Lék pro Lorenza

Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval. (12.02.2012)

Zcela neobvykle místo komentáře k tomuto po všech stránkách vynikajícímu filmu přináším kopii článku z Lidových novin z 30. 09. 2002: NEW YORK - V roce 1992 se díky filmu Lorenzův olej (Lék pro Lorenza) obrátila pozornost veřejnosti k onemocnění nazývanému adrenoleukodystrofie (ALD). Jedná se o genetickou poruchu, která postihuje zejména chlapce. Nemocný postupně ztrácí schopnost pohybu, projevují se u něj poruchy paměti, apatie a dochází také k ohluchnutí a oslepnutí. Snímek režiséra George Millera natočený na základě skutečné události pojednával o snaze rodičů zachránit svého pětiletého syna Lorenza Odona, u něhož se symptomy ALD začaly projevovat. Lékaři byli bezradní a chlapci dali dva roky života. Zoufalí rodiče však prognózu odmítli přijmout a rozhodli se Lorenzovi pomoci sami. Studovali knihy o neurologii a biochemii a přišli s vlastním lékem směsí olivového a řepkového oleje. Vědci však tvrdili, že tato podomácku vyrobená medicína je zcela bez účinku. Přesto v roce 1989 odstartoval program, v jehož rámci odborníci z baltimorského institutu Kennedyho Kriegera zkoumali účinky přípravku. V sobotu uveřejnil vedoucí projektu Hugo Moser závěry dlouholetého bádání: Lorenzův olej má léčivé účinky. Odborníci začali svůj výzkum se 104 méně než šestiletými chlapci. U všech byla diagnostikována ALD, ale nebyly u nich ještě zjištěny žádné symptomy jejich motorika, sluch i snímky mozku byly normální. Osmašedesáti chlapcům vědci pravidelně podávali Lorenzův olej, 36 chlapců olej dostávalo nepravidelně. Po deseti letech zůstalo zdravých 76 procent dětí z první skupiny, zatímco ve druhé to byl jen každý třetí. Lidé postižení ALD mají porušenou oxidaci mastných kyselin s dlouhými řetězci. Kyseliny se hromadí v nervové tkáni, a dochází tak k poruchám. Lorenzův olej navrací hladinu mastných kyselin do normálu. "Začněte dítěti podávat olej co nejdříve. Nečekejte, až se projeví symptomy. Nejsme si jistí, zda olej pomáhá i dětem, u nichž se již příznaky nemoci projevily," citoval New Scientist vzkaz Lorenzova otce Augusta Odonea rodičům postižených dětí. Moser, který byl dříve vůči Lorenzovu oleji skeptický, nyní doporučuje, aby byl běžně předepisován pro léčbu ALD. Lorenzovi však olej již nepomohl. Začal ho pravidelně užívat až potom, co se u něj projevily příznaky nemoci. Lorenzo stále žije, ale dnes již 24letý muž nemůže chodit ani příliš komunikovat. (Klára Tylová) (25.06.2018)

Těžko přesně definovat, ale něco mi na filmu nesedělo. Přes výbornou Sarandon i Nolteho. Představitelé Lorenza všeho věku také velice ucházející. Přesto to neladilo. Příliš mnoho amerických miláčků, příliš mnoho pochopení. Alespoň jednou vypadnout z role milujících rodičů, zanadávat si. Ne, jen samá ušlechtilost. Nepravděpodobné, pro mne tedy ano. (11.08.2011)

Jemně a vkusně namíchané indegrience činí z tohoto filmu emocionální zážitek. A o to více platí známé heslo, že když něco chceš, dokážeš to...V tomto případě opravdu zoufalí rodiče smrtelně nemocného dítěte, výborně ztvárnění Susan Sarandon a Nickem Noltem, pomohli nejenom vlastnímu synovi ale spoustě dalším nemocným lidem! (24.07.2008)

Film je napriek rýchlemu úvodu (doslova facka do tváre) možno dlhší než bolo nutné. Na druhú stranu treba pochváliť, že sa sústredí nielen na malého pacienta, ale aj psychickú a osobnostnú premenu jeho rodičov. To, že na nás George Miller nejde s lacným sentimentom, snáď vyzdvihovať netreba. Vždy to bol dôstojný režisér. Všimnite si hudby. To, čo sa zvykne používať iba v traileroch, je v Lieku pre Lorenza hlavným motívom, prelínajúcim sa celým filmom. Niektoré scény s trpiacim chlapčekom ma budú ešte hodnú chvíľu prenásledovať. (13.04.2004)