VOD (1)
Série(2) / Epizody(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(více)Videa (3)
Recenze (57)
Nicky z OITNB a Peter z Chicago Fire zažívají časovou smyčku. Do seriálu jsem šel kvůli Nicky a o ději jsem nic nevěděl, ale při sledování jsem si vzpomněl na Day Break, kde hlavní hrdina stále prožívá stejný den. RD není špatné, má pár slušných momentů, ale celkově mi tam něco chybělo a tolik jsme se nebavil. O to víc jsem ale dostal chuť si zopakovat Day Break, už je to nějaká doba, co jsem to viděl a ten seriál se povedl. 65% ()
1. série - 55% - Jedna z nejlepších zápletek pro samostatnou epizodu nebo film, tedy časová smyčka, je v poslední době podezřele nadužívaná a Russian Doll dělá od samého začátku všechno, aby diváka natěšeného na časohrátky odradila. Ničím neosvěžený námět, nepříliš sympatická hlavní hrdinka, absurdně protivné vedlejší postavy a hromada prázdných řečí, které jen ředí už tak dost nevýrazné a stokrát viděné pokusy o vytěžení námětu. Nebýt sezóna tak krátká, zvažoval bych oproti všem svým zvyklostem seriál nechat plavat. Naštěstí se do děje včas přimíchá sympaťák Alan, Natasha Lyonne potvrdí dramatický i komediální um a poslední dva překvapivě napínavé díly mě zastihly nepřipraveného natolik, že jsem hlavním charakterům nepokrytě držel palce. I proto nechápu, že hvězdná parta scénáristek dobrovolně balancuje na hraně neúspěchu ve snaze přijít s další várkou (nebo dokonce várkami) epizod. 2. série - 20% - První sezóna vzala všechno zábavné z časových smyček, ta druhá bere všechno zábavné (a bohužel i veškerou zákonitost) z časového cestování. Nevěřil jsem, že se tu ledabyle vtipkuje o druhé světové, o mateřství, o drogách, hlavní hrdinka se tváří pořád stejně nad věcí (i když k tomu nemá sebemenší důvod a často se přetvařuje jen sama před sebou) a ještě se mě někdo pokouší přesvědčit o smysluplnosti všeho přeskakování. Alan je degradován na figurku, která se jen zmateně ptá na to, co se děje a ve většině případů je mu odpovědí "Já nevím." nebo "Děláš si srandu?". Zkrátka volba pokračování metodou pokus-omyl, která dokazuje, že některé minisérie těžit nikdy nepotřebovaly. ()
Tohle téma už bylo na plátně tolikrát zpracované, že to fakt už není zajímavý. Charakter postavy taky originální není (hned jsem si představila třeba hlavní postavu v Blacklistu, úplně stejně napsaná), a ten “mysteriózní” děj, kterej vlastně vůbec není vysvětlenej a nedává smysl, mě k tomu teda naštval ještě víc. Komedie to fakt není, je tam spousta napůl trapnejch hlášek, který svůj peak měly možná před dvaceti lety, když ještě někdo třeba věděl, kdo je Nick Cave. Celkově se to snaží být něčím, čím to není. Dokoukala jsem to 1,5x zrychleně, protože Netflix to rychlejc neumí. Nevím, proč si sama sobě způsobují takový utrpení. ()
Perfektní zpracování oblíbeného námětu o časových smyčkách a prožívání jednoho a toho samého dne stále dokola. Kupodivu to nepůsobí vůbec repetetivně, tvůrci zkoumají dlouhou řadu zákoutí, která podobný námět nabízí, takže seriál nezačne ani na chvilku nudit. A kolik se tu vystřídá nálad! Začne to jako přisprostlá komedie ze života newyorských ochlastů, postupem času ale atmosféra zhoustne, takže třeba sedmá epizoda už je skoro regulérní psycho horor. Hlavní postava na prvý pohled nesympatická cynická fuchtle, seriál ale postupně odkrývá její lidské stránky a v závěru už jí nelze než fandit. ()
Když jsem se dozvěděla, že námět seriálu je o časových smyčkách, řekla jsem si: "super, to musím vidět".. ale nakonec jsem to ani tak vidět nemusela. První tři díly jsou naprosto otravně zdlouhavé, pak se to trochu rozjede tím, že se tam začnou dít nějaké nesrovnalosti, a objeví se postava Alana, která tomu celému také přidala na zajímavosti. Ale celý seriál je jen o jednom a tom samém dokola. Myslím si, že to šlo určitě ještě nějak okořenit. ()
Galerie (145)
Photo © Netflix
Zajímavosti (4)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
Reklama