Čarodějky z Eastwicku

Film je opravdu úžasný, ale začátek je tak nudný a utahaný, že se jedná o jediný důvod, který mi brání dát pět hvězdiček. Nicholsonův herecký um je něco tak dokonalého, že se radši zdržím komentáře a všechny tři dámy sice herecky vedle něj nijak nevynikají, ale jsou velmi pěkným a zábavným doplnění, kterému se herecké kvality také samozřejmě vytknout nedají. Možná by mi nevadilo, kdyby to bylo o kapánek strašidelnější, ale spokojený jsem velmi. (24.11.2015)

Ani jsem nečekala, že se u toho tak skvěle pobavím. Sledování byla jedna velká, smíchem lemovaná jízda. Ke skvělým hereckým výkonům všech zůčastněných prostě není co dodat. Jack Nicholson v roli svůdného ďábla exceluje na plné čáře. Podobný výkon podává i trio dam, které se nechá od Daryla Van Horna svést. Žádná složitá zápletka (to by se ani nehodilo), jen příjemná podívaná, která je místama okořeněna trefným humorem a atmosférou té doby. - "I hope his dick is bigger than his I.Q." (20.01.2019)

Tak dobré, že se televize třikrát pokusila o seriál Eastwick, z nichž se ten nejúspěšnější dočkal 13 dílů. Čarodějky jsou zkrátka naprosto výjimečné a jsou jedním z nejlepších filmů 80. let. Kralující trio Pfeiffer, Sarandon a Cher je stejně neodolatelné jako ďábelský Nicholson. Mohu pravidelně opakovat, repríz se nikdy nenabažím. (03.02.2009)

Po prvním shlédnutí Čarodějek mi nebylo dost věcí jasných. Má být Nicholson skutečný ďábel, jsou ty holky opravdu čarodějky? První problém vyřešily znalosti angličtiny Darryl - devil, van Horn - rohatej. Ale co ty ženský? Opravdu uměly čarovat? Jaktože jenom ty tři, proč ne ostatní? To chce Satan děti zrovna s čarodějkama? Může ďábel umřít? Proč se na konci nevrátil? Ten film vzbuzuje moc otázek a dává moc málo odpovědí. (20.02.2003)

Je to jenom zábava, ale zároveň to půvabně překračuje hranice žánrů a mile politicky nekorektně zobrazuje věčný a věčně nerozhodnutý boj nejen mezi mužským a ženským elementem, ale taky mezi hedonismem a prudérií. A jsou tam krásné baby a Nicholson a hořící cello a dobře dávkované vulgarismy a je to skvěle nastříhané. A byl to historicky první film, který jsem viděl v pražské Alfě na 70mm projekci s prostorovým zvukem – všechny ty deště a bouřky zněly tak neuvěřitelně věrohodně a muzika tak plně… Nemluvě o tom, jak jsem chtěl ve scéně s vlasteneckým projevem okřiknout chlapa v řadě vpravo pod sebou, ať nezívá tak nahlas, ale pak jsem si uvědomil, že ve skutečnosti zívá děcko na plátně. A vůbec, trochu ze sentimentálních důvodů, ale dostane to ode mě plný počet. (24.11.2012)