Šílený Max: Dóm hromů

Poslední Max předvádí variaci na již dříve řečené. Návrat organizace lidí ke kmeni, tlupě a vznik mytologie s náboženstvím se tu akcentuje více než v předchozím díle. Necítím se dvakrát povolaným k hodnocení, jak věrně - cargo kulty v našem skutečném světě však vykazují určité podobnosti s uctíváním Walkera bandou od ostatních odtržených dětí. Ovšem degresu civilizace do podoby Bartertownu přesvědčivost chybí. Logika jednání lidí však nikdy nebyla silnou stránkou Millerových výtvorů. Proč kupříkladu dávají Maxovi při vyhnání do pouště pravděpodobně nesmírně cenného koně? Proč se Bartertown nachází v poušti uprostřed ničeho, když lidé v okolí musí vědět, že děti o relativně pár kilometrů dál žijí v oáze plné vody (co ta prasata a lidi pijí?). Já vím, je to hloupé se takto ptát. S uvážením žánru, s uvážením, že vyprávění se na konci ukáže býti legendou o svatém Maxžíšovi, který vyvedl lid z pouště a teoreticky je vše povoleno. Ale zase na druhou stranu... všechno si povolit, to není moc odvážné... Takže... chvílemi to hezky vypadá dík bizarním kostýmům a rekvizitám, jinými chvílemi to nechtěně rozesmívá (střídání dravé a tesklivé hudby při smrti Mlátičky) a po většinu času dokazuje obnošenost předchozího dílu. (21.10.2014)

Pokud jsem prvé dva díly přirovnal k punku, tenhle mi stylově sedí spíš k nějakému metalu, zejména black metalu. Tyto dojmy podmiňují zcela konkrétně zpodobnění padouši reps. jejich oblečení a jednání. Do tohoto metalu libě přizvukuje saxofon a krásný hlas zpěvačky Tiny Turner, která si zde dokonce zahrála jednu z hlavních rolí. Dóm hromu rozvíji představy o postapokalyptickém světě a zcela logicky dospívá k tomu, že se lide zadaptují a z dostupných zdrojů se pokusí znovu postavit svět, který fungoval před katastrofou. Do takového místa, městečka Bartertown, přijíždí i Mel Gibson, který pochopil, že když není nafta, nedá se trávit den projížděním krajiny oldsmobilem se spotřebou 40 na 100. Nyní disponuje skupinkou velbloudů, o které ale záhy přijde. Od této chvíle sledujeme celkem napínavě se rozvíjející film o hře na kočku a na myš, vrcholící Gibsonovým debaklem v Dómu hromu. Pak film chytí druhou rovinu, která právem rozděluje diváky na ty pořád spokojené a na ty o poznání nervoznější. Vyhnán z města se ocitné v jakési dosud neobjevené oáze, kterou okupuje banda fracků. Tam si náš hrdina vybuduje hlavní slovo a s jejich pomocí se vrátí do Bartertownu zjednat pořádek. Sami vidíte, že ve srovnání s pohnutky hrdiny prvního dílu to nemá mnoho společného. Mně osobně ale tento vývoj událostí příliš nevadil. Prostě jsem to přijmul a jako kluk si představoval, jaké to asi je být divokým dítětem z oázy postapokalyptického světa a bojovat s Šíleným Maxem po boku proti Master-Blasterovi, Tetičce a mnoha dalším šíleným padouchům. (10.01.2012)

Čakal som teda oveľa menej vzhľadom na tunajšie percentá. Max trojka bola iná ako predošlé dve. Bola viac epická, rôznorodá, miestami pripomínajúca až fantasy (v dobrom aj v zlom slova zmysle). Tinu Turner to podľa mňa síce nepotrebovalo, teda aspoň nie viac ako do tej pesníčky. Ale napriek tomu, že som Thunderdome pozeral hneď po megaakčnej dvojke, s prekvapením musím konštatovať, že záverečná časť mi ubehla najrýchlejšie, napriek najväčšej minutáži! A opäť ma dostal ten voiceover na konci. :) (30.05.2013)

A takhle to dopadá, když se někdo snaží přebít to dobré na celé sérii. První půlka ještě docela ujde, má koule, spád a švih, jenže když Maxe pošlou na koni do pouště se srandovní maskou na ksichtě, do děje se zapojí banda uvřeštěných momentálně zaostalých fakanů, celému filmu se podlomí kolena, spadně držkou na dlažbu a už se nezvedne. Od půlky se z toho stává nekoukatelný, velice iritující a až nepříjemný film, plný nudy a vašeho přemýšlení proč že to vlastně nevypnete. (22.10.2011)

Nechápu, jak režisér Miller, který natočil i oba vynikající předchozí díly, přistoupil na takové zprznění své ságy. To, co je na předchozích Maxech dobré, tedy napětí a atmosféra beznadějně, se zde překotilo v jakýsi hybrid filmu pro děti a sci-fi béčka. Film je totální zklamání a je také důkazem, že peníze prostě nejsou všechno. (16.01.2005)