Babička

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. (04.01.2008)

Krásné a dojemné, také velmi idylické a zároveň silně emotivní provedení babičky, jež sice má více dramatického ztvárnění a možné méně přesné vůči předloze, ale zaujme velmi nádhernou spíše melancholickou až dramatickou hudbou Fischera, naturalistické natočení některých scén a zároveň i hezkou barevností. Hodnocení: 80 % Jde o klenot mezi českými filmy. (23.03.2020)

O něco méně zdařilejší zpracovaní klasické knihy, kde mě osobně spíše ruší známé tváře v předních rolích. Jarmila Kurandová odvádí výrazný výkon, stejně jako mladá Libuše Šafránková. Avšak oproti prvnímu černobílému zpracovaní, při vší úctě k Viktorce Jiřiny Štěpničkové, zde bohužel již zesnulá Libuše Geprtová předvádí svou životní úlohu, ve které se zobrazuje veškerá rozervanost, zoufalost a neštěstí Viktorčiny osoby. A Petr Čepek je rovněž pro roli myslivce jako stvořený, stále si doma říkáme, že je rovněž škoda jeho předčasné smrti. A vzpomínkové scény na válečnou bitvu a její konec s působivou hudbou mají stále neskutečnou sílu. (23.03.2010)

Takhle to uměl jen pan Moskalyk, vše dotáhnuté do dokonalosti...herci, hudba, výprava, scénář, atd. Prostě vše jak má být, každé slovíčko na svém místě, nic nechybí, nic nepřebývá. Životní role Jarmily Kurandové, její výkon ač se zdá být nenápadný, je úžasný a plný citu. Ostatní herci také znamenití, Geprtová, Šafránková ad. Nejpovedenější zpracování nesmrtelné Babičky nesmrtelné Boženy Němcové. Vždycky mě dojme a vždycky potěší. (06.07.2010)

Jak už jsem psal v hodnocení filmu Babička z roku 1940: „Babička je jednou z nejpřeceňovanějších a nejvíc vnucovaných knih povinnou školní četbou. Proto jsem se dávno zasekl a nikdy si ji nepřečetl…  „ To stále dodržuji. Jen jsem se mrkl i na další filmovou adaptaci. Srovnání filmů se tak nabízí. Terezie Brzková pro mě navždy zůstane tu nejznámější filmovou babičkou, také pro další role babiček v jiných filmech a pohádkách. Jarmila Kurandová ve filmu z roku 1971 ovšem zahrála babičku rovněž skvěle a nelze jí nic vyčítal. Příběh je dostatečně známý a také není potřeba jej rozebírat. Vlastně se divím, zda je nutné se u téhle látky pouštět do nového zpracování. Hlavní změna je zejména to, že přibyla barva. :-) Z hlediska filmového zpracování byla pak viditelná snaha tvůrců druhou půlku umělecky ozvláštnit. Příběh se přestal odehrávat lineárně, dějová linka začala přeskakovat, současnost se střídala s minulostí a přibyly snové sekvence. Popravdě mi to moc nesedlo. Podobné experimenty se do žánru poklidného vesnického románu nehodí. (22.10.2022)