Last Christmas

Nejsem modelový divák vánočních dojáků, na druhou stranu miluju pro jeho lehkost, vtipnost, inteligenci, brilantní scénář a hutný výskyt mých oblíbených herců film Láska nebeská, takže i tohle umím ocenit, když to funguje, navíc si užívám britskou angličtinu a všechny od toho se odvíjející žerty a ekvilibristiky s jazykem, Emmy Thompson si vážím jednak jako skvělé herečky, jednak jako inteligentní laskavé dámy a od mládí členky různých spikleneckých společností pro vysoké umění ve spojení s lidskostí a humorem, a byla jsem upřímně zvědavá na její scénář, protože bylo jasné, že to nemůže být jen tak banální... Banální to sice není, ale zklamaná jsem z toho, jak je to nedomyšlené a nedotažené. Není to - právě na rozdíl od třeba Lásky nebeské - dárek pro radost nikomu, Emma k Vánocům zklamala nároky obou možných cílových skupin těch, kdo by si shlédnutí jejího dílka riskli k prožití předvánoční atmosféry darovat. Ty méně náročné musí nutně zklamat vyústění, které mění zařazení filmu z romantického žánru v bajku s morálním apelem, ty ostatní, jak jsem já, pak zklame hlavně to, že od chvíle, kdy se poprvé promluví o operaci (což je ještě dost brzy), máme jasno - Emma vykradla stokrát provařený námět a nemohlo to být jinak. A s tím se pak musí pro obě skupiny vědomě či nevědomě pojit rozčarování z toho, že film s až arogantní povrchností předvádí, jak cokoli, co se dlouhé roky mezilidsky odehrávalo strašně špatně, jde s dobrým úmyslem napravit až banálně (tak přece) snadno a rychle, takže jako mávnutím kouzelného proutku je všechno zapomenuto, vytěsněno, deprese a nevraživosti a zoufalství mizí a všichni se smějí a objímají a radují a navzájem se přece milují, protože stačí malinko a najednou jsou všichni chápaví a empatičtí a připravení odpouštět a rozumět, stačilo to v nich nějak drobátko uvolnit. To není dárek, to je výsměch všem opravdovým snahám milovat, napravovat a zoufat si z toho, když lidé v nejbližším okolí nejsou schopni lásky a porozumění. Od Emmy Thompson jsem ve všech ohledech čekala víc než takovou nelaskavou krutost vepsanou do stránek scénáře spolu s morálním ponaučením, které nemůže v žádném konkrétním ohledu v příběhu fungovat a působí jako vytčené před závorku. Je to nesoudržný paskvil plný milých momentů a hezkých obličejů, u něhož lituju vyhozených peněz za lístky do kina. Nicméně je to moje chyba, měla jsem si líp pamatovat, jak mě dráždil už její vyděračsky napsaný a zahraný Vtip - kdybych to měla s něčím srovnat, tak s Cenou za něžnost, která mě kdykoli rozesměje i rozbrečí stejně jako život sám, když těžkými a vyloženě blbými situacemi procházejí lidi, kteří nejsou dokonalí a neumí vždycky všechno správně podat ani pochopit, ale v jádru jsou milující a opravdu dělají, co můžou, a navíc - přes všechno zapírání a alergie a de facto i kvůli nim - prostě nemůžou zapřít, že jsou rodina a že si rozumějí víc, než si chtěli a dovedli přiznávat. Na tom se dá nejlíp ukázat, jak to vypadá, když člověku se srdcem a rozumem nechybí nadhled a skutečná empatie. A právě nadhled, empatii a smysl pro organicky se odvíjející komplexní dění Emma Thompson bohužel postrádá - jen si nejsem jistá, jestli tím ty scénáře kazí až poslední dobou, nebo to tak bylo odjakživa. Čili jestli chcete doopravdy prožít to, na co v Last Christmas Emma Thompson láká, ale co vlastně funkčně k prožití nenabízí, pusťte si radši doma Lásku nebeskou a Cenu za něžnost (možná raději v opačném pořadí) a za ušetřený peníz za lístky do kina si k tomu dopřejte třeba pečené kaštany. *~ (04.12.2019) (méně) (více)