Dycky Sunderland - Série 3

Nie, že by som konečne úspech Sunderlandu neprial, akosi som ho však nedokázal plne precítiť. Všetko v tejto sérii je totiž veľmi skratkovité, uponáhľané a zjednodušené, stopáž 2 hodín je žalostne málo. Ak by som to bral ako dodatok k 2 sériám, tak fajn. Ak by som nato nahliadal ako na plnohodnotnú sériu, tak je o triedu slabšia než prvé dve. 3* (21.02.2024)

Po tom čtyřletém půstu jsem si napřed poctivě sjel první dvě série znovu, abych byl nakonec tou třetí spíš nemile překvapený. 3 díly jsou fakt málo. Jede se tu možná až moc v kvapíkovém tempu a přitom si mi zdá, že se nic moc člověk nedozví. Teda až na fakt, že se tu jedná už o další změnu majitelů (kazdá série jiný vlastník, manažer, trenér) a vztah si tu vlastně člověk může udělat jen ke kuchařce, která zůstala asi jediná z první série. 6/10 (18.02.2024)

Táto séria ma trošku sklamala, zrazu sa vhuplo do deja. Iný manažér, nový majiteľ, hráči. Neprehľadné a krátke. Mohli spraviť jednu časť hlbšej rekapitulácie čo sa stalo od poslednej série. Potom sa skočilo na polsezónu a zrazu finále. Mohli určite spomenúť že tam hral Defoe, solídna postava anglického futbalu.. Extrémne krátke, zaujímalo by ma prečo iba 3 časti po rokoch? Či čakali na Roya Keana? Každopádne posledná časť to zdvihla pocitovo hore, priniesla emócie radosti aj smútku... Celkovo je tento počin nadštandardný a rád som sa na to pozeral. (29.04.2024)

I třetí série, která je tentokráte podaná divákovi pouze ve třech epizodách, mě stále baví. A ani zdaleka není podmínkou být fanouškem Sunderlandu alias černých koček. Stačí sledovat místní, jejich vztah ke klubu, propojení s týmem, a uvědomit si, jak velkou část jejich života tvoří fotbal a fandění jejich oblíbenému týmu. (25.02.2024)

U řeky, na které se stavěly lodě, se pořád hraje bojovný fotbal a ještě alespoň jednou se o něm udělal dokumentární seriál. Bohužel jde tentokrát spíš o minisérii, která to, co mě vždycky bavilo nejvíce, tedy vzestupy a pády tabulkou napříč celým ročníkem, vměstnává přibližně do poloviny jediné epizody. Zbytek je věnován dalším víceméně anonymním obyvatelům a samozřejmě i oněm vymodleným zápasům o všechno. Jedná se tak o zdaleka nejslabší kapitolu sunderlandské kroniky, která většinu času působí vyrobená až trochu na sílu a čistě pro potěchu naléhajících fanoušků, což mě těší. Bohužel radost z tvorby je na první i druhý pohled pryč a body získává jen síla sportovního sentimentu, překvapivě přirozený pocit logického uzavření cyklu a zvrat, který by ve filmu působil přehnaně, ale tady ho napsal sám život. (12.04.2024)