Reklama

Reklama

Společnost MGM vlastnila práva na populární román Irvinga Stonea o životě holandského postimpresionisty Vincenta van Gogha "Žízeň po životě" (1934, česky 1957) už od roku 1946, ale projekt neustále odkládala jako příliš riskantní. Její názor změnil úspěch životopisného snímku Johna Hustona o malíři Toulouse–Lautrecovi Moulin Rouge (1952) a také ohlas mezinárodní výstavy, jež v padesátých letech představila van Goghovo dílo široké veřejnosti. Režií byl pověřen Vincente Minnelli, jehož výtvarná minulost byla zárukou, že malířovy obrazy budou ve filmu představeny v plné kráse. Zachycení vlastních pláten na filmový pás nebylo přes ochotnou spolupráci největších světových galerií vůbec jednoduché. Tvůrci se museli vyhnout nadměrnému osvětlení, a proto nejdřív vyfotografovali van Goghovy obrazy speciální portrétní kamerou a náležitě zvětšené diapozitivy pak nasnímali znovu s použitím silného zadního osvětlení a speciálních objektivů. Film vznikal prakticky celý v evropských exteriérech, na skutečných místech, kde van Gogh pracoval a žil. Obsazení postavy psychicky labilního umělce, trýzněného neustálými pochybnostmi, bylo poměrně jednoduché, neboť Kirk Douglas, který o roli projevil zájem, byl umělci dost podobný. Za svou kreaci, která patří k nejlepším v jeho dlouhé kariéře, dostal mj. Cenu newyorských filmových kritiků, Zlatý glóbus a oscarovou nominaci. Snímek obdržel ještě další tři nominace (herecký výkon ve vedlejší roli, scénář podle předlohy, barevná výprava), ale zlatou sošku si domů odnesl pouze Anthony Quinn za ztvárnění van Goghova přítele, malíře Paula Gauguina. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (108)

sportovec 

všechny recenze uživatele

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Po shlédnutí francouzského filmu Van Gogh (1991) jsem zákonitě musela vyhledat i Žízeň po životě. Moc mě zajímalo, odkud se všechno Goghovo znechucení, ale i jeho vnitřní světlo, vzaly. Co prožil, že v jeho obrazech je tolik života a v jeho duši žádný? Van Gogh byl poslán jako mladý kněz mezi hornickou chudinu v belgickém Borinage. Nesmírná bída, hlad, umírající a mrtví, s nimiž se denně setkával, to vše ovlivnilo jeho touhu sloužit lidem i Bohu jinak, než kázáním Evangelií. Otevřeněji a podle jeho názoru i poctivěji - malováním, kresbou. V Paříži, obklopen největšími umělci své doby, se učil. Až venkov, Provence, v něm ale probudil schopnost ztvárnit krásu okolního světa tak, jako nikdo před ním ani po něm. Stále však žil ve strachu, že poslání, které si předsevzal, nedokáže naplnit. To přinášelo hlubokou vnitřní osamělost. Byl plný lásky, kterou neměl komu dávat. Proto ji dával do obrazů. "Ne, nebyla to smutná smrt. Odehrála se za jasného denního světla a sluneční paprsky padaly na zem jako čisté zlato ..." ()

Reklama

d-fens 

všechny recenze uživatele

síce príliš "povrchné" čo sa týka zobrazenia skutočnej pocitovosti, nálad a vnútorného sveta maliara (hold, filmy ako Rublev alebo Pirosmani v hollywoodskej veľkoprodukcii nikdy nevzniknú), nahradené je to však podrobnosťou a presnosťou zachytenia života tohto nadčasového umelca, a snáď aj približne verné zobrazenie jeho komplikovaného charakteru... a samozrejme, množstvo záberov na najslávnejšie aj menej slávne obrazy a ich pozadie vzniku, zaujímavá osobná a plamenná konfontácia s umením Gauguina (ktorého veľkým obdivovateľom nie som), a pre mňa osobne sledovanie filmu poskytlo, spolu s priebežne otvorenou wikipédiou :), možnosť odhaliť ďalšie menej slávne, no pre mňa o to zaujímavejšie postavy maliarstva - MILLET, Daumier, Signac (ale pointilizmus nemusím)... + preklikal som sa až k takým géniom ako LEVITAN, Korovin... + oprášil som si môjho najobľúbenejšieho "francúzskeho" impresionistu Sisleyho (a Pissara)... ++ zablúdil som až k Tomovi Thomsonovi... proste film, ktorý ma motivoval rozšíriť si obzory... a samozrejme, bolo by chybou nevyzdvihnúť herecké výkony ústrednej dvojice Douglas-Quinn.... Douglas mi na začiatku síce príliš nesadol, ale s pribúdajúcimi minútami som mu veril stále viac a viac .... 75% ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Takhle nějak by měl vypadat povedený životopisný snímek. Zdá se mi, že v dobách dávno minulých se američtí filmaři dokázali popasovat s daným žánrem daleko lépe než dnes. Kirk Douglas v roli psychicky rozervaného malíře Vincenta van Gogha v určitých scénách působil až démonicky a zcela jistě zde předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. (80%) ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Lust for life je životopis, ktorý plní tú najzákladnejšiu podmienku tohto žánru, totiž že vám sprostredkuje tie najdôležitejšie udalosti zo života slávnej osobnosti. Stojí na dokonalej príprave herca na svoju úlohu, na jeho štúdiu charakteru a gest predobrazu. Douglas sa do úlohy slávneho maliara položil tak, ako Van Gogh do svojho malovania. Jeho výkon akcentuje Antony Quinn v úlove Gaugina, ktorý bol jeho pravým opakom. Minnellimu sa podarilo koncipovať množstvo záberov krajiny ako obrazy vďaka sýtym farbám, ktoré síce nevyzerajú ako Goghove obrazy, ale sú štylizované a približujú nám videnie krajiny očami maliara. Život Van Gogha by si zaslúžil ešte niekoľkodielny seriál, niektoré veci sú iba naznačené a zaslúžili by si podrobnejšie spracovanie. Napríklad osvetlenie bratovej ochoty financovať celý Vincentov život, alebo dôvody, prečo sa jeho obrazy nepredávali, poprípade milostný život. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (5)

  • Přestože se často píše, že Anthony Quinn získal Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za 8 minut, ve skutečnosti je na plátně 23 minut a 40 vteřin. (Kulmon)
  • Herec John Wayne, predstaviteľ mužných charakterov vo westernoch, bol zhrozený, keď tento film videl. Kirkovi Douglasovi vtedy povedal: "Preboha Kirk, ako si mohol hrať vo filme ako je tento? Zostalo nás len pár skutočných chlapov. Máme hrať silné, drsné postavy, nie slabošské buzny ako bol ten Vincent van Gogh." [Zdroj: Scott Eyman, John Wayne: The Life and Legend (2014), str. 293] (Tvrdolín Veliký)
  • Mnoho lokací z filmu se odehrává na skutečných místech, která navštívil Vincent van Gogh. (Kulmon)

Související novinky

Zemřel herec Kirk Douglas

Zemřel herec Kirk Douglas

06.02.2020

Ve 103 letech zemřel herec a ikona klasického Hollywoodu, Kirk Douglas. Herec byl třikrát nominovaný na Oscara za snímky Champion, Příběh tří lásek, nebo Žízeň po životě. Čestného Oscara přitom… (více)

Reklama

Reklama