Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Moravanka byla před čtvrtstoletím velice oblíbená dechovková kapela. A jejím únosem sledovali začínající vesničtí muzikanti jediné - aby sami mohli vystoupit místo ní. Pokus o lidovou hudební komedii plnou zmatků a nedorozumění se nevydařil, zůstala jedině trapnost s neuvěřitelně se pitvořícími herci. (oficiální text distributora)

Recenze (41)

mh.mail 

všechny recenze uživatele

10% - „Hrdý“ předchůdce současných Babovřesk a podobných. Překvapuje účast spousty ne úplně špatných herců, třeba prakticky celé tehdejší Ypsilonky, ale asi to brali jako placenou brigádu. Myslím, že film propadl už tenkrát při premiérovém nasazení v kinech, přestože Moravanka tehdy byla opravdu setsakramentsky populární! ()

Peabody odpad!

všechny recenze uživatele

Moravanka je nepominutelná součást normalizační éry, protože na nás řvala odevšud. Milan Muchna jako režimně spřízěný vyjímečný synáček (jak se obecně vědělo) měl ale vždy výhodu v tom, že mu prošlo i to, co jiným ne - mohl svléknout nejen Janu Paulovou, ale i haldu dívek ve sprše a snesl se u něho i únavně dlouhý voyersky vděčný záběr pod sukně Ivy Bittové. Nechápu, jak se do této rozjuchané zábavy - jaxe máme fšichni dobře - dostala Ypsilonka, čímž vznikl neuvěřitelný mix trapnosti a parodie - křepčící a juchající Sobota s Lábusem jsou nezapomenutelní, stejně jako kombinace Jana Schmida a Marie Motlové - to je opravdu reálný surrealismus. Příběh je blbý opravdu asi jako Hudba z Marsu, o to Muchna neměl nikdy starost - jeho pivo i lidoop nejsou o nic lepší. Oblíbené figruky Romana Skamene, Jana kuželky, Evžena Jegorova, ba i laco Gerendáš proběhne, Jiří Wimmer, Srstka, Bedrna, bože bože, aneb Jak Štorkán s Muchnou vařili lidovou venkovskou komedii s přídavkem vína. Že by inspirace pro Vinaře, nebo Bobule2? Mimochodem Karel Štorkán taky krásný případ, jak normalizace umožnila dostat se neumětelům k lizu - od roku 72 každý rok v průměru dva filmy, jeden horší než druhý, předtím za deset let prosadil jeden. , ()

Reklama

Radiq 

všechny recenze uživatele

Popularitu dechové hudby tenhle film teda určitě nezvedne, ale myslim, že hodnocení tady na ČSFD je dost zbytečně nízké... a to dechovku nesnášim. Dival jsem se na to jedině kvuli tomu, že se tam objevuje tolik kultovních a vtipnejch postaviček z našich luhů a hájů... Sobota, Wimmer, Lábus, Skamene, Kostelka, Zindulka, Bedrna, Poloczek, Schmid, Kluková, Kořínek, Gerendáš, Srstka... a byl jsem zvědavej, co předvedou. Dějově je to teda strašná blbost, ale jak tady každej píše, že herecky to stálo za prd, tak to teda prrr. Ti z té Moravanky byli trochu toporní, asi jak ztopořený topora, ale ostatní byli uplně klasičtí a skvělí. A to mloveni po hanácke, moravák pochopí, čecháček zavrhne. Nezasmál jsem se teda ani jednou, ale vyloženě jsem se nenudil... a jo, většina Sobotovejch fórů byla fakt trapná... jo a pasáže se zpěvem jsem takticky přetáčel... No hlavně že nakonec tam naběhne hrdinná Moravanka a všechno zachrání - ti byli větší hrdinové, než Expendables... ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Šťastnou náhodou jsem objevil, co že se to v mé rodné obci tenkrát před naším kulturákem natáčelo. Sám ve filmu chybím, protože když mi řekli "stůpni si před tů kameru a budeš v televizi", dával jsem pozor, abych se nedostal do jejího zorného pole a neocitl se náhle někde ve studiu. Jinak je ale zvláště úvodní desetiminutovka plna živých autentických etno domorodců. (Jen škoda, že vlezlí pražští herci překážejí pohledu na památky zdejší architektury, z nichž některé už neexistují.) Budiž trvalou pýchou Velkých Bílovic, že nejde o film ledajaký: V Únosu Moravanky dosahuje Muchna úrovně, jíž se uznávání klasikové československého porna Podskalský a Troška sotva přiblížili. Umělecký zážitek je zmnohonásoben účastí nepřeberné plejády legend československého filmu (téměř při každém objevení se nové postavy hýkám nadšením; z těch nejkultovnějších jmenujme alespoň Synkovou, Schmida, Wimmera nebo Gerendáše; nepřehlédněte však ani nebývale tichou Uršulu Klukovou v roli písařky VB). Speciální kulturně-výchovné závazky zde z mladých uvědomělých představitelek tehdejší kulturní fronty plní zvláště Jana Paulová a Iva Bittová, za hromadnou scénu v dívčích sprchách by se nemuseli stydět ani Egon a Karl. Socialistickou a jezeďáckou náladu zajímavě narušuje dokonale expresionistická stylizace obou pohřebních zřízenců "s mankem", trapnost Sobotových hlášek paradoxně kulminuje v genialitě. Přestože je tento bizarní filmový počin v každém ohledu tak špatný, že horší už prostě být nemohl, je moje hodnocení vzdáleno jakékoli ironii. Extáze. Nemohu jinak. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Vcelku dobrá a vyloženě oddychová komedie patřící k těm takzvaně lidovým. Na rozdíl od pověstných děl Zdeňka Trošky se ovšem Únos Moravanky obešel bez hysterických scén a různě zrůdných pokusů o humor. Ne, nejde o nic převratného, ale když budu srovnávat se dvěma jiným počiny Milana Muchny, tedy s hrůzostrašně nepovedným čímsi Hop, a je tu lidoop a s děsným Divokým pivem, Moravanka jasně vyhraje. Ději by se dalo vytknout leccos (že žádný skoro není a tak dále), zvláště pak titulní Únos, k němuž dojde kolem padesáté minuty, se moc nepodařil, ale většina toho, co mu předchází, mě překvapila pohodovou atmosférou s půvabnými vtipy a hláškami. Nejvíce se mi líbil Luděk Sobota v roli Pražáka, kterému v metru spadlo něco na hlavu a teď si na Moravě léčí nervy. Dobří byli ovšem i Jiří Lábus s Jiřím Wimmerem. Sice skoro nevím, o čem to celé bylo, ale vím, že jsem u toho vzteky nevypěnil a pobavil jsem se, a to mi stačí. ()

Zajímavosti (3)

  • Na vratech areálu mateřské školy točené v Zadní Třebani je elipsovitá cedule z malým znakem Československé republiky, který se používal do roku 1960. (Ganglion)
  • Film se z velké části natáčel v jihomoravské obci Velké Bílovice. V úvodní scéně veselice s koncertem Moravanky (prvních cca 9 minut) je přítomný dav tvořen skutečnými obyvateli obce v autentických krojích, ať už jde o krojovanou mládež, která se takto obléká jen při tradičních slavnostech, či o staré ženy, které se takto oblékaly tehdy ještě běžně. Filmovaná veselice opravdu autenticky proběhla, byla ovšem zinscenována jen z důvodu natáčení. Nešlo ani o simulaci tradičních hodů, které by neznalému divákovi snad mohla připomínat. Scéna je natáčena na dvou zcela různých místech a to před kulturním domem a u kostela. Ve výsledku je dosaženo dojmu, že se vše odehrává na jediném místě, ačkoli na prostranství u kostela žádná hudba ve skutečnosti nehrála. Věž, kterou lze několikrát vidět u kulturního domu, nepatří kostelu, nýbrž hasičské zbrojnici. Z budovy kostela se objeví pouze marginální část, takže neznalý divák ve filmu žádnou sakrální stavbu nespatří. (Adam Bernau)

Reklama

Reklama