Zapomenuté světlo

"O co vám jde, pane faráři? Kostel se sice zavře, ale plat vám pořád bude chodit, ne. Tak to berte jako dlouhou dovolenou, no."   Až místy poetické, ale spíš jen pomalejší a zamyšlené vyprávění z nepoeticky prázdné doby pozdního socialismu. Vůbec není příběhem o útlaku církve či věřících, jak jsem se tu někde dočetl a dokonce ani patetickým vyprávěním o nenaplněné lásce. Michálek tu vypráví prachobyčejný lidský příběh člověka, který té všudypřítomné prázdnotě nepodlehl a ve svém konání pořád viděl smysl. Není příliš vyhrocený, byť facka opravdu sedla, ale přesně takový byl/je život.  Plyne.   A motiv s Marjánkou pak vše krásně intimně doplnil a vůbec k tomu nepotřeboval doslovnost. (17.11.2023)

Ak by bolo zabudnuté svetlo rovnako natočené v dobe nekompromisnej českej novej vlny, inými slovami jeho tvorcovia by si "říkali o kriminál", asi by som mal z neho autentickejší pocit. Natočiť ho v 90tych rokoch totiž žiadne riziko v tomto smere nepredstavovalo, Michálek sa mohol obávať iba tak komerčného neúspechu. Nie je to síce fér tvrdenie, ale aj pán farár Holý vie, že život fér rozhodne nie je a ak sa boh modlí k človeku a v jeho existenciu môže už iba veriť, musí rátať s tým, že niektoré bytosti v ľudskom tele sú iba hovná. Možno najsympatickejšia úloha Bolka Polívky, scénu v podnapitom stave si ale odpustiť pochopiteľne nemohol. Nie je ale z tých, na ktoré si budete po čase spomínať. Tou je posledný rozhovor s umierajúcou Žílkovou. (07.12.2013)

Pro mě nejlepší český film 90. let, skvělé herecké výkony a šťastná ruka při obsazování hlavních rolí. Bolek Polívka v roli vesnického faráře exceluje. Působivě vykreslená atmosféra tehdejší společnosti. Těžký osud faráře, kterému se hroutí nejenom jeho duchovní svět, ale zároveň i jeho vztahy s okolím. Bezmoc a snaha se jí postavit, se stávají ústředním tématem filmu. (14.12.2006)

Počet vážných rolí, ve kterých jsem dosud viděl Bolka Polívku bych spočítal na prstech jedné ruky a ještě by mi dobré tři prsty zbyly. Snímek točící se kolem náboženství a víry a přitom je více o mezilidských vztazích. Režisér prokázal mimořádný cit a vytvořil nesmírně citlivý film plný lidskosti a přirozenosti. Obsazení Bolka Polívky do hlavní role byl v mých očích velice odvážný čin, nicméně evidentně věděl, co dělá, neboť Bolek byl v této roli naprosto dokonalý a tento výkon bych zařadil velmi vysoko v rámci jeho bohaté filmové kariéry a jednoznačně ukázal, že dokáže utáhnout v hlavní roli i velmi dramatický film a není zdaleka jen tím skvělým komikem, jako kterého ho má většina národa zafixovaného. Veroniku Žilkovou jsem doposud viděl jen v několika málo filmech a až do teď jsem nevěřil, že je dobrá herečka. Zde byla ovšem naprosto fantastická. A vůbec k hereckým výkonům takových těch výraznějších rolí nemůže mít snad nikdo z diváků jakékoli výhrady. Příběh mě do sebe pohltil a nechyběly ani velmi úsměvné momenty. Především lapálie se zapomenutou tetou. [77 %] (15.05.2021)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)