Vrabčáci

Skvělý film s typickou severskou absurditou a krásnou krajinou. Kazí ho, bohužel, špatný zvuk a kamera. Slyšet je každé polknutí nebo usrknutí, kamera zabírá snad každý chlup na těle, což působí celkově dezorientačně. Vím, že je to jakási móda, ale režisér by měl mít dostatek soudnosti, aby určil, pro který film jsou takové efekty vhodné. (23.03.2016)

[Scope 100 - 2015] Rúnarsson vzal svůj úspěšný krátkometrážní filmy Ptáčata a převedl ho do celovečerního formátu. V dlouhém formátu Sparrows nepůsobí až tak kompaktně a je poměrně rozvleklý. Islandské drama, kde se mladý chlapec vrací do rodné krajiny za svým otcem, kterého neunesl nepovedené manželství a je z něj troska. Mladík, který úplně nezapadá a nemá se ke komu pořádně upnout. Krásná příroda, dlouhé záběry, ne až tak atraktivní děj a finále ze kterého mi bylo poměrně nepříjemně. Nebavilo a znovu již opravdu ne. (19.01.2016)

Druhý celovečerní snímek režiséra a scénáristy Rúnara Rúnarssona je v podstatě jen rozšířením jeho krátkého filmu Ptáčata (Smáfuglar). Ke stávající dějové lince přidal další příběhy a postavy osvětlující souvislosti, které z Ptáčat nejsou patrné. Hlavní roli svěřil opět Atli Óskaru Fjalarssonovi, jemuž zdatně sekunduje stálice islandské kinematografie Ingvar Eggert Sigurðsson. Zajímavostí je i obsazení chorvatského herce Radeho Šebedžiji do jedné z vedlejších rolí, čímž Rúnarsson potvrzuje, že Island už dávno není striktně homogenní společnost. Ženským postavám není bohužel dopřáno přiliš mnoho prostoru. Samotný film nesděluje nic moc nového, co bychom v islandských dramatech dosud neviděli: řeší se tu témata osamělosti, alkoholismu, (nejen) sexuálního dozrávání mladistvých, života v malém společenství. Rúnarsson ovšem dokazuje, že umí natočit dlouhometrážní snímek - po celých 99 minut se mu daří budovat stále hutnější atmosféru, a to za pomoci působivých záběrů islandské přírody a vynikající hudby Kjartana Sveinssona. Slova jako by občas nebyla potřeba. (21.10.2015)

Dospievanie mestského chlapca v islandských Západných fjordoch, kde homo sapiens prežívajú - v súlade s drsným prostredím a izolovanosťou - na pudovej priamočiarosti. Pomerne mdlá a nedramatická réžia v riešení vzťahu otec/syn. Väčšinu stopáže film žije iba z atmosféry miesta a zobrazenia života v ňom. Dejovo dostane zmysel až ku koncu, vykrištalizovaním vzťahu chlapec / dievča. (23.09.2016)

Príjemná škandinávska festivalovka, ktorá vyzerá presne tak, ako asi predpokladáte. Mladý Ari prichádza po rozvode rodičov do brutálneho zapadákova na severe Islandu, kde ani vrabce nečvirikajú. Čaká ho tu otec alkoholik, stará kamarátka z detstva, miestny frajerík, nadržaná nie príliš dobre vyzerajúca suseda a množstvo zážitkov. Tie sú rovnaké, ako v príbuzných filmoch o mládeži, ale ide samozrejme o to, ako je to natočené. A natočené je to veľmi uveriteľne, s citom a pochopením so všetkými dôležitými postavami filmu. Na konci atmosféra trocha zhustne, nič menej snímka stále kombinuje melanchóliu, humor a depresiu bez vzájomného nesúladu. (16.11.2015)