Muž, který stoupl v ceně

Jak je známo některý díla stoupnou v ceně až po smrti autora. Stejně tak je tomu v tomhle případě. Jenže v tomhle případě je dílo vtetováno na zádech J. Kronera. Problém je v tom, že veškerý díla autora po jeho smrti patří galerii. Pro milovník absurdností povinnost. Za mě je to dílko kde je absurdnost dovedena k dokonalosti. (04.03.2023)

Víc než příběh človíčka, který si skočí na skleničku a vrátí se po třech dnech jako umělecké dílo, mě nadchla ničírna bankovek, kde jsou zaměstnanci hodnoceni podle toho, kolik toho zničí ("Vy jste dnes málo zničil." "Já vím, já budu ničit přesčas."), a čas od času se někdo zblázní ("Ne, já nejsem poctivý. Já si to doma slepím.") (05.05.2012)

Je pan Benda člověk nebo obraz? 1) 25letý novovlnní scénárista a režisér Jan Moravec (během normalizace režisér dabingu, po sedm let druhý manžel Marty Kubišové) se touto kafkovinou zapsal do českých filmových dějin. 2) Ničírna bankovek, cesta hlavní postavy na Golgotu (rozuměj do galérie) s křížem včetně klopýtnutí a pádu, soudní přelíčení, scény z psychiatrické léčebny i závěrečné podobenství se ZOO jsou, alespoň pro mě, vrcholné okamžiky filmu. 3) Snímek zobrazuje režimem vyžadovanou konformitu a v rámci možností, které doba dává, vyjadřuje pomocí podobenství obecný zmar. Jsem teď nový ředitel galerie. Můj předchůdce se nepohodl s vrátným. 4) Za zmínku stojí výborné herecké obsazení, zejm. 43letého Jozefa Kronera v titulní roli. (18.03.2015)

Příjemně absurdní, ale nanejvýš příjemné, výš ne. Pozvolný sled navazujících gagů a zápletek, z nichž některé jsou přinejmenším brilantní. Pro mě to šlo prudce vzhůru s nástupem nového pragmatického ředitele galerie - manažera ranaře, před kterým musel hlavní hrdina prchnout do reálného světa - do lesa k potoku. Tohle by měl znát každý zaměstnanec :) Do lesa za vámi šéf nepřijde - pokud nepracujete v lese ovšem. Slovy pozdějšího ředitele galerie "Takový slušný člověk a on ukradne obraz z galerie, kdo by to do něj řekl?!" (03.09.2012)

„Záda si nesmím mýt, bude mi je udržovat restaurátor.“ Ve filmu je to podobenství na tehdejší dobu a její řekněme praktiky cítit velmi dobře, stejně tak pro (poučeného?) diváka není těžké pojmenovávat si jednotlivé jevy, které v sobě snímek ukrývá. Ale na druhou stranu s tím nestojí a nepadá fakt, zda si film užijete. Na takhle absurdní, mrazivou ovšem zároveň i velmi vtipnou hříčku člověk nenarazí každý den. Já se u jejího sledování smál hodně a často, těch zapamatování hodných situací a hlášek je v ní obsaženo nemálo. Namátkou třeba obrácení rolí hostitele a hosta, želva, co nenechává svého páníčka umýt obě nohy najednou, armáda psychiatrů, soud a „vykonávání“ rozsudku, pasáž z vězení a mnoho dalších momentů (včetně konce), které mě dost pobavily (ta hořkost se dá celkem dobře vytěsnit, pokud se na ni vyloženě nesoustředíte). Pár míst je trochu slabších, každopádně silné 4* s radostí dám. „Já ti ustelu…“ - „Kluky dej na studie a vyber jim hodné nevěsty, možná, že by jedna stačila. A jděte rychle, už mi jede vlak!“ (09.02.2017)