Zapomenuté světlo

Od Vladimíra Michálka jsem prozatím viděl Je třeba zabít Sekala a Babí léto a oba filmy se mi velmi líbily a zaujaly mě. Zapomenuté světlo je velice zvláštní snímek. Na diváka mluví hlavě pocity hlavní postavy faráře, obrazy/kamerou a hudbou. Překvapí i občasným humorem (stejně tak obsazením Kinského, který hraje sám sebe nebo hezkou rolí pro paní Zitu Kabátovou). Jsem ateista, ale Bolek Polívka mi svým herectvím osvětlil motivy chování své postavy, do jisté míry jsem ji dokázal pochopit (škoda jen, že nebyl více rozveden jeho vztah k ženě, která za ním dřív jezdila a pak přestala). Ale i herecký výkon Veroniky Žilkové (za podpory vynikajích maskérů) se mi líbil. Viděl bych to na 4*. Zajímavý komentář: Lima (11.02.2010)

Líbivou iluzi pochmurného dramatu z českého prdelákova dokonale roztříští legrační akční scéna se psem, slepicí a hrdinským Bolkem. Chápu, že tam dramaturgicky byla správně, v souvislosti s výstavbou děje naschvál a prostě přesně podle scénáře, ale bohužel: po ní už jsem si to jen nervózně odseděl a děsil se toho, co přijde nakonec... (02.10.2016)

Dílo Michálkovo se vydařilo... pravda, název trochu klame, neboť s Demlovou klasikou nemá s výjimkou několika motivů a citátů zas až tolik společného... ovšem, víra je tu v hlavní roli, avšak Polívkův farář je dalek buřičství a niterné skepse knihy, celý film prozařuje jeho odhodlání pomáhat a přesvědčení, že ta pravá víra je láska k člověku. Film plyne jaksi harmonicky, pokorně, přesto má neobyčejnou podmanivou sílu (i díky hudebnímu doprovodu)... Nade vše je asi třeba postavit výtečné herecké výkony všech hlavních persón – trochu netypicky poklidnou a zadumanou roli Bolka Polívky, výtečnou kreaci Veroniky Žilkové a tradičně bodrého Jiřího Pechu. Zapomenuté světlo je tichou vodou, která břehy mele tak, že ji po těch letech řadím k tomu nejlepšímu, co proteklo korytem české porevoluční kinematografie. (30.09.2004)

Když jsem Zapomenuté světlo před lety viděl poprvé, připadalo mi příliš šedivé a smutné, příliš nasáklé dobou, na kterou jsem ani pořádně nepamatoval, leda ze školky. Bylo mi právě patnáct, zvenku útočilo léto a Anička, do které jsem byl trochu zamilovaný, zhodnotila celé dílo lapidárním: "Pchh... ňákej bůh." Pak jsme se šli všichni koupat do jezera. Tolik jen na kajícnou objasněnou, jaké může být člověk pako, obzvláště když se v patnácti zamiluje ("Proč pod paprsky slunce, Die, usadils / nám ženy, ono zlo tak svůdné pro lidi?" četl jsem včera u Eurípida). Mně se totiž už tehdy Zapomenuté světlo docela líbilo, zejména výkon Bolka Polívky, ale zůstal jsem mlčet. Teď na podruhé mi nezbývá než uznat, že je to dílo v české kinematografii devadesátých let jedinečné už svým námětem a krásné především v oné postavě neokázalého kněžského hrdiny všedních normalizačních dnů. Ostatní výkony, až na Veroniku Žilkovou, jsou ve srovnání s Polívkou poněkud mdlé. Ale i s pár drobnými vadami se jedná na jednu stranu o skvělý portrét jedné doby a toho, jak bolestně poznamenala katolickou církev, na druhou stranu o neméně skvělou, volnou demlovskou variaci na téma kněz a láska k ženě. (06.02.2009)

Jak nemusím Bolka Polívku, tak mu role faráře sedla perfektně a dokázal tu potlačit svou komediální duši. Jeho boj s větrnými mlýny byl přesvědčivý a příběh nebyl podán zbytečně sentimentálně. Proto film stojí rozhodně za povšimnutí a asi by si zaloužil Českého lva víc než Kolja, ale proti smutným očím dítěte neměl šanci. I ostatní herci ve vedlejších rolích předvedli velmi slušné výkony. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (13.12.2013)