Black Mirror: Bandersnatch

Jediné, čo v tomto príbehu oceňujem, je tá toľkokrát spomínaná interaktivita. Určite musí to byť skvelý pocit mať akože dej vo svojich vlastných rukách. Hoci som nezažil túto verziu, je to veľký krok vpred. Hodnotím však v rámci deja a pútavosti. Tá absurdita ktorú Black Mirror bežne nosí tu bola zachovaná, nebol to však jeden z najlepších príbehov série. A ako som sa vlastne dozvedel, celkovo dej divák i tak nemôže ovplyvniť, pretože to smeruje k jednému a tomu istému koncu. Film je v jednej slučke s rovnakým záverom, v tom sa stráca jeho čaro. (05.01.2019)

Jako musím říct, že mě to zklamalo, čekala jsem, že když se spojí interaktivní film, Netflix a Black Mirror, vyleze z toho něco epickýho. Ale nestalo se tak. Za svůj život už jsem pár těch interaktivních filmů viděla, takže mám s čím porovnávat. Žádnej teda nebyl celovečerní a chápu, že když to nemá patnáct minut, ale hodinu a půl, tak to dá o mnoho víc práce, ale možná bych upřednostnila patnáctiminutovou verzi, kde mají vaše rozhodnutí na děj nějakej skutečnej dopad. U tohoto filmu máte ale jen iluzi svobody (což sice krásně koresponduje se životem hlavního hrdiny), ale je to neskutečně otravné. Dějová linka vás totiž neustále svádí na jednu a tu samou cestu a přestože se ve filmu vyskytuje několik konců (více či méně podobných), stejně máte pocit, že jen jeden z nich je ten správný a jste nuceni se k němu probojovat, ačkoliv musíte udělat rozhodnutí, pro která byste se jinak nerozhodli. Bez toho ale nemáte pocit toho správného ukončení a bude vás to vnitřně hryzat. Jenže když k tomu konci nakonec dojdete, stejně vás to vnitřně neuspokojí, naopak, akorát vás to naštve a budete si vyčítat, že jste ten čas tomu věnovaný mohli strávit jinak a lépe. Místní vysoké hodnocení nechápu, mám pocit, že půlka hodnotících se s interaktivním filmem setkala poprvé a tak tam napálila pět hvězd, protože je to přece něco nového, hrozně průlomového a navíc je to Black Mirror, že jo, tak tomu těch pět hvězd napálíme, protože je to hroznej hype (a to nemám nic proti Black Mirror, naopak, je to jeden z nejlepších seriálů co jsem kdy viděla). Ti uživatelé, kteří hráli třeba Heavy Rain ale asi úplně spokojení nebudou, protože jsou přece jen zvyklí na úplně jinou ligu. (08.01.2019)

Black Mirror Bandersnatch je interaktivní film, kdy v určitých rozhodnutích jednáte za hlavního hrdinu vy, pomocí klávesnice. Jemu se poté podle toho, co vyberete, mění psychická stránka a celé jeho chování. Začínáte od malých nepodstatných věcí, jako je výběr vloček ke snídani nebo jakou hudbu si pustit na cestě autobusem. Příběh postupně graduje a může to dojít tak daleko, že si hrdina uvědomí, že je někým ovládán. To teprve začíná sranda, protože rozhodovat se, jestli má před svojí psycholožkou vyskočit z okna, nebo jí zmlátit pomocí karate kopů, nemá ve filmu obdoby. Vaše rozhodování je ovlivňováno cestováním časem, při kterém postupně získáváte informace potřebné pro další postup v ději, který pomáháte vytvářet. Takže jestli do teď nemáte Netflix, založte si účet, protože tahle interakce jinde fungovat nebude … 8/10 (28.12.2018)

Úplně na začátek bych chtěl upozornit, že nehodlám spoilerovat děj. I tak doporučuji nejdříve Bandersnatch vidět a až pak číst komentáře včetně mého... ...Bandersnatch je rozhodně zajímavé dílo, které stojí za pozornost. Technicky funguje perfektně, ale rozhodně bych ho neoznačil za nějaký etalon pokroku. Možná i proto, že jsem před sledováním hrál hru od studia Telltale, které podobné zážitky přináší už dlouho. ...Očekával jsem, že se B. bude držet víc "při zemi". Linie s "hlavní" pointou je zajímavá, ale hned několik možných vyústění je na můj vkus opravdu šílených a hlavně nepředvídatelných. ...Ve výsledku mi tak přišlo, že B. je spíše o tom "vyklikat si všechny možné konce" než si užít film, do kterého můžu zásahy s nějakým citelným dopadem. (08.01.2019)

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)