Tate no júša no nariagari

I přesto, že jsem velkým zastáncem toho, že film by se neměl hodnotit podle knižní předlohy a stejně anime by se nemělo hodnotit podle mangy, ale tady si to prostě nemůžu odpustit. V manze celý příběh šlape o něco lépe a atmosféra je poněkud temnější, což z toho dělalo přívětivý seinen kousek. V anime se bohužel dostáváme do odlehčené problematiky a tak trochu shounen světa, což mi připada jako obrovská škoda, proto tedy ta mě 7/10 (15.05.2019)

Anime, u kterého jsou nejsilnější první čtyři epizody, které jsou fakt emocionální nálož. Pak se ale bohužel postupně jaksi rozplizne v sérii nikam nevedoucích akčních dobrodružství, která jsou postupem času čím dál méně zajímavá. Dokud se těží ze situace neprávem očerňovaného hrdiny, je to pořád ještě dostatečně dramatické a poutavé, ale poté, co dojde k jeho očištění, ukáže se určitá nedomyšlenost směřování celého příběhu. Hrdina už jenom leveluje, vztahy se nemají kam vyvíjet a svět kolem něj je očividně jen narychlo nahazovaný. Navíc je kromě hrdinova harému většina vedlejších postav buď nesympatická, nebo jedná úplně nepochopitelně nelogicky (např. královna). Nicméně pořád se něco děje, kresba je velmi povedená a dokoukat se to dá snadno. (16.12.2020)

Konečně jedno velmi povedené anime fantasy, které ke konci dojelo na předčasné opuštění replikace úvodní negativity a pesimismu. Příběh Naofumiho, nenáviděného hrdiny, který nemá nic zadarmo, je svěží svou zatrpklostí, pohrdáním ctností a zdařile modeluje krutou nespravedlnost života. Budete se s ním vztekat nad nepřejícností okolí, utíkat z míst, kde se o Vás šíří neutuchající pomluvy a prát se s osudem, který Vám narozdíl od ostatních hrdinů dal mnohem podřadnější nástroj k boji. Vskutku mě bavilo nahlížet do pohnutého charakteru nevěřícího antihrdiny a líbilo se mi, že jeho ustálená, ale vzácně se projevující lidskost dostávala konstantní nášup jak od bandy zlosynů v temné uličce. Z tohoto důvodu Naofumiho kyselost a znechucení byla polovinu seriálu věrohodná a vhodně doplněna konstrastujícím pozitivním duem až přespříliš charakterně dokonalé Raphtalie a dětinské Filo. Ke konci zjistíte, že celý děj má i hlubší mytologické kořeny a jsem nadšen sám sebou, že Penkinovu hudbu poznám už z prvních tónů. Tak co je špatně? Cítím se trochu jako kazisvět, ale přál jsem si sledovat utrpení hlavního hrdinu déle. Na můj vkus to grillování nebylo dostatečně dotažené a ve chvílích, kdy se ani to nedělo, tak se neštastně fillerovalo. 2/3 anime máte pocit, že to není jen o naší skupince a i ostatní hrdinové pracují na svém vývoji vzhůru s různorodým posláním, aby na samém závěru se navrátili do arhcetypů spíš podřadnějších a tupějších klíčenek. Následně se začneme spíš soustředit na shounenovské množení schopností, jejich adekvátně nuzné pojmenování a rozléval se ve mně neblahý pocit, že hlavní hrdina je otravně nepřemožitelný. Proč být generický jako jiné konzumnější isekaie? Asi jsem si sám odpověděl. Je to ale pouze na škodu, protože Shield Hero rozhodně mířil k vyšším metám. Co ale není, může být a dalším sériím pravděpodobně příležitost dám. Těsně nedosažené 4* (18.01.2022)

Tate no Yuusha no Nariagari je anime typu isekai, kedy sa hlavný hrdina ocitá v novom svete a v ňom musí prežiť, alebo inak povedané prenesený do nového sveta. Siahodlhé komentáre napísali kolegovia a ja vlastne neviem čo si mám Shield herovy myslieť a to hlavne z dôvodu, že niektoré situácie a hlavne dôvody niektorých záporných hrdinov sú zámerne hlúpe až groteskné, ale anime sa v tomto snaží pôsobiť naozaj vážne a tak sa chová v jednotlivých interakciách medzi hrdinami. Jedna scéna všetci neveria Naofumimu (ako to mám vyskloňovať?) a hneď v zapätí ploché postavy, jeho akože silnejších spoločníkov sú odrazu s ním a táto plochosť chovania postáv a to, že tie tam vlastne ani nemusia byť je zbytočným neduhom tohto anime. Špeciálne hlúpa a naivná postava Motoyasu Kitamura mi naozaj liezla na nervy on vlastne bol niečo ako dieťa, ktorého všetci vedeli ovplyvniť podľa toho ako blízko sa pri ňom nachádzali a ostatní hrdinovia hovorili veci raz tak a raz tak. Proste veľa postáv je absolútne v tomto anime zbytočných, až rušivých a celkový obraz o Naofumim je vytvorený absolútne trápne. Za to ženské postavy ako napríklad Raphtalia sú oveľa kvalitnejšie a tým vo veľa situáciách ničia premisu toho, že ženské charaktery v takýchto anime sú len do počtu v tomto prípade sú do počtu všetci "hrdinovia zbraní". Ženské charaktery sú kvalitnejšie ako mužské celkovo. Čo ďalej môžem vytknúť je absencia rozvinutej politiky, kde by sa dali zámery jednotlivých vladárov lepšie vysvetliť, alebo politika medzi jednotlivými kráľovstvami, by do príbehu vnukla to čo tam je potrebné. Inak v konkurencii iných isekai je Shield Hero pozerateľný a bavil ma a teda ho odporúčam, keď budete súhlasiť s neduhmi, ktoré som spomenul a budete akceptovať aj to, že ku koncu dochádza anime dych (kvalita ide jemne dole). (22.04.2021)

Štítového hrdinu budem mať vždycky uloženého v pamäti ako seriál, ktorý mal spočiatku obrovský potenciál, no postupne upadol do akejsi nižšej hladiny priemeru. Ono prvé štyri epizódy vyzerali veľmi nádejne - intrigy, klamstvá, podrazy, falošné obvinenia a podobné veci sa v animovaných sériách zo západu zvyčajne veľmi často nevyskytujú, takže som bol spočiatku veľmi nadšený, ale zhruba od nejakej piatej epizódy seriál začal upadať do žánrových stereotypov, pričom už šiesta epizóda ma už utvrdila v tom, akou cestou sa bude film uberať a o kvalitách série som bol teda presvedčený už v tejto chvíli. Chýb sa tu nachádza mnoho, ale nechcem sa zameriavať na každé jedno negatívum, ktorým seriál trpí (ono väčšinou to sú podstatne ľahko zanedbateľné veci, ktoré nemusia mať nijaký zásadný vplyv na plnohodnotný zážitok). Miesto toho však spomeniem môj najzásadnejší problém, ktorým sú postavy. Ono ja si len sťažka dokážem užiť seriál, v ktorom je doslova každá postava (s výnimkou hlavného hrdinu) dement alebo objekt fanservisu. Je okej mať v seriáli zápornú postavu. Je okej mať v seriáli neutrálnu postavu. Je okej mať v seriáli postavu, ktorá tam je len preto, aby vo vás vzbudzovala nenávisť každú epizódu vkuse. A je úplne okej dať do seriálu nejaký ten odľahčujúci prvok (Filo), ktorý vám spríjemní zážitok a na chvíľku vás zobudí počas toho, ako umierate nudou. Ale nič z toho nie je okej, keď žiadna z týchto postáv nemá žiadny hlbší charakter, rozvoj, motív alebo čokoľvek, čo z nej skrátka robí dobre napísanú postavu. O to horšie je, keď žiadny hlbší charakter, rozvoj, čokoľvek, ale hlavne MOTÍV nemá záporák. V takomto prípade považujem scenár za veľký neúspech, keďže ma nedonútil znenávidieť si postavy (alebo skrátka vo mne vyvolať nejakú emóciu, keď sa zobrazia na plátne), ale rovno všetkých autorov. Nemám rád, keď je nejaký seriál alebo akékoľvek iné médium spravené kvôli zisku, ktorý je zároveň najvyššou prioritou pre tvorcu. Uráža to nie len mňa, ale taktiež aj skutočných umelcov, ktorý do svojich diel vkladajú svoje emócie, fantázie a skrátka svoju dušu. Nechcem ten seriál hodnotiť nejako zle, ono epizódy 1-4, 13-15 a 21-25 sa páčili aj mne, ale všetko ostatné je len zbytočná vata, nekvalita, nuda, stereotyp a stále to isté dookola. Neviem ani prečo píšem takto (ne)zaujato, keď je to v rámci možností objektívne stále minimálne priemerný seriál, ale asi to je tým prvotným sklamaním, ktoré nejako nemôžem vypustiť z hlavy. Tak či onak, ak by som mal seriál niekomu odporučiť, tak jedine fanúšikom anime, v ktorom sa hlavný hrdina ocitne v novom svete, kde je OP a nikto mu nesiaha ani po kolená. V porovnaní s bežnými sériami tohto druhu je Shield Hero vynikajúca záležitosť, ktorá sa síce nerovná Re:Zero, ale je možno o úroveň vyššie než adaptácia Overlorda a hravo strčí Sword Art Online a podobné odpadky do kapsy. Kto však hľadá inteligentný politický seriál s prímesou fantasy, ten musí zájsť niekde inde. (25.01.2021)