Setkáme se v St. Louis

Barevně je to krásné, to je prostě to kouzlo Technicoloru, které mě vždycky dostane, ale příběhově už to není takové, aby mě to odrovnalo. Judy Garland je roztomilá, navíc opravdu krásně zívá, jsou zde výborné scény, hlavně ta halloweenská nebo ta se sněhuláky, ale jinak je to snímek, který potěší vaše srdce v neděli odpoledne, a pak půjdete dělat něco jiného. (18.09.2014)

Na sváteční večer moc příjemná podívaná, hlavně pokud má člověk rád takové ty staroamerické retro vánoce a klasické filmy vůbec. České Vánoce jsou samozřejmě nejlepší, ale pro mě mají snímky z amerického 'zlatého' období své velké kouzlo, tak si to někdy namíchám. :) Přiznám se, že jsem od tohoto celkem známého filmu čekala trošku více, ale 'Setkáme se v Saint Louis' bylo i přes drobné zklamání milé. Samotný děj byl možná trochu méně nápaditý, i když u muzikálů mi to většinou nevadí (hlavně u těch, kde můžu koukat na úžasně stepujícího Freda), ale jak jsem již zmínila, asi prostě jen větší očekávání. Přesto celek hodnotím kladně...milí herci, pěkná a hravá muzikálová čísla, milá retro atmosféra a řádná dávka (vánočního) dojetí na konci. Nejvíce se mi asi líbila klasická píseň Have yourself a merry little christmas v podání Judy Garlandové, kterou si ráda taky poslechnu od Franka Sinatry. (05.02.2017)

Rodinný film - určitě ano, muzikál - s oslabeným sluchem - ano, romantika se zamilovanou, trochu divokou Esther a mírně trubkovitým sousedem jsem už rozdýchávala hůř. A nejvíc jsem ronila slzy při usekávání hlaviček krásným sněhulákům:-) Na tu dobu, kdy v Evropě zuřila válka, která se Ameriky také dotkla a ještě k tomu barevný film, který na vás hodí horu sladkostí, si nestěžuji. Dědula se střídajícími kloboučky a noblesním tanečkem byl moc fajn zpestřením navíc. Ale přiznávám, že podruhé bych si ten film už asi nedala, byl až moc načičnčaný. Někdy mně to sedne, jindy holt ne. Jinak spokojenost a když čtyři dcery, tak čtyři hvězdy, ale jen tak tak. (27.11.2016)

Ačkoli je to jeho první barevný film, osvědčil se teprve třicetiletý režisér Vincente Minnelli při inscenaci muzikálu jako zkušený mistr barevných záběrů. Sentimentální rodinná atmosféra, vdavekchtivé dcery a celá ta pohoda, která vystupuje z plátna. Hudebních čísel není mnoho. Ale když přijde jejich čas, tak režisér velmi šetří střihem, záběry jsou skutečně hodně dlouhé, ničím nerušené, kdy většinou používá amerického plánu a své postavy zabírá po kolena. Jeho scénografie je nenáročná, velmi přirozená, nějakých honosných tanečních čísel se zdaleka nedočkáme - ostatní účinkující se pouze pohupují, hází rukama a zasněně se usmívají. Jejich občasná neobratnost pak jen zvyšuje půvab celého filmu. Jde o neuvěřitelně laskavý muzikál, Judy Garland jen září a celé to drží příjemně pohromadě. (08.01.2006)

Jakkoliv miluji Judy Garland, saintlouiská idyla, natočená ve čtyřiačtyřicátém jako nostalgické ohlédnutí za věkem prosperity, bezpečí a plodnosti v metropoli rasistického Missouri, mně již při prvním zhlédnutí přišla spíše umlouvající než útěšná. Vytrvalé vyprávění o dávných jistotách pěstovaných souběžně s prvními semínky války sice prokládají opravdu krásné písně, pokojný kolorit kolébá lépe než houpací křeslo, ale ta vyhlášená hřejivá deka kouše. Vzdor dílčím anekdotickým epizodkám, zvláště těm rodinným, ryze minnelliovským, jsem nepřestával myslet na poměr mezi válečným podnětem k natočení této reminiscence a zamlčeným impulsem k boji vyhlášeným maloměstskou divadelností, zde nahlíženou jako vkusná bělošská konvence. (27.10.2017)