Dita Saxová

Přídavek od Moskalyka k české nové vlně. V kontextu neobyčejně originální a různorodé české tvorby šedesátých let nepříjemně průměrný vyprávěčský styl a unylé tempo. Zdálo by se, že Lustig podílející se na scénáři je jistotou, ale mám pocit, že to lehce skřípe i tam. Jakoby si nedokázal přesně ujasnit styl a obávám se, že mnoho diváků jeho apel nezachytí. (23.03.2006)

Kdepak, ani síla tématu mě nepřinutí jít na 3 hvězdičky. V první řadě v případě Dity Saxové selhal casting, protože Krystyna Mikolajewská po většinu času působí jak leklá ryba nebo spíš jak loutka. Snad to byl i záměr, ale v mém případě nepadl na úrodnou půdu. Film pak (ale nejen díky ní) působí chladně a odtažitě. Režie Antonína Moskalyka mi připadá mdlá a ani Arnošt Lustig si podle mého nevybral nejlepší den. Pár vedlejších postav podepřených osvědčeným herectvím Růžka, Högera a dalších to nezachrání. Snímek na mě působil tak nějak uměle a určitě se u nás najde celá řada filmů, které kinematografii 60. let reprezentují mnohem líp. Určitou přidanou hodnotou je vidět přední herce v době jejich mládí. Celkový dojem: 40 %. (05.01.2017)

Preniknúť do hĺbky Moskalykovho psychologického filmu je podobne náročné, ako preniknúť do duše človeka, ktorý prežil iný typ utrpenia a ešte v rámci druhej svetovej vojny hroznejší, ako jeho okolie. Dita uňho hľadá pochopenie, priateľstvá a lásku. Všetko sa však zdá povrchné, závisť vzbudí aj obyčajná kúpa drahéhé náramku. Nechápavo pozerá na kamarátku, ktorá sa vydáva čisto z rozumu a divák v tom môže vidieť paralelu s koncentračným táborom, lenže v tomto prípade dobrovoľne zvoleným. Nielen o povojnovej spoločenskej atmosfére vypovedá tento film, nájsť spomenuté základné životné potreby je rovnako ťažké aj dnes, iba sa zmenili podmienky. Ale chlapi chcú napríklad stále to isté. (06.12.2013)

Polka Krystyna Mikołajewská sice byla opravdu velmi krásná, ale příliš odtažitá, aby to nakonec na mne mohlo nějak emocionálně zapůsobit. Zasazení do časoprostoru mezi koncem války a nástupem socialismu je zajímavé. Jinak jsem si uvědomil, že vlastně nevím o žádném jiném českém filmu o osudech Židů po skončení 2. světové války. (25.03.2015)

"Jsem jenom tak, jak jsem." Překvapivě poněkud nepříjemný pohled na těsně poválečné období prostřednictvím díky vlastním prožitkům předčasně dospělé židovské dívky. Zatímco její kolegyně odevzdaně berou co je a vdávají se proto, že se to prostě tak dělá, nebo je svatba vrchlolem jejich života, ona sama neví, proč by to měla dělat. Dita je velmi zvláštní postava. Polská herečka Krystyna Mikołajewska v její roli podává opravdu skvělý výkon a ten její mnohými vytýkaný strnulý, ne moc měněný výraz ve tváři jen skvěle dokresluje její osobnost, charakter, historii, to, co prožila a ve filmu je jen matně naznačeno, i její aktuální náhled na věci kolem ní. Mě k té postavě i k příběhu prostě perfektně sedí. (29.03.2015)