Lék pro Lorenza

Liek pre Lorenza nie je po filmárskej stránke nič svetoborné, je to hollywoodsky štandart s adekvátnymi hereckými výkonmi a jednoduchou dejovou šablónou, v ktorej sa vyskytujú aj klasické filmové klišé. Zaujme však po príbehovej stránke, ktorá divákovi do popredia predostiera 2 fantastické ľudské vlastnosti - vytrvalosť a túžbu nevzdať sa za žiadnych okolností. (11.02.2023)

Typický film z kategórie skutočný príbeh pre celú rodinu. Niečo medzi televíziou a kinom, ale účasť Sarandon a Nolteho z neho robia čisté áčko. Videl som ho dávnejšie, ale mal som pocit, že tvorcovia mohli ísť trochu viac do psychologickej hĺbky postáv. V našich kinách to nešlo, čo je vzhľadom na oscarové nominácie trochu prekvapením. A málokto tento film pozná aj z televízie. (11.01.2013)

Velmi dobré herecké výkony a vcelku vkusná filmařská práce. Nebýt přestřelené stopáže (tato tématika je na 129 min opravdu až moc dlouhá) a o malinko méně sentimentu, dal bych plné hodnocení. Rozhodně se ovšem jedná o koukatelný a zajímavý počin, který vyobrazuje a člověku ukáže něco nového, což je založené na skutečnosti. 75% (18.07.2010)

Hodně jsem se bála, že to bude primitivní doják, ale jsem příjemně překvapena. Miller netlačil na pilu a snažil se v mezích možností na dané téma natočit co nejcivilnější snímek. Jen škoda, že v hlavní mužské roli nedostala bezchybná Suzan Sarandon někoho, kdo by alespoň částečně byl na její úrovni. Nolte je o několik tříd horší, než Sarandon, a když předstíral citové rozpoložení, nevěřila jsem mu ani ň. Kdyby Lorenzova taťku hrál někdo lepší, mohl být film perfektní. (03.12.2011)

Zcela neobvykle místo komentáře k tomuto po všech stránkách vynikajícímu filmu přináším kopii článku z Lidových novin z 30. 09. 2002: NEW YORK - V roce 1992 se díky filmu Lorenzův olej (Lék pro Lorenza) obrátila pozornost veřejnosti k onemocnění nazývanému adrenoleukodystrofie (ALD). Jedná se o genetickou poruchu, která postihuje zejména chlapce. Nemocný postupně ztrácí schopnost pohybu, projevují se u něj poruchy paměti, apatie a dochází také k ohluchnutí a oslepnutí. Snímek režiséra George Millera natočený na základě skutečné události pojednával o snaze rodičů zachránit svého pětiletého syna Lorenza Odona, u něhož se symptomy ALD začaly projevovat. Lékaři byli bezradní a chlapci dali dva roky života. Zoufalí rodiče však prognózu odmítli přijmout a rozhodli se Lorenzovi pomoci sami. Studovali knihy o neurologii a biochemii a přišli s vlastním lékem směsí olivového a řepkového oleje. Vědci však tvrdili, že tato podomácku vyrobená medicína je zcela bez účinku. Přesto v roce 1989 odstartoval program, v jehož rámci odborníci z baltimorského institutu Kennedyho Kriegera zkoumali účinky přípravku. V sobotu uveřejnil vedoucí projektu Hugo Moser závěry dlouholetého bádání: Lorenzův olej má léčivé účinky. Odborníci začali svůj výzkum se 104 méně než šestiletými chlapci. U všech byla diagnostikována ALD, ale nebyly u nich ještě zjištěny žádné symptomy jejich motorika, sluch i snímky mozku byly normální. Osmašedesáti chlapcům vědci pravidelně podávali Lorenzův olej, 36 chlapců olej dostávalo nepravidelně. Po deseti letech zůstalo zdravých 76 procent dětí z první skupiny, zatímco ve druhé to byl jen každý třetí. Lidé postižení ALD mají porušenou oxidaci mastných kyselin s dlouhými řetězci. Kyseliny se hromadí v nervové tkáni, a dochází tak k poruchám. Lorenzův olej navrací hladinu mastných kyselin do normálu. "Začněte dítěti podávat olej co nejdříve. Nečekejte, až se projeví symptomy. Nejsme si jistí, zda olej pomáhá i dětem, u nichž se již příznaky nemoci projevily," citoval New Scientist vzkaz Lorenzova otce Augusta Odonea rodičům postižených dětí. Moser, který byl dříve vůči Lorenzovu oleji skeptický, nyní doporučuje, aby byl běžně předepisován pro léčbu ALD. Lorenzovi však olej již nepomohl. Začal ho pravidelně užívat až potom, co se u něj projevily příznaky nemoci. Lorenzo stále žije, ale dnes již 24letý muž nemůže chodit ani příliš komunikovat. (Klára Tylová) (25.06.2018)