Ansikte mot ansikte
Face to Face
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Liv Ullmann, Erland Josephson, Aino Taube, Gunnar Björnstrand, Kristina Adolphson, Marianne Aminoff, Gösta Ekman, Helene Friberg, Ulf Johanson (více)Obsahy(2)
Studie ženy, které se po pokusu o znásilnění začnou vracet dlouho potlačované strachy. Liv Ullmannová hraje psychiatričku Jenny Isaksonovou, které se po děsivé zkušenosti se sexuálním násilím vracejí dávné, potlačené úzkosti a strachy. O těch vypráví svému příteli lékaři, s nímž se snaží najít mezi těmito vjemy určitou spojitost a především pak cestu ven. Bergman zde používá svůj oblíbený motiv snu, kdy se snící osoby snaží zmocnit nenechavé ruce potřebných, ohyzděných nebo mrtvých osob. Snímek pak ve výsledku funguje jako psychoanalytický ponor do zmučené duše, kdy se stírají hranice mezi realitou, představami a vzpomínkami. „Myslíš, že jsme armáda citových mrzáků, kteří bloudí kolem a volají na sebe nesrozumitelná slova a nahánějí si strach?“ ptá se v jeden moment hrdinka. Odpověď – jak bývá u Bergmana zvykem – chybí, zato palčivé otázky zůstávají. Tváří v tvář stojí především na strhujícím herectví Liv Ullmannové, přičemž role Jenny patří k jejím nejlepším výkonům. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Motto: "Všichni hrajeme svou divadelní hru. Učíme se repliky. Víme, co lidé chtějí, abychom říkali. Lžeme. A nakonec už o tom ani nevíme." Tak jako Marianne ve Scénách, předcházejícím filmu-seriálu, nežije Jenny život svůj, ale život druhých lidí. Vždy dělala jen to, co se očekávalo, že bude dělat. Jednoho dne se však stane cosi (je Bergmanovým žertem, že jedním z násilníků je Birger Malmsten, který hrál v jeho prvotinách milovníky-slaďouše), co postaví realitu v tváří v tvář. Krize - to je velké bergmanovské téma. Čas rozhodnutí, kdy se zahodí buď persona nebo zakrývané. Někde jsem četl, že u Bergmana se sebevraždy málokdy vyvedou, nicméně jsem jich doteď napočítal třináct (Po natočení spolykání prášku Ingmar prohlásil: "To bychom měli. Teď si aspoň nebudu muset vzít život já." O pár dní později dodal: "Cítím se zase klidný. Už mě život přestal mučit." Erland to komentoval slovy: "Kéž by to byla pravda. Nemuseli bychom sem chodit páchat sebevraždy, trpět a zahanbeně stát v koutě." Viz autobiografii Ulmanové jménem Proměny, v jejímž závěru se věnuje natáčení filmu Tváří v tvář.). Ještěže tady sebevražda nedopadne, jinak bys přišel o parádní scénu "citového invalidy" Ullmannové s hlasem svým, holčičky i babičky-ježibaby. A taky Erlanda: "Přeju si, aby mě něco zasáhlo natolik, že se stanu skutečným. Opakuju si to znovu a znovu. Že jednoho dne budu skutečným. (...) Slyšet lidský hlas a vědět, že patří člověku jako jsem já. Dotknout se lidských rtů a v té chvíli vědět, že se dotýkáš lidských rtů." Asociace: Scény z manželského života, Podzimní sonáta, Hodina vlků ()
Bergman umí. Umí navodit velmi silnou atmosféru, umí se ponořit do nitra lidské duše, umí se ponořit do hlubin naší animální podstaty, umí být komorní a minimalistický, umí zobrazit sen, aniž by změnil technický přístup k natáčení, vystačí si s málem, dokáže hodně, možná i pohnout v něčem z vás... ()
Další skvělé psychologické drama od Mistra Bergmana. Vynikající Liv Ullmann hraje ještě lépe než kdy předtím. Kamera Svena Nykvista je tradičně úžasná. ()
Dokonalé! Zase jeden z naprosto výborných Bergmanových filmů! Co všechno je ukryto pod povrchem, co všechno v sobě nosí navenek vyrovnaná, úspěšná, klidná doktorka? Kam až ji to je schopno dovést? A je jisté, že její příběh končí tam, kde končí film, nebo se to bude celé opakovat? Opravdu silný film o tom, kam až nás může zahnat to v nás, co nechceme pustit ven, na co bychom raději zapomněli, naše vzpomínky... Ve filmu září výborná Liv Ullmann, jejímuž hereckém výkonu zkrátka není co vytknout, je (nejen) zde naprosto dokonalá! Kamera stejná jako v jiných Bergmanových filmech - tedy skvělá:-) ()
Dala bych spíš trojku, ale jednu hvězdičku navíc si film zaslouží za skvělý herecký výkon Ullmannové. ()
Sonda do života úspěšné lékařky, která nám pomalu odkrývá její minulost. Lásku, bolest a vlastně vše, co bylo utajováno. Navenek její dokonalý život není zase až tak skvělý, jak se na první pohled zdá a jeden emocionální zážitek rozkrývá vše, co je v hloubi duše. Pro mě ne zas až tak nejlepší Bergman. Film sice dostává spád ve druhé polovině, ale stále nedocházelo na to hlavní. Je to pouze obecně rozkreslené, a díky tomu nedostal film tu hlavní myšlenku, tu cestu, kterou měl jít. O skvělém výkonu Liv Ullmann není pochyb, ale pokud toto dílo srovnám s ranou tvorbou Polanského psychologických dramat, tak Francouzský režisér o tu jednu hvězdičku vítězí. ()
Noční můry, sny, strach, traumata a propasti v dramatickém pohlcujícím podání psychoanalýzy, ve které se Bergman shovívavě dotýká různorodých konfliktních situací a témat, kolem kterých vytváří vášnivý zkoumavý portrét podvědomí hlavní hrdinky. ()
Film, který bohužel nedokážu plně docenit. Myslím, že míchá až moc témat dohromady. 65%. ()