Tvář

Aj na Bergmana ide o pomerne ťažký artový kúsok a to je čo povedať. Napriek tomu je prekvapivo divácky veľmi vďačný, čomu napomáha aj Fischerova kamera, niekedy klasicky historická, inokedy hororovo expresionistická, predovšetkým v dych berúcom závere. Tvár kladie mnoho otázok, viera, veda, mysticizmus a fluidné rozdiely medzi nimi, s čím súvisí aj téma hlavná, a to klamstvo, čiže činnosť, ktorú vo svojich životoch praktikujeme najčastejšie. O tom, že svojmu okoliu predstavujeme viacero tvárí/masiek podľa toho, ktorá sa nám práve hodí, netreba príliš dlho diskutovať. A riešia sa aj milostné vzťahy, to by inak nebol Bergman. (01.04.2024)

...ale vlastne by som mal ten film nenávidieť.... až neznesiteľne kruto berie vznešenosť všetkému tajomnému, mystickému, "iracionálnemu", a stavia to všetko na úroveň vandráckeho cirkusantstva snažiaceho sa kde tu utrhnúť nejaký ten groš od naivnejších (alebo unudenejších?) divákov..... a možno bolo cieľom ukázať, že najväčšie záhady a tajomstvá sú skryté v ľudskej mysli, a nie vo fyzikálnych, prírodných "nadprirodzených" javoch... hmm... ale aj tak, na ten obrovský kontrast medzi temným, tajomným začiatkom a dychovkovou bujarosťou záveru filmu len tak ľahko nezabudnem.... P.S.: toto je asi najrozkošnejšie vystúpenie Bibi Andersson, aké som zatiaľ videl ;) (07.11.2009)

To, že drvivá väčšina belochov sú len herci, hrajúci svoje role je zrejmé už dlho. Je úplne fuk, či sú to mystici, vedci alebo agnostici. Nejednajú zväčša od srdca, ale zo zlatého teľaťa v sebe. Kaukliari, bylinkári alebo predavači automobilov. Kritici, štátni úradníci a sponzori môžu každého poslať do hája len zato, že sa im dotyčný nepáči. Ak je vplyvný, zničia títo dozorcovia správnej tvorby (umenia) prvotný nápad autora, prípadne jeho predstavenie, publikáciu, melódiu. Ohrdnutí tvorcovia sa potom snažia akokoľvek zarobiť na slanú vodu. Bergman to nakrútil v síce krásnych obrazoch. Civilne, ale predsa z toho vytŕčajú divadelné inscenačné postupy. (14.12.2015)

Další variace na téma maska-pokrytectví-kontrast dvojího pohledu na svět, tentokrát však zaobalena do mystické (a v závěru skoro až hororové) atmosféry, kterou nenarušují ani komické a pikantní scénky. I když se zdá, že nakonec optimistický nádech vítězí, dle mě jde jen o potvrzení přetvářky, která prostupuje okolní svět. Pravé magické tajemství ztělesněné starou kořenářkou totiž nadobro odchází a kočující společnost míří dále a výše... Zaujala mě i kamera, hlavně v lesních scénách na počátku, předtím jsem si jí u Bergmanových filmů moc nevšiml, zde skoro až kouzlí, divadelní manýra však i zde často působí trochu rušivě. (17.03.2010)

Nepodařilo se mi zjistit, nakolik je titulní postava historickou osobností a nakolik naopak výtvorem Bergmanovy imaginace a umělecké fantazie. Příběh o hranicích lidského poznání připomíná nejen Bulgakovova MISTRA A MARKÉTKU, ale ještě spíše hitlerovského hypnotizéra a iluzionistu Hanussena. Rozplývání vědomého a tušeného, realistického a magického, nadpřirozeného a vědeckého, bylo, je a bude v lidském rodě předmětem trvalého sváru. V Bergmanově případě zkrášleného nejen Sydowovým výkonem, ale i osobitým vkladem tehdy stále mladé a půvabné Ingrid Thulinové, další mimořádné bergmanovské herečky, a celkovým pojetím a filmařským uchopením tématu. Je až neuvěřitelné, co ve svých mladých letech dokázal skandinávský mág zvádnout práce a v jaké kvalitě (v době vzniku filmu přestupoval z třicátnické skupiny do zralejšího čtyřicátnického věku), když se teprve se blížil vrcholům své tvorby. Ocenit je nutné i skvěle zvládnutý historický pohled do švédské společnosti před více než 150 lety. I TVÁŘ tak připravenému divákovi nabízí zážitek, z nějž se, jak je u Bergmana zvykem, tají dech. (14.03.2010)