Lví král

Slušná rodinná podívaná s opravdu výbornou hudbou Hanse Zimmera (velmi chytrý tah tvůrců, popravdě hudbu standardně "disneyovského"Alana Menkena si v tomhle filmu představuji stěží) a skvělými písněmi Eltona Johna. Nechybí zde nic, co by v rodinném mělo být - humor, napětí, láska a zábava (vše samozřejmě v přiměřeném poměru studia Walta Disneye ;-)). (15.03.2004)

Když se tu objevil trailer na nového Lvího krále, tak jsem se chtěl podívat i na toho původního a nijak zvlášť mě teda neoslovil. Děj je takový klasický, který je takřka podobný v každým druhým animáku a navíc stará animace už je tak nějak za zenitem a co je nejhorší, je doplnění stopáže každých pár minut o zbytečné zpívání, které mi tak trochu lezlo na nervy. :D (16.12.2018)

Hollywood musical show o legitimitě moci, USA 1994. Všechna zvířata se radostně koří nositeli koruny. Reprodukčně úspěšný světlý samec vykládá dítěti svou verzi o koloběhu přírody, aniž by se na okmažik prohřešíl proti přikázání keep smiling. Rozdíly ve fyziognomii obou lvích bratrů hovoří jasně. Podlý zmetek, sžíraný závistí a bažící po moci, je ten, který sám o sobě říká, že rozum by mohl rozdávat, ale v síle je zaostalý. Vždy připraven zburcovat proti šťastné domovině síly Říše zla (takto velmi příznačně se nepřátelská oblast za hranicí našeho revíru nazývá v českém dabingu; možná zajímavější je ovšem původní obecné označení Outlands, v němž sžijí "outsideři"). Běda naivnímu mládí, které Scarovi uvěří. Po úspěšném převzetí moci splní sliby své fašistické verbovačky a ošklivé hyeny pak představují ty, na něž musejí silní dravci makat. Všechno je tady tak výmluvné, že jsem se při Mufasově záhubě neubránil pocitu jistého uspokojení. Trapné je, že pohádka se ani nesnaží naznačit, že by jeho kralování zahrnovalo něco jiného než revírní monopol a exkluzivní vládu na rodinném skalisku s harémem samic. S tím snad souvisí detailní analýza oidipovského komplexu (totiž té jeho cudné půlky - odstranění otce): Simba prchá obtížen vinou, že způsobil smrt svého otce (viz i jeho dřívější píseň "Já toužím být brzy král"). Skutečná vina je zde ovšem naložena na Simbův vytěsněný jungovský stín jménem Scar ("Jizva" - oba jsou vlastně konkurenti v nástupnictví). Prdící držitelé pohodářské životní filosofie bezstarostnosti a bezprostřední úživy se ujímají uprchlého dědice, vychovají z něj správného floutka, aby se po jeho obrácení zpět prokázali jako ti správní spojenci legitimní moci. V bitvě o kořistnický revír porážejí krásní ošklivé pomocí ultratrapného provedení oblíbeného klišé, kdy prakticky už zvítězilý hrdina daruje padouchovi život, aby ho ten vzápětí zákeřně sejmul, čímž si ovšem sám způsobí záhubu, aniž by si hrdina musel špinit ruce. Uzurpátor je sežrán svými klienty, řád je obnoven. Jediná vkusná postava je zde starý opičák (Zindulka!), výtvarně hezké pozadí, strašný postavičky (obzvlášť lvi s úsměvy z volebních plakátů). Hvězdička je pro lvici Johanku. (12.03.2015)

Klasika znamena, ak si nejaky film oblubite natolko, ze sa k nemu aj po rokoch stale a stale vraciete, a celu tu dobu vo vas tento film rezonuje, nehladiac na to aka dlha doba presla. To pre mna Levi kral presne znamena. Nestarnuca klasika, ktora ma aj po x-ty krat dokaze rozosmiat, dojat a pobavit. 10/10 (12.02.2007)

32. celovečerní Disney Celá moje generace na Lvím králi vyrostla, celá základka na sebe pořvávala Hakuna Matata... Nicméně já jsem v té době znala jen herní variantu. Stejně jako v případě Aladina. Navíc Aladina a Malou mořskou vílu jsem znala především jako televizní seriál. Je to tedy hodně zvláštní pocit, posadit se k originálu poprvé až v souvislosti s novou předělávkou. A navzdory oblibě, kterou chovám k velké části Disney Renaissance, kouzlo je pryč. Takže dnes mě spíš dojme hádka Eltona Johna se studiem, než výsledný film. (26.07.2019)