Zapomenuté světlo

Geniální dramatický výkon Bolka Polívky v roli vesnického faráře v socialistickém Československu. Michálkovo zpracování scénáře podle knižní předlohy Jakuba Demla je nezapomenutelné nejenom celkovým pojetím - lidské a duchovní hodnoty versus realita socialistického Československa, výborná kamera a skvěle příběh dokreslující hudba znásobená výbornými hereckými výkony Polívky, jeho dlouholetého kamaráda z "Provázku" Jiřího Pechy (také "překvapivě" v roli nikoliv komické), Veroniky Žilkové (asi v její životní roli) i hraběte Kinského v roli sama sebe, daly vzniknout jednomu z nejlepších filmů novodobé české historie, který musí hluboce zasáhnout jak pamětníky oné hodně "divné" doby, tak i přesvědčené (i nepřesvědčené) ateisty. (20.08.2017)

S Bolkem mám trochu problém, protože šumluje což mi moc nesedí. Ovšem někdy zazáří jako hvězda. A to je přesně případ tohoto snímku. Paradox je, že se zde setkal s herečkou u mně neoblíbenou - Žilkovou. Světe div se i ona je zde vynikající. Film u mě naprosto zabodoval. (20.05.2014)

Drama s výborně ponurou a zašedlou atmosférou, kvalitním scénářem, dobře nastaveným zrcadlem tehdejší době, několika skvělými dialogy a perfektními kázání faráře Holého. Bolek Polívka tento snímek pozvedl neskutečnou měrou, je ve své roli tak přesvědčivý a charismatický, že mu věříte každé slovo. Drobný nedostatek: POZOR, obsahuje SPOILER - Při pohledu na mrtvou Marjánku můžeme vidět, jak mrká :) (25.05.2011)

Vladimír Michálek potvrdil, že je to jeden z nejtalentovanějších současných českých režisérů, který bravurně ovládá zejména práci s herci, vyjímku potvrzující pravidlo je představitel manžela Veroniky Žilkové. Bravurní herecký výkon zde předvádí Bolek Polívka, který potvrzuje, že je skutečně fenomenálním hercem s velmi širokých záběrem a je velká škoda, že nedostává mnoho takovýchto, řekněme, vážných rolí. Byl jsem velmi potěšen, že film má začátek, prostředek a konec, což nebývá pravidlem v českých filmech poslední doby. Postava faráře Holého je neobyčejně silná, plastická a skutečně lidská (ať už to zní jako klišé či nikoliv). Co je však smutné, že boj s úředním šimlem je i v současnosti marný a ubíjející, komunismus, nekomunismus. (06.01.2009)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)