Barbar Conan

Conan the Barbarian je suveréně nejlepší filmový Conan a troufám si odhadnout, že ani žádný remake, či reboot ho nikdy nepřekoná. Jednosuše proto, že je to kvalitní film. Ani po těch letech není nic, co by se na něm mělo měnit. Vše funguje. Pro fanoušky literárního, či komiksového Conana to musí být asi ještě větší žně, než Jacksonův Pán prstenů pro fandy Tolkienovy trilogie. Film totiž nasál všechny důležité atributy knih a je podepřen velice dobrým příběhem. Brilantní práci odvedl režisér. Ale nejen on. Film by si klidně zasloužil nějakou cenu za kostýmy, za výpravu, či za stavy. Tyto aspekty totiž dopomáhají navodit vizi dávno zašlého sytového světa a to ve vší jeho komplexnosti: víra, mytologie, demografie atd. To vše je zde elegantně naznačeno. K životnímu výkonu se zde vzepjal skladatel Basil Poledouris. Pro mě jinak neznámý skladatel vysypal z rukávu několik velice chytlavých hudebních motivů, které skvěle k filmu pasují. No a Arnie sice moc hereckého talentu nepobral, ale role Coana mu sedla. (21.05.2010)

Jo tak tohle je vyborny drsny fantasy. Samozrejme se v zanru fantasy najdou lepsi kousky, ale Conan je proste cool. Nikdo jinej by ho nezahral tak jako Arnold. Sice je pravda, ze Arnie jen tupe cumi, ale jelikoz hraje barbara tak se to k tomu skvele hodi. A James Earl Jones je fakt skvelej zaporak, akorat skoda, ze nedostal vic prostoru a taky moh svest s Conanem nakej poradnej souboj. Ono by to v celym filmu chtelo vic souboju, i kdyz nich tu je docela dost, tak nakej navic by vubec neskodil. Jediny co bych filmu vytknul je nekolik hluchejch mist, ale tech je skutecne jen par a navic to zachranuje naprosto dokonala hudba. Oproti druhymu dilu, kterej je spis jako komedie, se tohle bere docela vazne, ale nejakou tu hlasku a forek tu taky najdeme. Tohle je jeden z Arnoldovo nejlepsich filmu se spoustou nezapomenutelnejch scen. (04.08.2005)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

BARBARA CONANA, jeden z nejzásadnějších filmů fantasy vlny v první polovině 80. let, jsem nikdy moc nemusel a ani s přibývajícími lety se na tom nic nezměnilo. Dobře napsané (o rok později Stone napsal ZJIZVENOU TVÁŘ) a pěkně natočené, ale rozvleklé jako svině a narozdíl od ostatních mě nezaujala ani Poledourisova hudba. Sequel a RUDÁ SONJA jsou pak ještě horší. Mým favoritem a jediným koukatelným snímkem filmově obecně mizerně zastoupeného fantasy subžánru sword and sorcery zůstává PÁN ŠELEM. Pobavilo mě tohle tvrzení na IMDb, jak CONAN zrcadlí Arnoldův život - Conan's formative years are spent in a small village, then spent in hard manual labor as a slave. Then Conan gains fame and wealth through his physical prowess. Although at first given to wine and women, he eventually abandons his hedonism and uses his skills for acts of heroism. Eventually, Conan becomes a king. In real life, Schwarzenegger was born in a small Austrian village and spent his life bodybuilding. He then becomes famous and wealthy through bodybuilding competitions and action/adventure movies. Schwarzenegger engaged in drug use and womanizing in his past, but gave those up later in life and then campaigned for social causes. Eventually, he was elected Governor of California. (27.10.2007)