Květ mého tajemství

Z filmu vyzařovala síla a autenticita Almodóvarových hereckých múz v čele s Marisou Paredes. Manželská krize se promítala do tvůrčího psaní a vyústila v očekávaný rozchod. Ač Leo vypadala slabě, byla silnou osobností. Její nový partner byl roztomilý trouba, který jí dal přesně to, co jí nejvíce chybělo. Lásku, obdiv, pocit jedinečnosti. Na filmu se mi líbily i četné barevné oděvní kreace. (19.12.2012)

Jak spisovatelka červené knihovny objevila krásu reality. Almodovar je tentokrát docela střízlivý ve fabulaci příběhu, v první části příběhu se soustřeďuje na obyčejné peklo spisovatelčina života a v druhé půlce...no ta je problémem. To, co musí naše hrdinka objevit a přijmout, je totiž jasné už od čtyřicáté minuty filmu. Myslím, že ukázka představení či výlet na venkov jsou tu tak trochu navíc. Potěší odkaz k Wilderovu "Bytu", ale jinak příběh je s odřenýma ušima za tři hvězdičky. Čtvrtou dávám za nutnost vyprávět takovéto příběhy. Žen, které se domnívají, že právě jejich život bude ta výjimka, která se bude řídit červenou knihovnou, a že ten jejich Paco je ten vysněný rytíř na bílem koni, je totiž strašně strašně mnoho. (28.03.2009)

Běžná permutace Almodóvarových obvyklých témat - ženská obětavost, žena jako ekonomický tahoun rodiny, pouto mezi ženami, ženská oddanost, adorace pokleslých žánrů, prolínání různých vrstev fikce. Ženy, ženy, ženy. S velkým Ž. Žádná příznačně nepřipomíná nudné, prázdné, duté, ordinérní husy, kterých, jak všichni dobře víme, po světě gágá nemálo. Almodóvarův svět je postrádá zcela. Nepočetní a postradatelní jsou i muži, odsouzeni do role záporáků (nakladatel), slabochů (příznačně pojmenovaný důstojník Paco), slintavých obdivovatelů (otylý šéfredaktor; zjevně režisérovo alter ego) a příživníků (cigánský tanečník). A jeden či dva transsexuálové nebo cosi na ten způsob. Všechno je ještě docela originální, jen jaksi méně zářivé, než u mistrových vizuálně opulentnějších produkcí po roce přelomu tisíciletí. Zaměnitelnost jde tak daleko, že se jedna ze zmíněných literárních zápletek zcela překrývá s hlavní dějovou linií Volver. Od tvůrce jako je Almodóvar by soudný člověk asi neočekával radikální změnu formy a obsahu. Květ mého tajemství ale trpí tím, že vše, čím se pokouší trumfovat, zpracoval Almodóvar lépe jinde. I když to bylo v případech, které mi přicházejí na mysl, chronologicky později, degustaci to poškodilo. Hezká ukázka toho, jak recyklací poškodit cosi původního. (23.10.2015)

Pedro Almódovar je bezesporu nekorunovaným králem evropského filmu. Každý z jeho snímků překvapuje dokonalou psychologickou studií postav a Květ mého tajemství není žádnou výjimkou. Almodóvarovy filmy se vyznačují zvláštním kouzlem, které obvykle diváka zasáhne až při závěrečných titulcích, kdy si uvědomí, že právě shlédl NĚCO. A navíc u nich nelze pochválit jednu složku na úkor jiných. V jeho dílech je dokonale skloubená režie, scénář, kamera, střih, herecké výkony, a to tak, že nelze opravdu jednoznačně říci, co vás z těch jmenovaných složek zaujalo nejvíce. Pro každého asi nebude Pedro Almodóvar stravitelným, nicméně kdo má ještě schopnost rozpoznat kvalitu mezi tou přemírou komerce a braku, ten si jeho filmy náramně užije. A tohle všechno neplatí jen na Květ mého tajemství, ale vpodstatě na všechny Almodóvarovy snímky. (18.03.2003)

Veľmi nevýrazný Almodóvar, akoby to ani nebol on, ale Allen s argentínskym nádychom. Ženský svet, ktorému nerozumiem v tomto balení. (12.2.2016) –––– Aj na druhýkrát sa mi zdá, akoby to ani nebol Almodóvar. Celkom obyčajný príbeh zúfalej ženy v strednom veku, čo sa ide zblázniť pre nejakého Paka, ktorý nemá ani najmenšiu chuť na jej nálady. A aby to bol artový film, tak sa rozšíri o španielske spievanky, balet a zaujímavé interiéry. Dve hviezdy sú z môjho pohľadu akurát. (12.9.2016) –––– Žiadna vojna nie je taká hrozná, ako tá s tebou. (12.02.2016)