlo. "Pánbůh za nás nic nezaplatí. My musíme platit jemu." ()
„Chodit do kostela člověka dobrým neurobí.“ Diabolský splodenec pekla Sekal je v podaní (na James Woodsa sa ponášajúceho) poľského herca Bogusława Lindu brutálne vydarenou zápornou postavou. Aspoň na začiatku. A vlastne aj na konci. Možno ho dokonca budete nenávidieť. Čo je pocta. Svojím spôsobom (pre herca určite). Pointa je v tom, že v skutočnosti, ako v realite, tak ani v zaspatej dedine (uprostred pšeničných polí zaliatych spaľujúcim, vyčerpávajúcim slnkom) nie je nič jednoznačné. Všetci ukrývajú špinavé tajomstvá. V každom sa ukrýva krutosť. Každý nesie vinu na tom, že je tu Sekal resp. že je taký, aký je. Do takto drsnej podoby ho vytesalo každodenné správanie každého obyvateľa dediny, keďže preňho od útleho detstva nemali pekného slova, ľútosť, ani pochopenie. Príjemne priamočiary scenár Jiřího Křižana (Stíny horkého léta, Pokoj v duši) je vyšperkovaný výbornými dialógmi (a herci si to zjavne uvedomovali, takže si ich prenášanie patrične užívajú), prepracovanými charaktermi a tým pádom i silnými hereckými výkonmi. Všetci sú fantastickí, najmä pohľad na všetkých tých ohromne charizmatických „dedkov“ je úplne hypnotický, vedel by som sa na nich dívať hodiny. Okrem nich (a pochopiteľne oboch Poliakov) mi nedá nevyzdvihnúť skvelého Bartošku ako kňaza (!). Okrem toho treba spomenúť uhrančivú letnú atmosféru a tomu odpovedajúcu kameru a výpravu. Asi by som nemal problém označiť to za jeden z najlepších českých filmov 90. rokov. Ešte by som na záver rád povedal niečo vtipné o Stevenovi Seagalovi a jeho obľúbených akčných scénach, v ktorých svojich sokov doslova sekal nožmi. Ale Je třeba zabít Sekala je tak dobrý a tragický film, že ma prešla akákoľvek chuť žartovať. ()
Bravurním způsobem natočené drama o vině a trestu. Drama bez kladných hrdinů. Každý si nese svůj díl viny, každý musí zaplatit. Atmosféra dědiny, kde se žádná "jinakost" neodpouští, kde napětí, dusno a špína je až fyzicky cítit. To vše podtržené vynikajícími hereckými výkony Olafa Lubaszenka a Boguslawa Lindy. Právem označováno za jeden z nejlepších filmů 90. let. ()
Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty. ()
Reklama