Lék pro Lorenza

"Lék pro Lorenza" jsem viděla v době, kdy pro mě jména jako Nick Nolte či Susan Sarandon neměla skoro žádný význam, jejich ksichty byly jen lehce povědomé a celou moji pozornost sežralo trpící dítě. A byl to právě tenhle film, u kterého jsem si uvědomila, v jak šťastné rodině žiju, když se nám tragédie vyhýbají (protože už tehdy ve mně bylo cynické já, co odmítalo úmrtí dědečků a babičků brát jako neštěstí, však si své užili). Také mi s naprostou jistotou docvaklo, že nám ta klidná rodinná spokojenost nevydrží navždy. Od toho večera jsem s obavami vyhlížela den, kdy se k nám štěstí otočí prdelí... a nemusela jsem čekat dlouho. Proto nemám ráda "Lék pro Lorenza": byl předzvěstí nejhorších okamžiků mého dosavadního života. Podruhé jsem se na hnusnou nemocí týraného kloučka odmítla dívat, přesto filmu naperu čtyři usmrkané hvězdičky za tu sugestivnost a krutě drtivý dopad, co na mě zanechal. 80% (02.01.2013)

Film je napriek rýchlemu úvodu (doslova facka do tváre) možno dlhší než bolo nutné. Na druhú stranu treba pochváliť, že sa sústredí nielen na malého pacienta, ale aj psychickú a osobnostnú premenu jeho rodičov. To, že na nás George Miller nejde s lacným sentimentom, snáď vyzdvihovať netreba. Vždy to bol dôstojný režisér. Všimnite si hudby. To, čo sa zvykne používať iba v traileroch, je v Lieku pre Lorenza hlavným motívom, prelínajúcim sa celým filmom. Niektoré scény s trpiacim chlapčekom ma budú ešte hodnú chvíľu prenásledovať. (13.04.2004)

Film, který zaráží ukázkou toho, co všechno jsou schopni udělat rodiče pro své dítě. Zároveň mě však dovedl k zamyšlení nad tím, co vše lidé dokáží, když se opravdu hodně snaží. Ukazuje nám v novém světle všechna ta slova, jak něco nelze dokázat, neboť nám k tomu chybí dostatek moci, peněz nebo schopností. Jsou to jen výmluvy kryjící nedostatek zájmu a úsilí. (29.03.2004)

Veľmi krutý filmík o bezmocnosti rodičov a lekárov, keď nevedia pomôcť svojmu pacientovi. Nejde tu však o nejakú nehodu, kde je potrebná rýchla operácia, ale o chorobu, ktorej spracovanie vo filme je navyše pravdivé a vyvíja sa u pacienta roky. Veľmi presvedčivé výkony po psychologickej stránke podali obaja rodičia (Sarandon, Nolte). Po krutom osude Lorenza (hlavne nepríjemné sú zábery z jeho chorobných kŕčov) a iných detí, prichádza aspoň trošku uspokojivý záver filmu. 80%. (17.05.2006)

George Miller nám po 6 rokoch oddychu predviedol pôsobivú, veľkolepú a zároveň dojemnú med. drámu. Bolestivý, ohromujúci film o strašnej chorobe a o nesmiernej sile lásky. Scény s trpiacim Lorenzom a chlapcami diagnostikovaných na ALD boli ťažko stráviteľné a pre slabšie povahy ani neodporúčam tento film. (28.12.2008)