Žízeň po životě

Herecký výkon Kirka Douglase je stejně vášnivý a expresivní, jako jsou vášnivé a expresivní obrazy Vincenta Van Gogha. Film si sice v rámci hollywoodské licence dost vymýšlí, ale díky Kirkovi se přes to přenesete. Taky plus za cinemascope formát, který v 50.letech nebyl běžným standartem. A jak se vyhýbám dabovaným filmům a upřednostňuji originální znění, tady jsem neměl na výběr a musím říct, že Karel Höger byl vynikající. Málo platný, starý dabing za časů K.M.Walló byl fakt dobrej. (29.01.2022)

Během sledování snímku jsem si nesčetněkrát položil otázku, co může být větším zážitkem než sledovat dva velikány filmového plátna (v případě druhého již (i) nebe) – živelné(ho) K. Douglase resp. A. Quinna v jednom snímku pohromadě. A přitom odpověď je zcela jednoduchá. Sledovat je coby malíře V. van Gogha resp. P. Gauguina. Dlouho dozadu mi neudělalo nic takovou radost (snad pouze dnešní oběd :-), jako tahle „oživlá (rozpohybovaná) obrazová minulost v přímém přenosu“. Člověk si skutečně zřejmě musí šáhnout na úplné dno, aby ze sebe následně vymáčknul to nejlepší. Otázkou zůstává, co je samé dno, stejně jako je otázkou, zda to následně někdo (d)ocení. Jak už to tak většinou bývá, až čas ukáže...... Nikoliv „rozumových, ale srdcových (pocitových)“ 5*. Tím ovšem neříkám, že by samotná filmová kvalita absentovala, ba právě naopak. Je téměř neuvěřitelné, jakým způsobem se režisérskému tandemu V. Minnelli-G. Cukor (pravda, s výrazným otiskem a (ná)pomocí K. Douglase) podařilo zachytit ten (umělcův) vnitřní boj, který (sám se sebou a svým okolím), musel den co den svádět. Ostatně právě tato skutečnost (společně s exteriéry) je hlavní devizou a lákadlem tohoto pozoruhodného (životopisného) snímku. M. Rózsa je potom už pouze tou pověstnou třešínkou na dortu. p.s. „jednoho dne najdete způsob vyjádření a tím bude opodstatněna vaše existence“. Společně se samotným názvem snímku (resp. předlohou I. Stonea) snad nejvíce tato (učitelova) Gauguinova slova vystihují samotnou podstatu (van Goghova) bytí. (23.10.2012)

Životopisná látka bývá z nejobtížnějších, a zachytit život magorů jakými byli tito malíři, to už chce hodně odvahy. Minnelli myslím celkem uspěl, jeho film vypadá hodně neamericky (což je pochvala). Kirk Douglas, zdravíme k jeho včerejším stým narozeninám, to zahrál dobře, stejně tak Quinn. Je to ale dlouhé, nudné, a nutně útržkovité, protože zachytit tak rozporuplnou osobnost nelze. Karel Höger v jednom z nejstarších CS dabingů povýšil Douglasův výkon do výšin. Cukor není uveden v titulcích jako režisér. (10.12.2016)

Pro ty, kdo z Gogha znají jen jeho ucho, a ještě si myslí, že mu je ukousl Tyson, výborná - možná však až příliš náročná možnost trochu hlubšího ponoru do světa tohoto výjimečného malíře i člověka. Mnoho o malířství, mnoho o malířské vášni, mnoho o životních i pracovních rozporech. A pak ty dvě postavy: Vincent van Gogh skvělého Kirka Douglase, nikdy jsem si nemyslel, že by kdokoliv mohl tohoto malíře ztvárnit až takto bezchybně. Ještě výraznější je však možná Paul Gauguin živelného Anthony Quinna, jehož Oscar je naprosto zasloužený. (17.07.2005)

PLEASE DON'T GO! YOU DON'T KNOW HOW ALONE FEELS! I KNOW ABOUT LONELINESS! ONLY I DON'T WHINE ABOUT IT!!! Co na to říct. Hodně depresivně na mě tento snímek působil. Možná i tím, že jsem se v některých věcech v postavě Kirka viděl. Alkohol, hádky, nabubřelé ego, deprese a věčné stěžování si, protože prostě nedokáže některé věci v životě přejít jen tak. Neznal jsem příběh Vincenta a proto jsem se na začátku lekl, že bude nábožensky založen a že bude věčně mlet o bohu. Mé obavy se velice brzy ukázali jako liché a až na tu sklíčenost co z filmů na člověka působí šlo o zajímavou biografii neobyčejného člověka. Velice potěšil Antony, i když ve filmu neměl moc místa. Nejsilnější scéna? Vincentův záchvat, kde se vyvalí na skálu jako Stallone v Cliffhangerovi, při tom vymačká všechnu žlutou temperku a potom skočí do křoví. Vše podpořeno dramatickou hudbou. Mno a úplný závěr? I AM DESPERATE. I CAN FORESEE ABSOLUTELY NOTHING. I SEE NO WAY OUT!!! (09.03.2016)