Vrabčáci

Druhý celovečerní snímek režiséra a scénáristy Rúnara Rúnarssona je v podstatě jen rozšířením jeho krátkého filmu Ptáčata (Smáfuglar). Ke stávající dějové lince přidal další příběhy a postavy osvětlující souvislosti, které z Ptáčat nejsou patrné. Hlavní roli svěřil opět Atli Óskaru Fjalarssonovi, jemuž zdatně sekunduje stálice islandské kinematografie Ingvar Eggert Sigurðsson. Zajímavostí je i obsazení chorvatského herce Radeho Šebedžiji do jedné z vedlejších rolí, čímž Rúnarsson potvrzuje, že Island už dávno není striktně homogenní společnost. Ženským postavám není bohužel dopřáno přiliš mnoho prostoru. Samotný film nesděluje nic moc nového, co bychom v islandských dramatech dosud neviděli: řeší se tu témata osamělosti, alkoholismu, (nejen) sexuálního dozrávání mladistvých, života v malém společenství. Rúnarsson ovšem dokazuje, že umí natočit dlouhometrážní snímek - po celých 99 minut se mu daří budovat stále hutnější atmosféru, a to za pomoci působivých záběrů islandské přírody a vynikající hudby Kjartana Sveinssona. Slova jako by občas nebyla potřeba. (21.10.2015)

Rúnar Rúnarsson natočil s islandskými herci, krajinou a prostředím film plný klasických západních stereotypů o dospívání. V hlavní roli outsider, jeho láska z dětství, její macho machýrek, jejich ukecanej světaznalej kámoš (fotr nesnáší, když chlastám), chlast, drogy, párty a sex. Akorát na tom islandském, bohem zapomenutém ráji vypadá a plyne holt všechno trochu jinak než na americkém předměstí. Ke všemu je to opravdu špatně natočené i zahrané - příliš názorné a doslovné. Vlastně se jedná jenom o sled situací, do kterých příběh až skoro násilně (protože to tak má být) přimíchává nějaký vývoj. A aby toho nebylo málo, snaží se Rúnarsson dost neobratně šokovat. Původně jsem myslel, že když hlavního protagonistu připraví o panictví obézní padesátiletá teta, je to koruna. Nakonec je ale lepší si počkat na závěr a nedělat ukvapené soudy. (07.01.2016)

Dospievanie mestského chlapca v islandských Západných fjordoch, kde homo sapiens prežívajú - v súlade s drsným prostredím a izolovanosťou - na pudovej priamočiarosti. Pomerne mdlá a nedramatická réžia v riešení vzťahu otec/syn. Väčšinu stopáže film žije iba z atmosféry miesta a zobrazenia života v ňom. Dejovo dostane zmysel až ku koncu, vykrištalizovaním vzťahu chlapec / dievča. (23.09.2016)

Príjemná škandinávska festivalovka, ktorá vyzerá presne tak, ako asi predpokladáte. Mladý Ari prichádza po rozvode rodičov do brutálneho zapadákova na severe Islandu, kde ani vrabce nečvirikajú. Čaká ho tu otec alkoholik, stará kamarátka z detstva, miestny frajerík, nadržaná nie príliš dobre vyzerajúca suseda a množstvo zážitkov. Tie sú rovnaké, ako v príbuzných filmoch o mládeži, ale ide samozrejme o to, ako je to natočené. A natočené je to veľmi uveriteľne, s citom a pochopením so všetkými dôležitými postavami filmu. Na konci atmosféra trocha zhustne, nič menej snímka stále kombinuje melanchóliu, humor a depresiu bez vzájomného nesúladu. (16.11.2015)

Největší slabinou filmu Sparrows je fakt, že režisér v podstatě prodloužil a zrežíroval jeho krátkometrážní film Ptáčata. Celou dobu jsem si sice užíval poctivou islandskou atmosféru nebo pozoroval islandskou mládež, jak na útesu chlastá pančovanej chlast v plastovejch lahvích, jak od Mogulu, ale těžko se mně na to koukalo, když jsem tušil, co na konci přijde. I přesto ale nakonec dávám čtyři hvězdy. Islandský film je nezaměnitelný a tenhle je jeho vzorovým příkladem. (15.12.2015)