Příliš osobní známost

Režisérka Marta Ferencová je nepoučitelná. Opět cpe do svého filmu šílené herecké akvizice. Minule to byla polská krev, nyní herecká "esa" z Balkánu. A navíc jsou strašlivě nadabována. Magazín Hrom pro ženy je vrchním producentem filmu, takže dějově se musí řešit a probírat prakticky vše, co trápí současnou ženu - (komplikované) vztahy, rozvod, nevěra, opuštěnost, druhá míza, (ne)vyrovnání se s úmrtím bližního, nechtěné těhotenství, alkoholismus partnera i pálení vaginy (po koitu). A v popředí tohle všechno zažívají Hřebíčková, Dyková a Balzerová. To jsou přece kvalitní herečky a nezaslouží si k nim cpát hnusné a nezajímavé neherce z Jugošky. Aha, tak nám vznikla produkční družba s Jugoškou, takže bylo nutné dosadit tyto "skvosty". Komediálnost celého filmu na sebe vzala Tatiana Dyková, její vztahová linie s malířem je až ztřeštěně pojatá a její vyobrazené souložení je úsměvné. Zbytek filmu je v podstatě pojatý na vážnou až dramatickou notu. Petra Hřebíčková potkává svoji osudovou lásku, mladého vdovce s malou dcerkou, který má k ruce agilní tchyni, načež postarší tchyně chvíli prudí, ale novou známost svého zetě posléze přijme. Jen těžce se vyrovnává s odchodem své dcery do věčných lovišť povislých ptáků a varlat, ovšem i ji přepadne láska, v divadle, kam pravidelně chodí na koncerty, a zasouloží si, to pochopitelně až doma, ne v tom divadle. A celé to má takové to ženské vidění věci, naivně jednoduché vybruslení z problémů, takže všechny životní peripetie ženských hrdinek, jakkoliv strojené vážně i nevážně, nakonec vykrystalizují tím správným/ ideálním směrem. Ferencová dělá stejné tvůrčí chyby, jako v jejím předchozím snímku "Všechno nebo nic", není ideálně režijně zručná a oba své snímky zaštítila spoluprací se scenáristkou a spisovatelkou Evou Twardzikovou. Jen tentokrát už film poněkud efektně zdramatizovala, takže partner Hřebíčkové má nenadálé problémy s alkoholem, poté, co ho podvedl společník z jeho firmy, Dyková načapá svoji lásku při nevěře a Balzerová se utápí v žalu nad smrtí své dcery do doby, než si po letech zase vrzne. A divák je šťasten, že to ve zdraví přežil, navíc se těší, s jakým dalším nepodařeným hereckým importem Ferencová dorazí příště. Tohle je prostě jeden z těch lepších počinů, které zrežírovala. 6/10 (29.07.2020)

Stejný začátek, podobný průběh, totožný konec. Proč musejí být všechny tuzemské kousky daného žánru téměř stejné? Tenhle alespoň zpočátku vykazuje jisté naděje, že by to mohlo být jiné. Není. Vztahové peripetie řeší Tatiana Dyková a Petra Hřebíčková, ženy středního věku, kdy jedna zrovna zjistila, že bude tou, kdo uvidí synka jen o víkendech, a druhá přes roztomilou holčičku poznala (zdá se) vysněného partnera. Vdovce. Webdesignera, který na obchodní schůzky právě svou roztomilou dcerku vodí. Brzy bude mezi nimi vše zalité sluncem. A romantickým sexem. Ovšem podvodem společníka přijde náš vdovec o miliony, sklouzne k ufňukanosti a litování se. A k chlastu. Naštěstí je tu chápavá tchýně (která měla s novou přítelkyní pochopitelně zpočátku problém) a kamarádka Táňa, která teda taky řeší nový vztah s věčně nadrženým žárlivcem, ze kterého ji neustále bolí vagína. Áááááá („Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno.“). A ještě ke tchýni ztvárněné Eliškou Balzerovou. Naši ústřední hrdinku nemusí, chová se docela děsivě, ovšem pak přijde písničková montáž (během filmu ji vytrpíme víckrát) bez dialogů, během které se z Hřebíčkové a Balzerové stanou nejlepší kamarádky. Brrrrr. A Balzerová ještě potká bohémského důchodce na hezké chvilky ve dvou. Aby jí to nebylo líto. V předchozím projektu slovenské režisérky Marty Ferencové Všechno nebo nic jsme rovněž sledovali dvě dámy hledající chlapa. Ovšem ty na to šly hodně prapodivnou cestou. Tyhle dvě jsou přímočařejší, a tak nějak uvěřitelnější. A to docela dlouho – až do prvního vztahového klopýtnutí. Tvůrci se pokoušejí o romanci a komedii, nejde jim však ani jedno. A znovu naplno ukazují bolesti tuzemského filmu. Chybí vtip, chybí dílčí pointa, chybí solidní příběh. Jakmile se totiž objeví problém, cesty z něj jsou mdlé a málo uvěřitelné. Vrcholem je kupříkladu večeře dcerky – nové mamky – nalitého tatíka, který přichystá nepoživatelné jídlo, a chová se jak kokot. Jenže nejen on. V tu chvíli je jasné, že označení komedie je výsměch. O vztazích se rovněž nic nedozvíme, navíc linie Dykové je prakticky zbytečná a výplňová. Od filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, bych čekal mnohem mnohem víc. A ne pouze naprosto otřesný dabing jak z jihoamerické telenovely. Minule totiž Ferencová a její tým sáhla po Polácích, i nyní se musela v případě tří hlavních mužských představitelů podívat za hranice. Asi nemáme kde brát. Za mě hlavně bídně napsaný žánrový guláš. Přesto dvě a kousek. (29.06.2020)

Ze začátku se film jevil, že by možná mohlo jít o celkem zábavný ženský humor, ale posléze se to změnilo v oplzlou bezduchou jebačku, kde vlastně šlo především o sexuální vtipnost (trapnost), kterou si postarší herky kompenzují svojí vyčpělost. Kdežto přišel zlom, kdy z jebačky se staly plky a narvali tam příběh trpící holčičky po smrti matky, kdy se jí snaží najít náhradnici ze střídačky vysloužilých ne moc použitých žen, kdy se vztah zesere a dítě zase trpí. Hra na emoce funguje asi jednou za celý závěr filmu, kdy se člověku zželí malé sympatické holčičky po hádce bývalých souložníků. No a jak to tak u našich filmů bývá, konec jedna velká šťastná famílie. Rozjezd dobrý, dojezd už ne tak dobrý. Chtěl jsem dát slabé 3*, ale 2* musí stačit. (26.04.2021)

Když jsou to Jugoši, naučte je česky. Nebo jim napište roli cizinců co se učí česky. To zní naprosto příšerněěěěě! Blažek promluvil a já utíkám (ne kvůli němu, je výborný dabér, ale kvůli těm pokaženým postsynchronům). Mimochodem ten film existuje v české a slovenské stopě, když zkusíte Hřebíčkovou nadabovanou do slovenštiny, tak prchnete taky. To už jsme tak v prdeli, že si musíme překládat slovenštinu a naopak? Ovšem výběr jugoslávských herců kvituji, lepší než se pořád dívat dokolečka na okoukané tváře Rašilova, Vašuta a já nevím kdo ještě tyhle typy hraje. Vidět Dykovou v plavkách je fakt zážitek, palec dole. (15.05.2020)

Přemýšlela jsem, zda tomu dát 3 nebo 4 hvězdičky. Film jsem viděla v rámci Dámské jízdy, takže jsem čekala oddychovou komedii, nad kterou pak mávnu rukou, ohodnotím to jako průměr a bude konec. Ale tohle ne. Tohle se mi drží v hlavě už zatraceně dlouho a pořád nad tím přemýšlím, co jsme to sakra viděla? Začátek je trochu pomalejší na rozjezd, ale díky Vilhelmové se občas zasmějeme a v některých situacích se i najdeme. Pak na plátno přichází dokonalá Eliška Balzerová a světlo reflektoru se obrací k ní a k malé dětské herečce v roli Terezky (opravdu úžasně a přirozeně zahrané!). Do první půlky je to oddychová komedie, ale pak přijde na řadu komplikace v životě a komedie se změní v drama tak nečekaně, že mě to až zaskočilo. A věřím, že na všecny diváky v sálu to fungovalo skvěle, ten šokující převrat musel zaskočit snad každého. Jedná se o silné emotivná drama, které hodně překvapí. (17.01.2020)