Žízeň po životě

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. (03.04.2008)

Po shlédnutí francouzského filmu Van Gogh (1991) jsem zákonitě musela vyhledat i Žízeň po životě. Moc mě zajímalo, odkud se všechno Goghovo znechucení, ale i jeho vnitřní světlo, vzaly. Co prožil, že v jeho obrazech je tolik života a v jeho duši žádný? Van Gogh byl poslán jako mladý kněz mezi hornickou chudinu v belgickém Borinage. Nesmírná bída, hlad, umírající a mrtví, s nimiž se denně setkával, to vše ovlivnilo jeho touhu sloužit lidem i Bohu jinak, než kázáním Evangelií. Otevřeněji a podle jeho názoru i poctivěji - malováním, kresbou. V Paříži, obklopen největšími umělci své doby, se učil. Až venkov, Provence, v něm ale probudil schopnost ztvárnit krásu okolního světa tak, jako nikdo před ním ani po něm. Stále však žil ve strachu, že poslání, které si předsevzal, nedokáže naplnit. To přinášelo hlubokou vnitřní osamělost. Byl plný lásky, kterou neměl komu dávat. Proto ji dával do obrazů. "Ne, nebyla to smutná smrt. Odehrála se za jasného denního světla a sluneční paprsky padaly na zem jako čisté zlato ..." (24.01.2014)

síce príliš "povrchné" čo sa týka zobrazenia skutočnej pocitovosti, nálad a vnútorného sveta maliara (hold, filmy ako Rublev alebo Pirosmani v hollywoodskej veľkoprodukcii nikdy nevzniknú), nahradené je to však podrobnosťou a presnosťou zachytenia života tohto nadčasového umelca, a snáď aj približne verné zobrazenie jeho komplikovaného charakteru... a samozrejme, množstvo záberov na najslávnejšie aj menej slávne obrazy a ich pozadie vzniku, zaujímavá osobná a plamenná konfontácia s umením Gauguina (ktorého veľkým obdivovateľom nie som), a pre mňa osobne sledovanie filmu poskytlo, spolu s priebežne otvorenou wikipédiou :), možnosť odhaliť ďalšie menej slávne, no pre mňa o to zaujímavejšie postavy maliarstva - MILLET, Daumier, Signac (ale pointilizmus nemusím)... + preklikal som sa až k takým géniom ako LEVITAN, Korovin... + oprášil som si môjho najobľúbenejšieho "francúzskeho" impresionistu Sisleyho (a Pissara)... ++ zablúdil som až k Tomovi Thomsonovi... proste film, ktorý ma motivoval rozšíriť si obzory... a samozrejme, bolo by chybou nevyzdvihnúť herecké výkony ústrednej dvojice Douglas-Quinn.... Douglas mi na začiatku síce príliš nesadol, ale s pribúdajúcimi minútami som mu veril stále viac a viac .... 75% (29.09.2011)

Takhle nějak by měl vypadat povedený životopisný snímek. Zdá se mi, že v dobách dávno minulých se američtí filmaři dokázali popasovat s daným žánrem daleko lépe než dnes. Kirk Douglas v roli psychicky rozervaného malíře Vincenta van Gogha v určitých scénách působil až démonicky a zcela jistě zde předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. (80%) (05.02.2022)

Lust for life je životopis, ktorý plní tú najzákladnejšiu podmienku tohto žánru, totiž že vám sprostredkuje tie najdôležitejšie udalosti zo života slávnej osobnosti. Stojí na dokonalej príprave herca na svoju úlohu, na jeho štúdiu charakteru a gest predobrazu. Douglas sa do úlohy slávneho maliara položil tak, ako Van Gogh do svojho malovania. Jeho výkon akcentuje Antony Quinn v úlove Gaugina, ktorý bol jeho pravým opakom. Minnellimu sa podarilo koncipovať množstvo záberov krajiny ako obrazy vďaka sýtym farbám, ktoré síce nevyzerajú ako Goghove obrazy, ale sú štylizované a približujú nám videnie krajiny očami maliara. Život Van Gogha by si zaslúžil ešte niekoľkodielny seriál, niektoré veci sú iba naznačené a zaslúžili by si podrobnejšie spracovanie. Napríklad osvetlenie bratovej ochoty financovať celý Vincentov život, alebo dôvody, prečo sa jeho obrazy nepredávali, poprípade milostný život. (23.10.2012)