Navždy mladý

Přes 3 roky jsem tohle odkládal kvůli tomu člověku, který k tomu psal scénář a teď, když už jsem se na to konečně odvážil, tak lituji, že jsem si to v Chci vidět vůbec nechal. Nevím, nakolik se to nepovedlo Minerovi, protože jsem od něj kdysi viděl tři filmy a dva z toho ušly, ale tady mám obrovský pocit, že jen prostě natočil Abramsův scénář a Abrams mu do toho strašně kecal. Jak jinak si mám vysvětlit, že je to totálně vykalkulovaný sentimentální kýč plný těžce šablonovitých postav, které nejednají životně, ale tak, jako si to scénárista přeje? Těch náznaků je v tom hromada. Zpočátku jsem to ještě tak nějak bral, říkal jsem si, že jsem od toho sice čekal víc, ale třeba z toho bude ještě příjemný hollywoodský průměr, ale místo toho jsem se dočkal sestupné tendence a teďka musím říct, že ten cca půl hodinový úvod je na tom všem asi nejlepší. Pak Danielův příběh těžce zkýčovití jak kdyby najednou byl postava z filmu Rosamunde Pilcher a druhou hlavní roli získá taková typická Abramsova postava - malý kluk, který je průměrný Američan, se stejnými zálibami jako každý jiný, na kterého čeká spousta velkých dobrodružství spojených s něčím nadpřirozeným, čeho se dočká úplnou náhodou... Já bych s tím neměl problém, ale Abrams ty postavy má tak strašně klišovité, viditelně vykradené a poslepované odjinud. A možná jsem jediný, kdo to v tom vidí, ale něco si to ukradlo i z E.T.eho. Tam totiž na konci ústřední kluk taky utíká s nadpřirozenou bytostí (ačkoli tady je to jen chlap, co se nechal kryogenicky zmrazit, ale chápeme se), taky před FBI, taky občas s kouzelně šťastnými náhodami a taky pak odletí - akorát tam na kole a tady přirozeně v malém letadle. A přeslazený happy end taky rozhodně nechybí! Možná jsem na to příliš přísný, ale když mě ten film tak strašně otravoval! Já na ty americké limonádové romantické patosy prostě nejsu a obzvlášť, když za nimi v jakékoli funkci stojí ten neumětel Abrams. Budu si teď muset dávat pozor úplně na všechno, na čem se kdy podílel, protože žádný jiný režisér/scénárista mi nevadí tolik, jako právě on. Ale tak tohle na něj ještě asi "ušlo", tady svým "vizionářstvím" nemohl podělat žádný kult nebo subžánr, který bych měl opravdu v oblibě, ale vzhledem k tomu, jak moc jsem se u toho nudil a jak moc kýčovité mi to přišlo, tomu nemůžu dát ani ty dvě hvězdy. I když jsem nad nimi ještě dlouho přemýšlel. Ta lepší hvězda je vlastně jen za výkony Gibsona a hlavně Wooda, protože ti se tu ze svých rolí snaží dostat maximum. Lepší 1* (03.01.2023)

Taky mám občas pocit, že jsem se ocitl v jiné době. Kdesi v bláznivé budoucnosti, kde logika a řád pozvolna mizí a kladu si otázku kam to povede dál. Obzvláště když se dívám na své potomstvo, říkám si jak asi budou zvládat ten binec co tu ještě nastane.. A on nastane. A to mně nikdo nezmrazil. Současný svět se mi zdá čím dál podivnější a stále více se vracím k věcem z dřívějších časů... Ne jen, že mi připadají lepší a hezčí, ale čiší z toho taková nějaká poctivost, jistota a klid. Nevím jestli je to tím jak člověk stárne, nebo tím, že dnešní doba je opravdu šáhlá a bílý heterosexuální jedinec s rodinou, chodící řádně do práce, platící daně a tvořící hodnoty je dneska něčím na což někteří nahlíží jako na dost divnou přežitou věc, kterou už je nutno rychle změnit... Těžko říci. Každopádně film mi sednul. Mám rád ty věci, kde se příběh pohybuje ve vícero časových rovinách. Jen si chtělo trochu více vyhrát s tím údivem Mela ze všech těch nových věcí. Tlačítkový telefon jej vůbec nepřekvapil a zbytek věcí bral snad krom vrtulníku úplně v pohodě... Prostě najednou rok 1992 ! Myslím, že člověk po 53 letech by asi zíral na všechen ten pokrok stejně jako zírají některé naše babičky (ne všechny) na internet, wi-fi atd... Celkem se divím, že mi to v těch kouzelných devadesátkách uteklo. No ale tehdy jsem měl i jiné zájmy než se dojímat u romantiky na plátně a romantiku jsem raději prožíval na živo:-) ! Mně osobně u filmu trochu vadil ten dětský rozměr i jistá přeslazenost, nezatáhnout tam do toho ty děcka a děj lépe vytunit, mohlo to být hodně slušné romantické drama. Takhle doporučuji u filmu spíše moc nepřemýšlet. Jinak ta čtyřicátá léta byla vyvedena pěkně i zalétávání prototypu středního bombardéru B25 Mitchellu, který se skutečně v roce 1939 zkoušel. Jeho různé verze bojovaly po celou válku od Evropy přes Rusko až v Pacifiku a u pilotů byly ve veliké oblibě. Jen byl prý v kabině moc velký randál, protože pilot měl hned u hlavy oba motory. Hvězdnou chvilku si získaly Mitchelly se svými statečnými osádkami při náletu na Tokio po odstartování z paluby letadlové lodi Hornet což byla americká odveta za Pearl Harbor. A v Mitchellu létal i Joseph Heller, který lecos ze svého válečného mládí u amerického letectva přenesl do knihy Hlava 22. Vůbec všechna ta stará krásná letadla ve filmu lahodila mému oku, hlavně ti váleční ptáci na letišti na airshow. Amerika to má dobré. Veterány má doma a divák se tak může blahem tetelit. No není jako u nás kam se lecos druhoválečného pouští jen vyjímečně... Eh a ono taky od toho roku 1992 zase uteklo hodně let nám i těm letadlům, tak se vlastně ani nedivím. Zahlédl jsem tam TBM Avenger, P40, Texan... A kvůli těm letadélkům přisypávám i tu poslední čtvrtou hvězdu. Takže za mne je to za 4 sešity o kryogenice z roku 1939. * * * * (04.05.2019)

Ďalší z rady filmov, ktoré si pamätám z detstva. V súčastnosti som si ho zopakoval hlavne vďaka malému Woodovi a mladému Melovi Gibsonovi. Film sa odohráva v roku 1939, ale len na začiatku. Inak sa väčšina filmu odohráva v roku 1992. Je to ďalší kvalitný film z deväťdesiatych rokov, plný prekvapení a skvelých nápadov. Možno by som ho odporučil pozrieť bez toho, aby človek vedel o čo pôjde a tak ho film prekvapí ešte viac. Ja som to tak v detstve urobil a bol som nadšený. (02.02.2015)

Pěkný film, ale je trochu kýčovitý. Gibson hraje dobře a jeho herecká partnerka je vedle něj až nevýrazná. Zpočátku má film velký náboj. Domnělá smrt milované ženy způsobí, že elitní pilot požádá svého přítele a vědce v jedné osobě, aby byl na rok zmražen, ačkoliv se jedná o neprobádaný experiment, přece jen ke zmrazení dojde, ale hrdina se probouzí po dlouhé hybernaci až za 50 let, kdy se seznamuje s tehdy malým a talentovaným Elijah Woodem, který mu bude průvodcem v neznámé budoucnosti. Jenže tady moc scénář nezapracoval a přišlo mně, že se muž z jiné doby až překvapivě snadno orientoval v moderním prostředí a nebyl novodobou technikou příliš zaskočen. Ovšem romantika a kýčovitost filmu rozhodně nechybí a to vše je podbarveno tklivou hudbou zesnulého Jerry Goldsmithe, a až se dvojice, kterou dělí velký časový skok, jako zestárlá znovu setká v zapadajícím slunci, tak jedno oko nezůstane suché. Jenže hrdina zestárne na 80 letého starce, a kdyby scenáristé nechali ještě chvíli Gibsona mladého, asi by to bylo zajímavější setkání. Dojemný příběh plný slzopudných scén, pro citlivé diváky, můžu jenom doporučit. (12.12.2010)

Řekla bych, že název snímku je mírně řečeno zavádějící - což emotivní příběh zkušebního pilota Daniela McCormicka záhy odhalí. Vždycky na mě působil převelice depresivně. I když to nedává najevo, má v sobě zakódovaný bezbřehý smutek, znásobený tíhou nenávratně ztracených padesáti let. Škoda, že je potenciál zápletky využitý jen tak na 50%, neboť sci-fi námět sice nenápadně, leč zároveň dosti bezohledně vytěsňuje ne zcela zvládnutá romantická linie - myslím tu vedlejší, která se týká zdravotní sestry Claire ... a jejího doktora. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Vážně si TAKHLE představujete happy-end ?!? (09.10.2014)